Špidla v Právu: Vládní politika je konzervativní revoluce
Vratislav DostálPrávo otisklo rozhovor s expředsedou sociálních demokratů, ve kterém Špidla kritizuje politiku Nečasovy koaliční vlády, jež podle něho povede k destrukci sociálního státu. I to je důvodem jeho kandidatury do Senátu.
Bývalý eurokomisař a expředseda sociálních demokratů Vladimír Špidla poskytl rozhovor pondělnímu vydání deníku Právo. Vysvětluje v něm důvody své kandidatury do Senátu, komentuje politiku koaliční vlády občanských demokratů, TOP 09 a Věcí veřejných a artikuluje svoji vizi programového směřování sociálních demokratů pro jednadvacáté století.
Vedle toho, že chce v Senátu Vladimír Špidla zúročit své bohaté zkušenosti poslance, ministra, ministerského předsedy či evropského komisaře, je klíčovým motivem jeho kandidatury do Senátu spolupodílet se na zabránění konzervativní revoluce, kterou dle jeho názoru chystá Nečasův vládní kabinet.
V případě svého zvolení do Senátu má Špidla jasno v tom, co bude prosazovat a proti čemu se postaví: „Proti zničení zákoníku práce a vytvoření nevolníků ze zaměstnanců. Proti systému dvojího zdravotnictví, školnému a privatizaci důchodového systému. To jsou věci, o které mi jde, a proto jdu do Senátu,“ vysvětluje bývalý eurokomisař.
„Vládní politika je v zásadě konzervativní revoluce. Jejich společenský projekt je konzervativní stát amerického Středozápadu. Párkrát se vyspíme a budeme v Idahu, se všemi sociálními důsledky, které to má. Žádné pořádné zdravotní pojištění, ale zdravotnictví pro bohaté a chudé. Žádný zákoník práce. Žádný zajištěný důchod, nýbrž důchody jen z toho, co si naspoříte. Žádná slušná sociální ochrana, ale charita. A propouštějí vás v jedné vteřině třeba v průběhu nemoci bez jakékoliv sociální ochrany,“ uvedl v rozhovoru Vladimír Špidla.
Podle Špidly bude vyžadovat vládní konzervativní projekt ústavní změny, kterým bude třeba zásadně bránit. „Je třeba zásadně bránit ústavním změnám, které by destruovaly sociální stát a nahradily ho napodobeným americkým konceptem. K tomu je třeba vytvořit potřebný blok s nejrůznějšími politickými silami,“ myslí si expředseda ČSSD.
Špidla v této souvislosti nevyloučil ani radikalizaci protestů například ve formě stávek proti chystaným opatřením vlády. Podle Špidly je rozumné použít všechny metody a odborářskou demonstrací by to nemělo skončit.
„Vláda ruší sociální příspěvek, čímž ušetří asi 1,6 miliardy korun, to jest asi 1,6 promile veřejného dluhu a dvě promile rozpočtu. A přitom pro padesát až sto tisíc lidí udělá z ČR Indii. Protože je vrhne do absolutní chudoby, která vás ohrožuje jako fyzickou bytost. To znamená, že nemáte dost jídla, je vám zima, začnete mít choroby z hladu. To si myslíte, že se na to dá koukat a jenom vést jemnou debatu v parlamentu? To není možné. Oni překračují meze, které jsou akceptovatelné. Je správné použít všechny metody, které demokratický systém umožňuje,“ říká pro Právo Vladimír Špidla.
Aniž by Špidla byl ochoten spekulovat o svých šancích na zvolení, cítí potřebu pomoci rozvíjet sociálnědemokratický programový základ a účastnit se velmi intenzivně na životě ČSSD. V rozhovoru proto artikuluje ideovou vizi tohoto projektu, jehož cílem nesmí být pouhé vítězství ve volbách, nýbrž stranicko-politická konstelace, jež sociálním demokratům umožní po vyhraných volbách vytvořit většinovou vládu. To se totiž minulému vedení ČSSD nepodařilo.
