Jelikož se pomalu rozbíhá diskuse nad penzijní reformou v ČR a mnoho politických amatérů a v evropském rozměru druhořadých expertů, zištných lobbistů penzijních fondů už dokončuje pletení svých demagogických sítí, je možná dobrá občanská příležitost si na názorném příkladu ukázat, jakým způsobem se také dá udělat penzijní reforma reagující na demografický pokles bez vyvedení penzí spekulantům na burzu. Příklad pochází ze země s nejvyšší kvalitou života na světě. Takovouto reformu totiž jako sociální demokrat podpořit bezesporu můžu.

Norská penzijní reforma připravená na rok 2011 — řešení pro EU (ČR)

Norský důchodový systém bude v příštích letech čelit velkým výzvám. Je to hlavně proto, že se očekává výrazné stárnutí populace, což vede k velkému vázání státních finančních rezerv. Kromě této záležitosti existuje celá řada méně šťastných aspektů našeho současného důchodového systému, který potřebuje po čtyřiceti letech zpřesnění a aktualizaci.

Stárnutí populace

Když byl systém národního starobního důchodu v roce 1967 zakládán, na každého penzistu pracovali čtyři aktivní zaměstnanci. Tento poměr se v roce 2007 rapidně snížil na 2,6 a při nezměněné politice se dá očekávat další snížení na 1,8 v roce 2050 (Zdroj: SSB — statistický úřad Norsko).

Nerovnováhy v současném důchodovém systému

Kromě výzvy ve stárnutí populace je žádoucí napravit i zjevné nedostatky v současném důchodovém systému. Existuje jen malá korelace mezi příjmem a profesním zařazením a odchodem do důchodu. Mnoho lidí může vnímat jako nespravedlivé, že po řadě nepřetržitých let v pracovním životě mohou skončit ve stejném penzijním zařazení jako osoby bez jakéhokoliv předchozího příjmu.

Možnost odejít do předčasného starobního důchodu (AFP) dříve než v normálním věku je také nerovnoměrně rozložena. Některé skupiny zaměstnanců sice mají zvláštní věkovou hranici pro předčasný odchod do důchodu, nicméně existuje také velká skupina osob, které nemají žádnou skutečnou nabídku předčasného odchodu do důchodu, a to i přesto, že mají významnou akumulaci oprávněných nároků na důchod z národního pojištění.

Národní pojištění zůstává stále hlavním pilířem

Národní pojištění bude i v příštích letech nadále hlavním pilířem norského sociálního státu. Parlament učinil zcela zásadní rozhodnutí, aby zajistil budoucnost důchodů tak, že lidé budou mít garantovanou jistotu dobrého důchodu. Nový důchodový systém bude fungovat daleko dopředu. Očekává se, že počet let v zaměstnání a ochota pracovat se bude nadále zvyšovat se zvyšující se průměrnou délkou života v populaci.

Národní pojištění starobní důchod bude poskytovat přiměřenou úroveň důchodu v porovnání s předchozími příjmy a obvyklou životní úrovní. Zároveň se na lidi s žádným nebo malým příjmem bude vztahovat garantované dobré základní zabezpečení ve stáří.

Reforma 2011

Nová pravidla pro čerpání státního důchodového pojištění vstoupí v platnost dne 1. ledna 2011. Nejvýznamnější změnou je to, že budete moci použít prostředky na důchod, které máte nahromaděné v národním pojištění, již od věku 62 let.

Změny poskytují větší flexibilitu a celou řadu nových možností v souvislosti s čerpáním starobních důchodů. Flexibilní starobní důchod vám umožní jednak začít využívat svůj starobní důchod již ve věku 62 let a jednak pobírat pouze část svého starobního důchodu (20 %, 40 %, 50 %, 60 % nebo 80 %), a kombinovat tak práci a starobní důchod, aniž by byl snížen jakkoliv v budoucnu.

Je možné čerpat starobní důchod už v 62 letech?

Musíte mít nahromaděnou určitou úroveň nároků na důchod, abyste mohli čerpat svůj starobní důchod dříve než dosáhnete 67. Vaše úroveň nároků na důchod se stanoví podle počtu let, které jste byl v práci, a mzdové úrovně. Každý má nárok na pobírání státního důchodového pojištění od 67 let.

