Kandidáti by měli sestoupit z billboardů do ulic, neprodávat svou tvář, ale přesvědčovat občany o svém programu. Strany postrádají skutečné mezinárodní kontakty. Politická i veřejná debata trpí kvůli jejich slabému odbornému zázemí. Tak bychom mohli popsat ideální motivaci poslankyně Agnieszky Pomaské a jejích kolegyň a kolegů z polské liberálně pravicové Občanské platformy. Ti v loňském roce připravili a předložili k diskusi návrh zákona o politických nadacích.

Podle daného návrhu by každá strana mohla zřídit politickou nadaci, do které by bylo převedeno dvacet pět procent z dotace, kterou dostává podle zákona o politických stranách. Pokud by nadaci nezřídila, prostředky by zůstaly ve státním rozpočtu. Nadace by podle autorů návrhu plnily roli stranických think-tanků: Formulovaly by politické programy anebo připravovaly rešerše a analýzy, které by byly k disposici stranám. Činnost, kterou dnes strany mohou platit z prostředků tzv. expertního fondu, který ze zákona čítá pět až patnáct procent prostředků státní dotace straně, by nadace překračovaly díky možnosti rozvíjet mezinárodní spolupráci, poskytovat stipendia nebo vypisovat granty.

Podle autorů návrhu by se tak mohlo podařit rozbít stávající úzký okruh stranických expertů — blízkých spolupracovníků a rodinných příslušníků výše postavených členů stran. Spolupráce s nadací by mohla být přijatelným způsobem zapojení se do politického života pro odborníky, kteří by se stranami samotnými přímo nespolupracovali anebo pro svou exponovanou pozici spolupracovat nemohou.

Aby nedocházelo ke skrytému financování strany nadací, byl by mezi nimi ze zákona de facto zakázán přímý finanční styk, včetně poskytování placených služeb ve směru strana — nadace. Nadace by nesměla vykázat více než deset procent podíl příjmů z vlastní výdělečné činnosti na všech svých příjmech v daném roce. Nadace by nesměla získávat prostředky od právnických osob.

Druhý rozměr polského návrhu představuje nová regulace předvolebních kampaní. Navrhovaný zákon předpokládá zákaz placených volebních kampaní ve všech typech voleb, a to v televizi, rozhlase a tisku. Jako takovou pak zakazuje politickou kampaň na billboardech. Největší rozměr, který by směl mít poutač s politikem, programem nebo předvolebním heslem, by byly dva metry čtverečné.

Návrh zákona, pokud se mi podařilo najít, polský sejm zatím neprojednával. Zdá se mi přitom pravděpodobné, že spíše schválen nebude, a to proto, že koncem roku naopak již byl schválen návrh, kterým se státní příspěvky stranám snižují o polovinu. Fiktivní nadace Občanské platformy jako nejsilnější z polských politických stran by tak v roce 2009 získala něco přes deset milionů zlotých (64 milionů korun), za rok 2011 už by to bylo jen zhruba pět milionů zlotých (32 milionů korun). Těžko předpokládat, že se strany budou chtít dobrovolně vzdát další části již tak výrazně omezených prostředků. (Fiktivní nadace ODS by za rok 2009 získala zhruba padesát milionů korun, KSČM asi dvacet milionů korun.)

Rozhodnutí o snížení státního příspěvku politických stranám kritizoval v článku Jakie biedne partie den po jeho schválení redaktor Krytyky Polityczné, hlavní platformy polské demokratické levice Michał Sutowski: „Otázka nezní ‚platit nebo neplatit [politické strany, pozn. aut.] z rozpočtu‘. Platit, protože volné místo po veřejných prostředcích okamžitě zaplní peníze velkých zájmových skupin. Skutečnou změnu může ale přinést teprve demokratizace rozdělování prostředků a kontrola stranických výdajů. Dnes nejvíce hlasů (a ve výsledku dotací) dostanou ti, kteří provádějí největší kampaně.“ Návrh zákona o politických nadacích by pro polskou společnost mohl být důležitým krokem k demokratizaci politického prostoru v tomto smyslu.

U nás by navíc mohl být účinnou protiváhou populistických návrhů TOP 09 a Věcí veřejných na omezeních státního financování politických stran. Politické strany jsou základem parlamentní demokracie. Jejich stav je odrazem stavu občanské společnosti. Omezování jejich financování z veřejných prostředků je de facto útokem na demokracii.

Pokud jsme nespokojeni s tím, jak strany prostředky utrácejí, můžeme lépe kontrolovat jejich výdaje na volební kampaně anebo využít cestu politických nadací, která je už dnes běžná v Německu, Španělsku nebo Maďarsku. Základní otázky do české debaty nad rámec polského návrhu jsou, jak zajistit, aby se politický život vrátil i do malých obcí. Co dělat, aby činnost takových think-tanků neprobíhala pouze mezi pěti nebo deseti lidmi v Praze, ale získala svou institucionální základnu i v regionech a v zahraničí. Kdyby tyto nadace mohly přinést oživení politického života na periferiích republiky, měly bychom stranám jako jejich zakladatelům prostředky na činnost ještě přidat.

Text návrhu zákona o politických nadací lze v polštině ve formátu pdf stáhnout zde.

Hlavní body zákona a jeho vybrané paragrafy naleznete v polštině zde.