Skončíme jako Bosna

Ivo Bystřičan

Bizarní zahajovací ceremoniál filmového festivalu v jednom bosenském městě by mohl sloužit jako vynikající materiál pro výsměch provinčnosti. Stejně intenzivně ale jako varování vůči tomu, kam směřuje česká oficiální kultura. K válce proti umění.

Je sedm večer a v menším, stále otřískaném, bosenském městě se z aut před místním šedivým kulturákem hrnou televizní štáby. Na chodbě pokuřují obtloustlí muži v sakách. V sále už si nesednou, je plno. Začíná zahajovací ceremonie festivalu turistických a ekologických filmů. Jistojistě dvě nejkrásnější děvčata, která ve městě jsou, v přiléhavých šatech uvádějí festival s neutuchajícími zářivými úsměvy.

Na plátně za nimi se objevují evropské hvězdy a rozeznívá se Óda na radost, hymna EU. Bosna po vstupu do Evropské unie úporně touží a symboly této touhy jsou všudypřítomné, lidé si nálepky s tematikou EU lepí i na auta. První řada sedadel patří velvyslancům — neboť politici jsou tím nejdůležitějším. To se potvrzuje i po chvíli. Ceremonie je totiž nekonečným defilé regionálních a lokálních politiků, žvatlajících roztodivné banality, jak jsme zvyklí i u nás.

V nápadně vysoké koncentraci vyzdvihují přítomnost velvyslance Ruska, z pódia jej zdraví, postupně se to vyvine vlastně až ve flirtování. Velvyslanec vesele kyne. Štáby zběsile švenkují kamerami, novináři si horečnatě cosi zapisují. Erotická atmosféra vrcholí. Za potlesku přichází spoře oděná studentka sarajevské konzervatoře a začíná pět Kalinu. Ka-lin-ka-ka-lin-ka-ka-lin-ka-ma-ja. Sál se roztleskává do rytmu, ruský velvyslanec je nadšen.

Po vzoru těch našich, lokální politici se spokojeně naducanými tvářemi v rozvleklých výstupech říkají pitomosti. Protože je to festival turistického a ekologického filmu (či právě proto, že je to festival těchto neatraktivních filmových odvětví), hovoří o nutném rozmachu turismu, o tom, jak je nutné stimulovat turismem ekonomiku, a tom, jak životní prostředí zůstane i tak zachováno, protože příroda si vždy nějak poradí sama a zůstane pro nás krásná. Je potřeba budovat, příroda počká, a zatím pro nás bude vždy krásná.

Pak skončí bohatý raut párečků a zákusků na chodbě, obě sličné moderátorky se dotočí kolem těch nejtlustších politických činovníků, kamery se vypnou. Festival začíná. V následujících dnech není ve dvou skromných festivalových sálech téměř ani noha. Inu, koho by to taky zajímalo. Doslovné filmy o krásách přírody střídají filmy o různých pamětihodnostech. V drtivé většině legrační kamera, neumětelské střihy, mizerně použitá hudba, vševědoucí patetické komentáře, nikde nic překvapivého. Nikomu to ale nevadí, sály jsou poloprázdné. Nikdo se na to taky nedívá. I tak se každý den koná tiskovka a novináři se mohou před pány v sakách přetrhnout.

To hlavní totiž vyvrcholilo na samotném zahájení a jistojistě se zopakuje na ukončení. Akce byla zaznamenána médii, politici hlavně pronesli své teze o vzájemné symbióze turismu a ekologie, osvědčili svou náklonnost kultuře a filmu. A festival, který téměř neměl návštěvníky včetně nich, koneckonců z veřejných peněz i zaplatili. Bylo by to celé moc k smíchu, kdyby to nebyl náznak naší reality v kulturně jiných kulisách. Možná směšných, v principu ale stejných.

Vzít si umění, nebo alespoň to, co se za něj vydává, jako rukojmí. Lidé mají úctu před tím, co se jako umění označí. Snadno pak vytvořit festival žádoucí ideologie. Může to být film, může to být divadlo, může to být jakékoli jiné umění. Může to být jakákoli akce. Vyberou se „umělecké kusy“ naplňující politický záměr. Státní a samosprávné instituce rády finančně přispějí a akci oficiálně zaštítí, je to pro jejich dobro. Tvůrci se rádi nadmou. S oficiálním posvěcením se jejich banální výtvory stávají uměním.

Můžeme se podívat kolem sebe, jaké akce naše magistráty, obecní úřady a ministerstva podporují nebo organizují. A kdo za nimi stojí. Všimněme si i toho, že drtivá většina referentů odborů kultury ve městech nemá vzděláním s kulturou vůbec nic společného, stejně jako pamětihodný radní pro pražskou kulturu, inženýr ekonomie ze zemědělky. I náš festival Ekofilm už začal upřednostňovat neproblematické snímky o krásách přírody nebo o vzájemných dramatech přírodních druhů vyjma člověka. I tam politici defilovali, pronášeli prázdné fráze, a média leda technicky informovala o průběhu a výsledcích festivalu.