„ČSSD se musí stát jádrem radikálně demokratického a sociálního hnutí. Ne být hnutím, ale být jádrem. Kolem sebe obalit širší pokrokový proud od levých liberálů přes zelené, křesťany či třeba družstevní hnutí. Tak, abychom dokázali zvítězit. Vyhrát dokážeme v řadě třeba desetkrát, ale zvítězit, to je ten problém. Aritmetická výhra neznamená vítězství, když nemáte významný vliv na formování politiky,“ upozorňuje Špidla na zcela klíčový strategicko-politický moment své koncepce, bez něhož ČSSD nebude disponovat potřebnou silou, jež by byla s to konzervativní revoluci zastavit a mentalitu v českých zemích od základu proměnit.
Podle Špidly nastává postupná generační obměna ve vedení strany. Vedle nejžhavějších kandidátů na předsedu ČSSD Sobotky a Haška si Špidla ve vedení strany umí představit lidi, jako je ostravský primátor Petr Kajnar, jihočeský hejtman Jiří Zimola či například kandidát na pražského primátora Jiří Dienstbier mladší.
vážím si Vás jako slušného politika ČSSD, ale s Vašimi názory v článku bohužel v mnohém nesouhlasím.
1/ Myslím si, že vláda dělá vše pro to, aby nedošlo k destrukci finančního systému, aby nezadlužila a neohrozila ještě více další generace.
2/ Symbolická (regulační) spoluúčast občanů ve zdravotnictví a školství je nevyhnutelná. Nejde vše poskytovat "zcela zdarma" (se zneužíváním a zároveň na dluhy).
3/ Jistota sociální ochrany je potřebná, ale stát nemusí být přece její výslovnou garancí, ale jen částečnou (povinně například do životního minima). Proč dále třeba nesponzorovat potřebné české rodiny podobně přímo a adresně od přímých dárců, jako například v projektu adopce na dálku, kde jsou pravidelné kontaky dárců i potřebných dokonce i mezi světadíly? Nepomohli by českým rodinám zároveň více i slušní a sociálně zaměření čeští sponzoři právě i tím neanonymním kontaktem a snahou pomocí z bídy? (Nalezením práce a společenského zařazení, sledováním dětí od sponzorů - tj. jak jsou finanční prostředky využívány či zneužívány k jejich rozvoji atd.) Nebo budeme raději nějakým nařízením "shora" povinně paušálně z (progresívních) daní (dříčů) vyplácet do dvojnásobku životního minima "nároky" rodinám i tam, kde je to zcela očividně zneužíváno? (Podpora kouření, užívání drog, alkoholu atd. u dětí a mládeže - tolik časté právě v rodinách na dávkách bez přímého sledování účelu a využití nárokovaných peněz?)
4/ Ohledně zákoníku práce s Vámi v některých bodech souhlasím (např. výpověď bez udání důvodu by byl hnus), ale ostatní mnohé návrhy vedou zároveń k všestrannějším možnostem i zaměstnanců (vysokou povinnou minimální mzdou jen dosáhneme ještě vyšší nezaměstnanosti - proto jsem pro její naprosté zrušení atd.).
Pane Špidlo, přála bych si dohodu pravice i levice + shodně jako Vy i samozřejmou ochranu chudých, sociální smír, vzájemnou domluvu a kompromisy.
To jest kompromisy, zahrnující pohledy obou stran a vzájemné pochopení možností v dané době a realitě.
S pozdravem, K. Hyldebrantová
V Brazílii ale ne. Během krize zvýšili minimální mzdu, tím zvýšili koupěschopnost obyvatelstva, tím zvýšili zaměstnanost a nastartovali hospodářský růst.
Je to logické, ale kdo by dal na logiku, když tu máme tu krásnou neo-liberální ideologii, která tak pěkně šplouchá ve vypláchnutém mozku.
Logika mýtu poplatků dovedená ad absurdum by mohla znamenat, že např. zaplatíme "symbolický (regulační)" poplatek policistovi, který řídí dopravu na křižovatce a my tudy projíždíme, nebo politikovi, když se na něj obrátíme se žádostí, aby se ujal naší záležitosti.
