Česká zastupitelská zlodějina

Tomáš Tožička

Zastupitelé i poslanci pobírající nehorázné odměny za zastupování měst či státu v nejrůznějších radách už jsou folklórem, který nikoho moc neznervózňuje. Přesto tato korupční praxe nahlodává samou podstatu parlamentní demokracie i místní samosprávy.

Účast uvolněných zastupitelů v nejrůznějších dozorčích či správních radách obcí spoluvlastněných firem je dnes obecně známou věcí. Nad jejich příjmy, které mnohonásobně převyšují platy městských radních, se jen krčí rameny. Ještě tak v předvolebním období se do této praxe obují média, a kritizují hlavně ty, kteří mají jinou politickou příslušnost než tu, kterou zastává to či ono „nezávislé" médium.

V těchto rádoby aférách ale nejde o nic jiného než před volbami sebrat hlasy jedněm ve snaze přihrát je někomu jinému. Konstruktivního v nich mnoho nenajdeme. Doba, kdy média mohla změnit praxi k lepšímu, je ta tam. Politické strany nad tím jen pokrčí rameny, kmotrové se zasmějí a jede se dál.

Nikdo se ani nezabývá tím, že se jedná o české specifikum. Takto otevřená korupce zástupců lidu se skutečně jen tak někde nevidí. Možná v nějakých diktaturách, kde může být vládcům jedno, co si o tom kdo myslí, protože armáda a policie umějí dát občanům správnou a ráznou odpověď na každou otázku.

I v jiných evropských, ale i afrických či asijských zemích jsou zastupitelé členy nejrůznějších rad veřejně spolu/vlastněných firem. Ale aby za to brali prebendy převyšující poslanecké platy, to nenajdete skutečně nikde. Běžné je platit náhrady, ale rozhodně ne plat. I dary přijaté ve spojení s výkonem funkce se musí na většině planety odevzdávat...

V Německu teď běží aféry upozorňující na to, kolik politiků po ukončení kariéry nastupuje na lukrativní místa ve firmách, na jejichž chod měli v době svého politického vzestupu prospěšný vliv. U nás si takových polit-podnikatelů vážíme. Příkladem je Rusnok, který se z ministra prosazujícího víceméně proti vůli své rodné strany ČSSD privatizaci důchodů po skončení ministrování stává vysokým funkcionářem penzijních fondů v ING a předsedou Asociace penzijních fondů.

Chování tohoto bývalého odborového funkcionáře by v normální civilizované zemi, třeba v Malawi, vzbudilo pohoršení a mnoho otázek. U nás z něj média udělala vůdce penzijních reforem a vzor pro společnost, pravicová vláda pak člena NERVu. Inu, koho chleba jíš... To platí pro Rusnoka i pro hlavní média.

Je jisté, že i v Uruguayi dokážou někteří zastupitelé s takzvanými náhradami pěkně čarovat, že za nejrůznějšími výjezdními zasedáními a kontrolními cestami dokážou skrýt třeba luxusní rodinnou dovolenou. Ale chudáci zastupitelé v této demokratické a civilizované latinskoamerické zemi jsou pod kontrolou obyvatel, a tak si přijdou ročně bokem sotva na pár desítek tisíc.

Ještě se musí moc učit. V rámci rozvojové spolupráce a tzv. transformační spolupráce (v jejím rámci vyučujeme méně rozvinuté země, jak efektivně a úspěšně přejít od totality ke kvetoucí demokracii) bychom jim tam mohli poslat třeba Oldřicha Vojíře z ODS. Ten jako poslanec a člen předsednictva ČEZ vydělal miliony na podivných machinacích v rámci opčního programu na nákup akcií.

Ukazuje se, že je nezbytné, aby byla politika co nejvíce oddělena od ekonomiky, a to i tam, nebo především tam, kde se spolu úzce stýkají. Je nepochybné, že města mohou a musí podnikat. Je zřejmé, že k tomu se nejlépe hodí běžné podnikatelské formy v podobě společností s ručením omezeným nebo společností akciových. Ovšem zastupování v orgánech těchto městských firem musí být plně pod kontrolou obce. Není možné, aby zastupitel bral peníze od firmy, kterou má kontrolovat či spravovat.

Funkce v těchto radách samozřejmě odměněna být musí. Pokud ji vykonává uvolněný zastupitel, pak ji má placenu v rámci své funkce. Pokud musí někam cestovat, náleží mu cestovní náhrady dle zákoníku práce.

