Ani jedno z ministerstev by neprošlo hodnocením studentského výzkumu, který sledoval zadávání veřejných zakázek. Petr Janský, jeden ze tří doktorandů z Karlovy univerzity, kteří vyvinuli nový systém zIndex k zprůhlednění toků veřejných peněz, přiznal, že studenti chtěli ministerstva oznámkovat jako ve škole, ale nakonec od záměru ustoupili. O výzkumu informují Hospodářské noviny.

„Není ani jedno ministerstvo, ze kterého by bylo možné si vzít příklad,“ říká Janský. Trojice doktorandů Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zjistila, že ministerstva za uplynulé čtyři roky utratila na investice a nákupy více než čtvrt bilionu korun, přičemž jen necelou polovinu z této částky jde konkrétně dohledat v systému veřejných zakázek.

Nový systém zIndex, který Jiří Skuhrovec, Jana Chvalkovská a Petr Janský vyvinuli, sleduje veškeré veřejné zakázky v Česku a dokáže je vyhodnotit podle různých kritérií. zIndex dokáže pomocí tzv. crawlerů (robotů) vytřídit data z různých databází a poté je propojit. Vedle systému veřejných zakázek prohledává například obchodní rejstřík, stránky jednotlivých organizací a úřadů či databázi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Pomocí systému lze např. odhalit to, kterou firmu nějaký úřad favorizuje. Tedy jestli od nějakého úřadu získává neobvykle vysoký počet zakázek. Systém dokáže i naopak zjistit instituce, o jejichž zakázky „není“ takřka zájem, protože se do nich hlásí nezvykle nízký počet uchazečů. V takových případech je velice pravděpodobné, že podmínky úřad nastavil netransparentně, a předem tak vyloučil větší konkurenci, která by mohla znamenat snížení ceny.

Mezi jedno z hodnotících kritérií firem systém využívá informaci o tom, nakolik je firma závislá na zakázkách z veřejných peněz.

„Je například podezřelé, když má velké procento obratu jen ze státních zakázek a není schopna dodávat pro soukromý sektor,“ řekl Hospodářským novinám jeden z trojice doktorandů Jiří Skuhrovec, který je autorem vyhledávacích programů a celého technického řešení.

I když systém nedokáže prokázat například předražení nebo zmanipulování výběrového řízení, ukáže, kde došlo k nesrovnalosti, a může tak pomoci nastavit průhlednější kritéria.

K dalším kritériím patří např. dohledatelnost vlastnické struktury, jakou má firma historii a reference, tedy zda nevznikla například těsně před zakázkou. Také to, nakolik o sobě zveřejňuje informace v obchodním rejstříku či jak často zakázky jednotlivých zadavatelů skončí na stole Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a úřad je pro porušení zákona či netransparentnost podmínek zruší.

Petr Jasný dále říká, že zIndex je schopen porovnat rozpočtová data jednotlivých úřadů či obcí s jejich výdaji na služby a investice. Tedy vyhodnotit, „kolik skutečně měly „vysoutěžit“, říká Janský.

„Bude to sice částečně nepřesné, ale že tato instituce soutěžila osmdesát procent zakázek a druhá třicet procent, budeme moci říct,“ upřesnil Janský a dodal, že „pokud o těch zakázkách nevíme, je to ta nejhorší praxe“.

Obecně je však zadávání veřejných zakázek v České republice podle studentů tristní. V centrálním registru veřejných zakázek studenti zjistili, že ministerstva za poslední čtyři roky zadala zakázky za 111 miliard korun, což je podle Janského méně než čtyřicet pět procent objemu financí, které úřady ve svých rozpočtech na investice a nákupy měly.

Systém by měl být schopen také rozlišit to, jak se na zadávání zakázek projeví, jaký ministr zrovna úřad řídí. Zda se pod některým například výrazně nezmění transparentnost výběrových řízení, což se dá poznat třeba tím, kolik firem se hlásí do soutěží, či zda v daném období není překvapivě úspěšná jedna konkrétní firma.

Ke zmíněnému scénáři došlo např. na ministerstvu dopravy a jím řízeném Ředitelství silnic a dálnic. Firma Viamont, která původně patřila právě ministru Aleši Řebíčkovi, zaznamenala raketový růst státních zakázek.

Podle dalšího ze tří studentů, Jiřího Skuhrovce, je však nutné s hodnocením vyčkat až za delší dobu, nejméně rok a půl. „V momentě, kdy byli u kormidla dva roky a víc, se to dá spočítat. Ale pokud se na ministerstvu životního prostředí vystřídali za volební období čtyři ministři, nemá to velkou vypovídací hodnotu,“ upozorňuje Skuhrovec.

Autoři také zjistili, že v seznamu vítězů veřejných zakázek na centrální adrese zhruba každá desátá zakázka chybí. „Museli jsme to dát dohromady z jiných zdrojů,“ podotýká Skuhrovec.

Proto i když studenti data v systému již shromáždili prakticky od všech institucí i většiny obcí, s jejich zveřejňováním chtějí počkat, než data podle svých slov dočistí a zkontrolují.