Štědrý den slavíme v Plzni a máme s tím spojené jisté pochůzky. Jedna z nich vede na ústřední hřbitov, teplými světélky svíček a olejových lampiček osvícenou zahradu klidu a pokoje, který vyniká tím spíš, že naproti přesvětluje nebe velkokapacitní TESCO. Nechtěli jsme za žádnou cenu jít do žádného supermarketu, ale nakonec jsme v Tescu museli koupit sirky, abychom mohli zapálit svíčku na hrobě části našeho rodu. Je směšné kupovat sirky v Tescu, ale když to jinde nejde, je to nutné — a já jsem to považovala za upozornění osudu, abych se neskrývala ve starosvětské idyle hřbitova, když kolem mě se děje cosi protivného, nepochopitelného — ale neodvratného. Na hřbitově už jsou nové hroby Vietnamců, už tady v Čechách zemřely babičky dětí, které dokonale mluví česky a dobře se orientují v naší společnosti. Vietnamská babička má na hrobě fotku — podle ní můžu zodpovědně tvrdit, že pohřbená je žena a křesťanka, když je na Ústředním hřbitově v Plzni uložená do země a na jejím hrobě je kříž.

Druhá pochůzka je na biskupství, kde se odpoledne koná hostina pro sociálně potřebné a vyloučené. Scházejí se na ní nejen bezdomovci, ale i lidé chromí, se  spastickou obrnou, jednooká Anežka, starý cikán, mladý Rom, zlá babička, která letos poprvé přišla bez svého Vojtíška, kterého neustálým peskováním a předhazováním vypiplala ze všech možných tiků, takže dnes je už druhým rokem lakýrnickým učněm. Protože ho někdy vidíme, jak kouří před nádražím, říkali jsme si, jestli přijde. Já jsem hlasovala, že ano, protože ho babička musí přece každý rok předvést panu biskupovi, kterého tolik ctí a který jí dodá odvahy do dalšího roku její obětavé a jistě chvílemi pro Vojtu nesnesitelné péče. Ale nevyhrála jsem, Vojta se „hodil marod“, už má vlastní vůli a nechce být předváděn jako výchovný úspěch. Ostatně — kdyby babička věděla, že Vojta kouří, asi by musel před panem biskupem klečet v koutě, a to by nepřežil.

Z hostiny zbývalo tolik polévky a bramborového salátu, že se bohatě najedli i povaleči z podchodu i se svými psy. Těm se vynese stůl do průjezdu, protože uvnitř v sále je zakázáno kouřit a psi tam také nesmějí.