Pokud funkci vykonává neuvolněný zastupitel, měl by být odměněn v poměru k odměně uvolněného zastupitele a samozřejmě by mu měly být uhrazeny veškeré náklady s tím spojené.

To vše by bylo placeno z platu, který za výkon této funkce náleží ostatním členům rady. Tento plat by ale byl převáděn na obec. Zastupitelé by tak za výkon své funkce více odpovídali tomu, kdo je tam vysílá, a ne že by se stali součástí nobility, jejímž jediným zájmem je udržet si vysoký plat v této funkci co nejdéle, jak to provádí sociální demokrad Hulinský.

Bohužel nápravy se hned tak nedočkáme. Podvody, okrádání, tunelování firem i demokratických principů jsou sice tím, co naši ekonomiku i správu věcí veřejných podkopává zásadním způsobem. Ale nadává se na to hůř než na bezdomovce či dlouhodobě nezaměstnané.

Vždyť to vidíme u pražských sociáldemokratů. Přestože jejich funkcionáři Hulinský a Poche pod rouškou opozice ždímali z Prahy miliony, nikdo včetně výkonného předsedy strany se jim nedokáže postavit. A když se jim postaví — jako Jiří Dienstbier, je odstaven.

A normální občan si řekne, když odstavili jeho, mě ještě snadněji — stojí mi to za to? Ne, zanadávám si na cikány a bude mi líp.

Říká se tomu rezignace nebo také hloupost. Dokud si necháme kálet na hlavu od kdejakého zloděje — partajního funkcionáře, lépe nebude. A tak se partajní nomenklatury mohou jen smát nad servilitou, netečností a obdivuhodnou poddajností české veřejnosti.

A rozebírat si náš stát vesele dál.

    Diskuse
    October 31, 2010 v 22.21
    Sic!
    Přiznávám, že jsem vůbec nevěděla, že je popsaný stav české specifikum. Myslela jsem si, že se to tak dělá všude a domnívám se, že nejsem sama, kdo to tak vnímá, vždyť kdo z politiků je v jaké radě se dá běžně dočíst v novinách, nebo slyšet ve zprávách v televizi - a to už dvě desítky let, takže jsme si na to zvykli jako na běžnou součást politiky. Vlastně mne zatím nenapadlo, že to jinde běžné není. Není to vlastně jedna z podob korupce? K čemu původně ty dozorčí rady podniků sloužily? Nevzpomínám si, že by za minulého režimu podniky nějaké dozorčí rady měly - opravte mne, jestli se mýlím, když o tom tak zpětně uvažuji, jejich zřizování na počátku devadesátých let jsem považovala za běžnou součást procesu přechodu ke kapitalismu.
    Pane Tožička, jak vidíte, na Vašem vynikajícím článku mne nejvíc zaujalo upozornění, že se u nás zavedla politická praxe, která jinde není běžná. Kdyby se tato informace dostala do povědomí širší veřejnosti, mohlo by to mnohé změnit. Ale chtělo by to hlubší srovnání s jinými zeměmi. Kdo by pro takovou analýzu mohl poskytnout informace? Snad Transparency International?
    TT
    November 1, 2010 v 14.09
    Hlubší srovnání by to jistě chtělo, článek jsem připravoval jen na základě několika rozhovorů s kolegy ze zahraničí.

    Důležité pak není jen srovnávat pravidla, protože to je mnohdy zavádějící. Musíme se podívat také na to, co lidé vnímají jako korupci a co ne.

    Někde pravidla existovat nemusí, protože něco takového je nepředstavitelné (někteří vůbec nechápali, na co se vlastně ptám). Naopak existence pravidel sama nic nezaručuje, když není, kdo by je kontroloval a vymáhal dodržování.

    To je důležité i v souvislosti s materiály Tranparency International, protože jejich tabulky jsou sestavovány na základě dojmů expertů - většinou domácích. Pokud je tedy v zemi akceptování korupce vyšší, mohou experti nakonec podávat pozitivnější obraz země, než je-li vnímání kritičtější.
    SH
    November 14, 2010 v 8.29
    A ČSSD.
    Před mnoha lety jsem v ČSSD vedl odpor proti účasti volených zástupců „lidu“ ve správních či dozorčích radách firem. Trval jsem na tom, aby v nich zastupovali veřejnost odborníci. Marně. Silně jsem narazil na kliku profesionálních funkcionářů. Což byl jeden z důvodů, proč jsem stranu definitivně opustil. To tehdy, když Špidla sám veřejně obhajoval pobírání odměn politických zástupců v orgánech firem.