Bude-li zachován dosavadní přístup, svět od nebezpečných projevů klimatických změn už nic nezachrání. Tvrdí to tematická studie odborníků z Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Vědci a analytikové Spojených národů se rozhodli materiál vydat krátce před začátkem velké klimatické konference v mexickém Cancúnu.

Konference bude probíhat od 27. listopadu do 10. prosince a má podobnou ambici jako předchozí klimatické summity — dohodnout harmonogram závazných opatření k redukci uhlíkatých emisí, který se stane základem nové a důslednější obdoby Kjótského protokolu, platného do roku 2012.

Závěry UNEP de facto potvrzují názor, s nímž se již dlouhou netají ekologové — i když se spojí dohromady všechny sliby zemí, které se shodly na omezení emisí oxidu uhličitého na konci loňského summitu OSN v Kodani, nebude to stačit k tomu, aby se celkové oteplení atmosféry udrželo do dvou stupňů Celsia, což je obecně přijímaný rizikový práh. Oteplení nad tuto hranici by se dle téměř úplného konsensu vědecké komunity projevilo katastrofálními následky.

Dědictví Kodaně

V rozporu s očekáváním se státy v Kodani neshodly na žádné závazné dohodě, která by zaručovala omezení uhlíkatých emisí v pevném harmonogramu. Většina zemí pouze nezávazně slíbila, že bude proti globální změně klimatu bojovat.

Podoba žádoucího úsilí se ale v podání jednotlivých států dost liší. Vzniká tu celá škála přístupů: od pevné dohody členů Evropské unie na snížení emisí o dvacet procent do roku 2020 k vágnímu prohlášení Číny, že se bude snažit redukovat energetickou intenzitu své ekonomiky o čtyřicet až pětačtyřicet procent na jednotku HDP.

Kodaňské závazky ovšem dle UNEP stejně postačovat nebudou. Svět nyní do atmosféry každoročně vypustí na osmačtyřicet gigatun CO2 (48 miliard tun). Aby oteplení nepřesáhlo o dva stupně, je nutné do roku 2020 současný objem snížit o čtyři miliardy tun. I kdyby začaly všechny země dodržovat své sliby do puntíku, přesáhne v roce 2020 světová produkce devětačtyřicet gigatun — o pět miliard tun CO2 více, než by bylo potřeba.

Podle UNEP je navíc nepravděpodobné, že by všechny země dodržovaly své závazky z Kodaňské dohody na sto procent. Realističtější je prý počítat v roce 2020 s třiapadesáti gigatunami.

Úkolem summitu v Cancúnu tak bude formalizovat a případně ještě navýšit závazky Kodaňské dohody. Není ale jasné, zda se toho podaří dosáhnout, a jestli nebude nutné počkat na další klimatickou konferenci, která se uskuteční příští rok.

„Výzvou bude vzít záměr Kodaňské dohody a dát ho do nějakého všeobecně přijatelného rámce a poté se uvolní cesta k vytvoření všeobecné závazné dohody,“ shrnul ředitel UNEP Achim Steiner.

Za největší překážky pokroku v jednání pozorovatelé označují čínskou nepřístupnost, politickou situaci ve Spojených státech a skepsi několika veřejných činitelů k vědeckým prognózám, propojenou či volně související se zájmy velkých firem.

Jak se to měří?

Těsně před začátkem konference v Cancúnu vydal též novou shrnující zprávu o tématu britský meteorologický úřad. Svět se podle ní otepluje rychleji, než vědci očekávali, a rok 2010 by měl být opět nejteplejším od začátku vědeckých měření.