Váš příjem se vypočítává z dvaceti nejlepších let do násobku 7,1 x základní částky národního pojištění (G). V případě nezaměstnanosti platí od 1. května 2009 1 x G = NOK 72 881.

Zaručený minimální příjem pro lidi, kteří neměli příjem

Každý, kdo žije v Norsku po dobu nejméně 40 let od 16 let věku, má nárok na starobní důchod odpovídající minimálnímu důchodu ve věku 67 let. To je ekvivalent minimálního důchodu v současném systému a je základní zárukou příjmu v novém systému starobních důchodů.

Práce + důchod = vaše svobodná volba

Nová pravidla pro čerpání starobního důchodu znamenají změnu v tom, že můžete pracovat tolik, kolik chcete, i když již pobíráte důchod. Můžete si vybrat kombinaci práce a důchodu, která vám nejvíce vyhovuje. Například, když budete chtít pracovat na 80 procent a čerpat 40 procent svého plného starobního důchodu. Možnosti a variace jsou téměř nekonečné.

Například Kjell žil a pracoval v Norsku celý svůj život po více než 40 let a má roční příjem 363 000 NOK. Kjell dostane na penzi více, čím déle čeká se zahájením čerpání starobního důchodu. Pokud se rozhodne čerpat plný starobní důchod od věku 63 let, obdrží zhruba 160 000 NOK za rok. Pokud se Kjell rozhodne o odložení čerpání plného starobního důchodu až do 67 let, bude jeho roční důchod zvýšen na 196 000 NOK. Pokud Kjell setrvá v práci až do 70 let, bude pobírat 235 000 NOK.

Tato čísla ukazují, jak moc Kjell dostane, pokud se rozhodne čerpat plný důchod. Nicméně pokud se rozhodne čerpat menší procento svého důchodu před odchodem do penze, budou se tato čísla úměrně měnit a pro Kjella zůstane větší „úspora“ na pozdější dobu.

Nová pravidla pro nastavení míry každoroční valorizace starobních důchodů

Růst mezd je v současné době čtyři procenta. Pobíráte-li starobní důchod ve výši 200 000 NOK, váš důchod bude tento rok valorizován o čtyři procenta a pak snížen o odpočet 0,75 procentního bodu.

Když se starobní důchod zvýšil o čtyři procenta: 200 000 x 1,04 = 208 000 minus 0,75 procenta: 208 000 x (1 - 0,0075) = 206 440. Váš roční důchod bude aktuálně valorizován na NOK 206 440.

Reforma v této podobě dává občanům rozsáhlou svobodu výběru. Jsou pracovní pozice, které se dají dělat klidně do velmi vysokého věku, zvláště když je taková práce pro dotyčného životní cestou, koníčkem či posláním.

Jsou ale pracovní pozice, a to zvláště manuální, venkovní, kde je nemyslitelné očekávat či vyžadovat plné nasazení či ochotu pracovat i v pozdním věku. Právě takto pojatá reforma dává lidem možnost odejít do předčasného důchodu s garantovaným dostačujícím příjmem, ale velká část lidí zůstane v práci i po 62 letech, jelikož jsou touto reformou pro takové rozhodnutí výrazně motivovaní nastavenými parametry. Celá reforma je kompromisní, nenásilná a poskytuje celý vějíř možností pro každého občana. Vladimír Špidla oprávněně říká, že český systém vydrží se svým nastavením další století, přesto poptávka po změnách systému je obrovská díky mediální masáži a aktivitě lobbistů penzijních fondů. Jestli tedy občané reformu chtějí, nabízím jim tuto norskou.

Bez podpory mladých rodin, bez adekvátní evropské rodinné politiky, podpory dětí je ale nemyslitelné očekávat dobré vyhlídky jakéhokoliv sebelepšího systému. Proto jsou rodiny s dětmi na stejné lodi jako penzisté. Právě zde je největší dluh, který se tvoří pro budoucí generace, a současná vládní koalice se nejen nesnaží nastartovat pozitivní prostředí, odlehčit ženám například dostupnou předškolní výchovu, ale naopak nadále osekává zbytky sociálního státu a sociálních transferů pod záminkou „šetření“. Nejen v tomto případě jde o krátkozrakou politiku, kdy se pouze přenáší břemeno problému právě na mladé lidi, kteří tak rádi přemlouvají svou bábu.