Všechno se dá tímto způsobem "regulovat". Nakonec opět skončíme u vánočních poplatků popelářům. :-)
Najde se nějaký šťastlivec, kterému se podaří paní Hyldebrantové to konečně vysvětlit?
k vašemu bodu 3:
Nesouhlasím s vámi a myslím, že stát musí být základní garancí sociální ochrany. Pokud připustíme přesun části pomoci v nouzi ze státních (nebo veřejných) rukou do oblasti dobrovolné charity a sponzoringu uděláme z příjemců pomoci žebráky. To je sociální postavení, které je devastující pro pocit lidské důstojnosti. Je to návrat do 19. století.
Naše moderní společnost je dost bohatá na to aby výdaje na sociální pomoc unesla. Můžeme diskutovat o účelnosti některých dávek a o možné zněužívání. Ale systém pomoci v nouzi musí zůstat v garanci státu. Jinak se zařadíme mezi rozvojové země. A to snad proboha nejsme!
K bodu 4:
Pokud vím, minimální mzda je nyní 8000 Kč! Podle mě nebrání v zaměstnání ani náhodnou. Měla by být zvýšena a to výrazně. Dnešní nízká výše minimální mzdy vede k následujícímu jevu. Zaměstnavatel přijme zaměstnance a domluví se na mzdě např. 15000 Kč. Smlouvu ale uzavřou na minimální mzdu tj. 8000 Kč a zbytek zaměstnavatel platí na ruku. Tyto podmínky si vynutí zaměstnavatel a zaměstnanec, který chce být zaměstnán, to musí přijmout. Negativní dopady tohoto jevu jsou snad jasné (nízký výběr daní a soc. a zdrav pojištění, budoucí nízký důchod). Pokud bude minimální mzda zrušena najme zaměstanavatal zaměstance ještě za méně a odvody do veřejných systémů budou nulové. Stav státního rozpočtu a soc. a zdrav. pojištění se zhorší a naše vláda nám oznámí další nutné škrty!
Přeji Vám hezký den
K bodu 3/ - Ano, souhlasím, že stát by měl být základní garancí sociální ochrany (garancí životního minima), ale nikoliv výslovnou povinnou garancí v oblasti dávek nad životní minimum. Tam by myslím mnohem účelněji pomohli neanonymní sponzoři nejen účelnými dávkami nad životní minimum, ale právě zmiňovaným kontaktem s potřebnými rodinami se souběžnou pomocí rodinám a jejich dětem dostat se do budoucna ze závislosti na pomoci státu.
Tedy shrnuji svůj návrh:
- základní garancí je stát (vždy nárok všech a za všech okolností na životní minimum),
- ostatní sponzorství navrhuji neanonymní na přímé účely a v kontaktu s rodinou.
K bodu 4/ - Pokud mám informace já, tak mnoho drobnějších podnikatelů si nemůže vzít kvůli povinné minimální mzdě nové spoluzaměstnance na HPP (nebezpečí zkrachování - mzda, odvody pojištění, nemocenské dávky atd. - nebezpečí zkrachování pak při všech povinných složkách regulovaných státem).
Jinak děkuji za názory do diskuse a též přeji hezký den.
Pro pana Štěcha:
Povedlo se Vám to už vysvětlit panu Nečasovi, panu Kalouskovi a dalším členům politické reprezentace vzešlé z nedávných voleb?
Já právě tyto politiky chápu a rozumím jim (mimochodem někteří občané skoro žádné přímé daně ani žádné pojištění neplatí, ale naopak platí opravdu jen ty minimální reguační poplatky) - ale opačné názory mne též velmi zajímají.
Takže i Vám díky za názor, možná se časem navzájem pochopíme: Vy pana Nečase + p.Kalouska - a já Vás. :-)
Pro pana Tožičku:
O ideologii "šplouchající ve vypláchnutém mozku" nemám zájem diskutovat, omlouvám se.
pokud máte informace o podnikatelích, keří nemohou zaměstnat na HPP za minimální mzdu tak je zde něco v nepořádku. Tím něčím ale určitě není minimální mzda. Ta plní dnes dva účely:
1) zajistit alespoň minimální výběr peněz do veřejných rozpočtů
2) zajistit lidem alespoň minimální příjem
oba účely plní špatně ale pořád je to lepší než zrušená minimální mzda.
