Odborné diskuse o ekonomické politice v České republice a na Slovensku mají jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhodou je, že když jednou něco napíšete, můžete to používat dalších deset let, neboť máte garantováno, že diskuse se celou tu dobu bude točit na místě. Této výhody si teď dovoluji využít a dávám zde k dispozici text k problematice odloženého školného, který jsem napsal před pěti lety, a který je stále aktuální.

Nevýhodou je to, že ať už má odborná diskuse jakékoliv vyznění, ať už poradci nakukají do programů politických stran cokoliv, politici nakonec uskuteční něco zcela jiného.

Takže namísto odloženého školného leží na stole návrh zápisného, které nemá žádnou odbornou podporu, neboť zcela jednoznačně zvyšuje bariéry přístupu ke vzdělání. A nemá ani oporu ve volebních programech pravicových stran vládní koalice, které podmiňovaly zavedení školného účinným systémem úvěrů a stipendií.

Občas slýcháme argument, že zápisné v částce několika tisíc Kč je směšně zanedbatelnou položkou ve srovnání se zeměmi, kde se platí tržní školné. Jako např. v USA. Vskutku, školné kolem 40 tisíc USD ročně se na první pohled zdá být astronomické. Podívejme se tedy, jak to tu s financováním vzdělání chodí.

Jednou variantou jsou státem garantované a dotované půjčky. Ovšem daleko zajímavější je skutečnost, že studenti z chudších a průměrných rodin se zadlužit nemusí vůbec. Více než polovina studentů nejlepších univerzit totiž pobírá přímo od univerzity stipendium, které hradí nejen školné, ale často i náklady na ubytování a stravu. Konkrétní čísla jsou k dispozici např. zde, zde, či zde.

Např. Harvard hradí veškeré školné a náklady na ubytování a stravu všem studentům, jejichž rodiče pobírají méně než 60 tisíc USD ročně, což je více než mediánový příjem v USA. Pouze studenti z nejbohatších rodin hradí plné školné, ze kterého jsou dotovány studijní a životní náklady většiny jejich spolužáků.

Představte si, že by byl podobný systém zaveden v České republice nebo na Slovensku. Už slyším kvikot novinářů z Mladé fronty nebo ze SME, jak jsou nevinné děti trestány za úspěch svých rodičů. Už slyším rozčileného podnikatele bouchat pěstí do stolu, že své ratolesti nechá radši vyučit na řezníky, než by skrze jejich školné dotoval nějaké socky.

Pro ty, kdo by chtěli ušetřit za studium na předražených českých univerzitách, připojuji seznam amerických univerzit, které uplatňují tzv. need-blind admission i pro zahraniční uchazeče. Nevím tedy, kam se čeští a slovenští politici jezdí učit, ale do USA to nebude. Spíš do Afriky.

P.S. Samozřejmě ani v USA není situace úplně růžová. Problém je především v tom, že děcka z ghetta, které zde představuje překvapivě rozsáhlou oblast, se na lepší či horší univerzity nemají příliš šanci dostat. Ale i v tomto ohledu je situace u nás výrazně horší.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.