Stát a instituce mají obrovskou moc vybírat a stavět do popředí umění, které skutečné problémy zastírá a realitu zjednodušuje na úroveň propagandy. Smysl umění je ale přesně opačný. Čím později si to uvědomíme, tím dříve budeme mít festivaly podobné tomu v Bosně. Přitom jsme na cestě k tomu samému.

    Diskuse
    SH
    December 1, 2010 v 8.52
    Jiným pohledem.
    V dobách nadvlády KSČ se rovněž pořádaly v Karlových Varech festivaly filmů propagujících cestovní ruch. Rád jsem je navštěvoval, protože jsem tam našel inspiraci na své cestování, ale především z důvodů alespoň částečného poznávání regionů, kam bych se nikdy nedostal. Myslím, že takové akce dneska mají ještě větší význam, především pro ty, kteří nikdy nebudou mít prostředky na cestování a přece by chtěli o světě něco vědět. Jejich počty totiž jsou značné a budou růst.
    December 1, 2010 v 17.45
    záštita vládnoucích
    Reportáž je pěkná: úplně to vidím.
    Jiné je to ale s názvem článku a jeho celkovým vyzněním. Protože přece nejde o nic nového ani o nic bosenského, to je tak (nejspíš) všude, kde umění nebo věci s ním nějak související potřebují (a žádají) peníze z veřejných zdrojů -- což není a priori špatně, ale pak se s podobnými jevy musí počítat. Politikové stejně jako 99 % obyvatel nesledují tu kulturu, kterou menšina považuje za kvalitní, čili nemůžeme čekat, že ji budou podporovat z lásky k umění. Jde pochopitelně o zejména o marketing, že jsme takykulturní národ. Pak je na každém, aby uvážil, zda je to vždy špatně. Jde o věc určité míry: jaké akty kulturního provozu spjaté se záštitou vládnoucích jsou únosné, a kde už je to příliš. (Asi je to příliš často příliš.)

    Hezký text k tomu je třeba Thomas Bernhard: Moje ceny:
    "... Malou státní cenu za literaturu předává ministr, pan Piffl-Perčević, bývalý tajemník Štýrské zemědělské komory, jehož z jeho štýrského postu přivedli rovnou na ministerstvo kultury, umění a výchovy..."
    Nihil novi.
    IB
    December 2, 2010 v 0.28
    Já nesouhlasím ani s jedním z vás, nezlobte se. 1) k vyjádření pana Hoška - jsou jiné, méně nákladné a veřejné zdroje nevyžadující způsoby, jak informovat o cestovatelských možnostech. Nesnižuji Vaše zkušenosti, ale dnes tomu může sloužit velice levný internet. Na rozdíl od tehdejší reality festivaly, které by plnily informační funkci, není potřeba pořádat. Koneckonců píšu, že téměř nepřišla ani noha. A to fakt nekecám :)
    2) k vyjádření pana Špíny - článek jsem napsal právě proto, že mi naše propojení s Bosnou přijde v tomhle smyslu příliš úzké na to, abychom si mohli dovolit vymezování se. A stím, co popisujete jako logické, se já nemíním smířit. Prostě mi vadí, když se cokoli používá jako PR pro politiky, aniž by to zajímalo veřejnost, která to ale skrze své daně platí. Tady nejde o intelektuální menšinu, která by si osobovala právo hodnotit, co je dobré a co ne /byť je to legitimní/. Jde o to, že se konávají akce, které nikoho nezajímají, ale média z nich vytvoří událost, a poslouží politickému PR. Nezlobte se, já na tom nic, s čím by se mělo počítat, nevidím. Počítám naopak s tím, že se veřejné peníze budou vynakládat účelně. To znamená tak, aby v případě kulturních akcí byli ponejvýše zapojeni ti, kteří jsou v oboru erudovaní. Přitom vše nemusí být "intelektuální ghetto", I tzv. pop má své místo. Pokud ale na festival nepřijde kromě novinářů na úvodní večer ani noha, není to podle mě nic, s čím by se člověk měl automaticky smiřovat. Politici si dělají své PR - no ano - ale proč by mě to mělo zajímat. A proč Vás?
    December 2, 2010 v 13.16
    is--ought
    Tady jsme se asi trochu zbytečně dostali každý na jednu stranu hranice "is--ought".
    Když s něčím počítám, neznamená to, že s tím souhlasím. Taky bych radši, aby takovéhle akce ani nebyly, jenom zatím nevím, jak to v současné situaci ošetřit, protože na něčem politici tu PR dělat musejí a budou, ačkoliv třeba nás dva to zrovna nezajímá. Můžeme aspoň na takové akce nechodit, odrazovat od nich, nebo je kritizovat.
    Nebo někde existuje účinná regulace, neřkuli prevence politického PR za veřejný peníz?

    (Ale kultura je v tom opět spíš okrajová oproti stříhání pásek u dálnic, obchodních center, dětských, seniorských a jiných hřišť, nebo třeba podpisům středočeského hejtmana na všech autobusech, které platí kraj, atd.)