Osobně si myslím, že zde jde o propagandistický mýtus. Podnikatelé by jistě uměli vytvořit HPP za 7 000 nebo i méně. Možná by i za určitých podmínek našli lidi ochotné za to pracovat. Ale za 7 000 hrubého je velmi obtížné (ne-li nemožné přežít). Ptám se na co by takové místo bylo když si někoho zaměstnáme ale jeho příjem nestačí na pokrytí základních životních potřeb? Někde jsem četl, že část bezdomovců v USA má hlavní pracovní poměr. Jeho výše ale nestačí na zaplacení ubytování. To je myslím stav ke kterému by došlo kdyby byla zrušena minimální mzda.
Jediný kdo bude z případného zrušení minimální mzdy profitovat budou někteří zaměstnavatelé. Ošizen bude stát na daních a pojištění a zaměstanci na malých budoucích důchodech.
K bodu 3
Jde o to co považujeme za základní garanci sociální ochrany. Člověk, který se ocitl v nouzi by měl mít nárok na hmotnou i nehmotnou pomoc (poradenství, sociální služby). Měl by mít zajištěn důstojný život. Pokud se týká sponzorství a přímého dárcovství to už je nadstavba, která je jistě vítaná ale neměl by na ní stát základ systému. Např. státem garantovaná pomoc by měla handicapovanému člověku poskytnout možnost mít kompenzační pomůcky (vozík) a sponzor k tomu může přidat něco navíc (např. el. vozík).
A ještě k tomu co píšete o závislosti. Pokud bych se dostal do nějaké životní nouze radši bych byl závislý na státu nebo na veřejné sektoru než na individuálním sponzorovi. Proč? Protože do veřejných a státních systému celý život v rámci daní a jiných plateb přispívám. Pokud bych byl závislý pouze na sponzorech cítil bych se jako žebrák. Ono totiž nejde jenom o to zajistit lidem v nouzi nějaké peníze. Jde také o způsob jakým se k nim dostanou.
Mějte se hezky
Stát, který je - jak se o to dnes mnohde usiluje - zredukován na minimum (tzv. "štíhlý stát") přestává být státem svých občanů - republikou, a stává se pouze nástrojem vládnoucích menšin. A to je přímo proti smyslu jakékoli moderní (i české) ústavy.
Mzda kolem 7000 Kč je myslím lepší alternativa než žádná mzda s následnou závislostí jen na sociálních dávkách z daní druhých.
U sociálního systému jsem pro kompromisní kombinaci dvou složek:
1/ složka paušálního nárokového systému od státu (životní minimum bez rozdílu všem jako jistota za všech okolností)
2/ druhá složka další (nadstandartní) pomoci by byla konkrétnější, neanonymní, všestrannější, variabilnější, účelovější (kontakt s rodinou minimálně jako v projektech "adopce na dálku", ideálně však kontakty ještě bližší - jak jsem popisovala výše).
1) Alternativa "7000 Kč" nebo "sociální dávky" (lepší špatně placené zaměstnání než žádné zaměstnání) je falešná. -- Skutečná alternativa je tato: odpovídající mzda za práci nebo mzda neodpovídající. -- Sníží-li Vám zaměstnavatel mzdu z 8000 Kč na 7000 Kč, požaduje snad od Vás o jednu osminu práce méně??! A vytvoříte snad pro něj za stejnou pracovní dobu o osminu menší zisk? Nebo naopak budete - hnána např. vědomím solidarity se zaměstnavatelovou obtížnou situací - pracovat stejně jako předtím? -- A sociální dávky: ty nejsou jen z daní „druhých“, platila jste je přece i Vy.
