Reforma ano, ale jaká?

Lukáš Kraus

Bez podpory mladých rodin je nemyslitelné očekávat dobré vyhlídky jakéhokoliv důchodového systému. Ten totiž nelze oddělit od toho, jak funguje celá společnost.

Jelikož se pomalu rozbíhá diskuse nad penzijní reformou v ČR a mnoho politických amatérů a v evropském rozměru druhořadých expertů, zištných lobbistů penzijních fondů už dokončuje pletení svých demagogických sítí, je možná dobrá občanská příležitost si na názorném příkladu ukázat, jakým způsobem se také dá udělat penzijní reforma reagující na demografický pokles bez vyvedení penzí spekulantům na burzu. Příklad pochází ze země s nejvyšší kvalitou života na světě. Takovouto reformu totiž jako sociální demokrat podpořit bezesporu můžu.

Norská penzijní reforma připravená na rok 2011 — řešení pro EU (ČR)

Norský důchodový systém bude v příštích letech čelit velkým výzvám. Je to hlavně proto, že se očekává výrazné stárnutí populace, což vede k velkému vázání státních finančních rezerv. Kromě této záležitosti existuje celá řada méně šťastných aspektů našeho současného důchodového systému, který potřebuje po čtyřiceti letech zpřesnění a aktualizaci.

Stárnutí populace

Když byl systém národního starobního důchodu v roce 1967 zakládán, na každého penzistu pracovali čtyři aktivní zaměstnanci. Tento poměr se v roce 2007 rapidně snížil na 2,6 a při nezměněné politice se dá očekávat další snížení na 1,8 v roce 2050 (Zdroj: SSB — statistický úřad Norsko).

Nerovnováhy v současném důchodovém systému

Kromě výzvy ve stárnutí populace je žádoucí napravit i zjevné nedostatky v současném důchodovém systému. Existuje jen malá korelace mezi příjmem a profesním zařazením a odchodem do důchodu. Mnoho lidí může vnímat jako nespravedlivé, že po řadě nepřetržitých let v pracovním životě mohou skončit ve stejném penzijním zařazení jako osoby bez jakéhokoliv předchozího příjmu.

Možnost odejít do předčasného starobního důchodu (AFP) dříve než v normálním věku je také nerovnoměrně rozložena. Některé skupiny zaměstnanců sice mají zvláštní věkovou hranici pro předčasný odchod do důchodu, nicméně existuje také velká skupina osob, které nemají žádnou skutečnou nabídku předčasného odchodu do důchodu, a to i přesto, že mají významnou akumulaci oprávněných nároků na důchod z národního pojištění.

Národní pojištění zůstává stále hlavním pilířem

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
SH
Stanislav Hošek, Penzista
December 1, 2010 v 9.31
Vládní koalice nehodlá provádět reformu.
Prvním politickým úkolem naší levice jakéhokoliv zabarvení je dokazovat veřejnosti, že současná vláda nepřipravuje reformu, ale naprostou systémovou změnu. Změnit totiž průběžný systém na fondový, není žádnou reformou, ale doslova převratem. Pravicoví politici opět podvádí veřejnost, tak jako to provedli u národního hospodářství. Podle jejich rétoriky prý realizovali reformu ekonomiky. Místo reformy ale provedli komplexní systémový zvrat. Nejenže plánované hospodářství převedli na tržní, ale především odcizili veřejnosti veškeré bohatství, jež si po čtyřicet let shromažďovala a podle „svého revolučního“ práva ho rozdělili, komu uznali za vhodné.
K celému penzijnímu systému mám ale daleko zásadnější připomínku, týkající se právě nejmladší generace. Pracovní trh je stále více globální. Bylo by proto zásadní, aby alespoň Evropa vytvářela minimálně kompatibilní penzijní systémy, když zatím ne jeden jediný.
Lukáš Kraus
December 1, 2010 v 21.45
co je na té norské reformě ale fajn, že to pásmo běží od 62 až klidně do 70...tedy např. manuálně pracující člověk dostane garantovaný dostačující důchod, ale třeba učitel není reformou tlačen do penze, ale spíše se předpokládá jeho další práce, jelikož čím déle setrvá, tím větší bude mít následně penzi. Fígl je v tom, že v tom inkriminovaném věku je velká úmrtnost a tak právě zde vzniká úspora, která se zpětně využije na pokrytí stárnutí populace poválečných silných ročníků. Co je ještě více užitečné je možnost čerpat např. 50% penze a dále pracovat třeba na 60%…nebo pracovat na zkrácený úvazek a pobírat část penze atd. Těch kombinací je nepřeberné množství a každý si to může zařídit dle svých nároků a aktuálního stavu. Důležitá je ovšem ta kalkulačka, ta zásluhovost a časový aspekt. Čím déle odložený odchod do penze, tím větší penze.
??
December 2, 2010 v 21.41
svoboda výběru
Tak nevím, jestli má být novum norské penzijní reformy to, že mohou důchodci zároveň pracovat, tak to u nás přece funguje i bez reformy, aniž by důchodci pobírali důchod jen částečný. Také bylo zvykem ještě za socialismu - ale to už asi neplatí - že ženy mohly jít dříve do důchodu podle počtu vychovaných dětí. Také bylo zvykem, že se doba studia nějak do důchodu započítávala, což také neplatí.
Problém u nás se "svobodou výběru" je podle mě ten, že důchodce by rád užíval plody své práce v důchodu, ale často nemůže zvl. v důsledku bytové situace - nezaplatil by nájem a musel by se stěhovat (pokud je vůbec kam).
Problémem je také krácení invalidních důchodů (u lidí skutečně invalidních) a dlouhé byrokratické řízení o přiznávání těchto důchodů, což se týká též příspěvku na péči, na který můžete čekat třeba půl roku. (Zřejmě ty úřady také kalkulují s tím, že dotyčný žadatel mezitím zhebne, takže na tom ušetří.)