2) To, co nazýváte „kompromisní kombinaci dvou složek“ je toliko Vaše zbožné přání. Obě "složky" platíte totiž Vy a nikdo jiný. Pouze při soukromém (dobrovolném) pojištění (na rozdíl od státního) dáváte svůj souhlas k tomu, aby s Vašimi penězi někdo „podnikal“ a vytvářel zisk. Zisk pro sebe (pro majitele pojišťoven) a nikoli pro Vás nebo pro jiné pojištěnce. A vydá-li pak z tohoto zisku cokoli na dobročinné účely, pak vězte, že jej k tomu vedou bezpochyby trochu JINÉ pohnutky než Vás, když obdarujete žebráka ve Vaší ulici.
Opravdu si myslím, že mzda 7000 je menší zlo než žádná mzda.
Též kombinovat obě složky "sociálních dávek" je dle mého názoru adresnější a vhodnější - nejen z hlediska prevence nežádoucího zneužívání (popsala jsem výše).
Nadstandartní pohyblivější neanonymní složka by například adresněji a mnohonásobně více podporovala vzdělávání dětí, vhodné zájmové kroužky a další aktivity pro rozvoj dětí - a naopak by alespoň částečně tlumila utápění dávek v kouření, alkoholu a drogách u nezletilých (konkrétní sponzor by podporoval vhodné aktivity, nikoliv školdlivé - podobně jako v adopci na dálku).
Mimochodem, pracuji skoro celý život s dětmi a mládeží, mnohé z nich jsou z dlouhodobě státem podporovaných rodin. Vidím do problematiky dost zblízka. Opravdu bych vítala druhou konkrétnější variabilní složku podpory rodinám s rozlišováním účelu (podpořit více vzdělávání a budoucí schopnost samostatné práce u dětí - a nepodporovat "nárokově" paušálními nároky škodliviny a sebepoškozování dětí a mladistvých).
Přeji hezkou neděli.
Stát (neotrokářský, nefeudální) je státem tehdy, je-li naší společnou věcí, tedy je-li ztělesněním naší společné odpovědnosti (stát = my). Jinak není státem, ale mrtvým strojem resp. pouhým nástrojem nadvlády nad lidmi. Tím, že svou odpovědnost vkládáme (např. v ústavě) do státu, ani v nejmenším se jí nevzdáváme, pouze spojujeme své síly, svoji odpovědnost. My všichni - a ne pouze jacísi zvolení či vyvolení - za stát odpovídáme. To je smysl občanství, smysl demokracie.
Odpovědnost proto nelze privatizovat, protože PRIVATIZACE je POPŘENÍM společné odpovědnosti, vyvázáním se z ní.
Dělit sociální odpovědnost na "standardní" a "nadstandardní" je myšlenkové zvěrstvo. Je to stejně absurdní jako by např. rodiče chtěli výchovu dětí a péči o ně dělit na "SLOŽKU" standardní a nadstardandní.
To, co píšete o problému účinnosti a adresnosti dávek, se vztahuje k existujícím dílčím problémům které všichni vidíme, vyhýbá se to podstatě věci. Je to otázka technická, otázka jak stát řídit aby uskutečňoval naše zájmy jako lidí a občanů a nefungoval proti nim. Samotný stát otázkou technickou v žádném případě NENÍ. Ve Vašem pojetí se z něj stává "nutné zlo" (kdyby si všichni lidé pomáhali, bylo by zbytečné, aby vůbec existoval = čirá utopie). - V tomto smyslu, promiňte, Váš pohled vnímám oproti Vašemu prohlášení jako nekřesťanský a nedemokratický.
* Bylo by zbytečné psát ústavy států kdyby "fungovalo" Desatero.
Já zase ve své názorové odlišnosti i vlivem praxe poukazuji na konkrétní častou "destrukci" (i nezletilých) lidí vlivem paušálních sociálních dávek bez potřebného rozlišování účelu.
Tuto destrukci navíc považuji za společensky závažnější a škodlivější, a to zejména právě u dětí a mladistvých.
Při nerozlišování účelu dávek se pak často stáváme téměř bezbrannými svědky toho, jak peníze z paušálních sociálních dávek přetékají bohužel často "proti životu" (proti křesťanskému "nezabiješ" při sebepoškozování návykovými látkami i u nezletilých) - a mnohde naopak finanční podpora od druhých výrazně chybí (např. na vzdělání a rozvoj dalších potřebných pozitivních aktivit).
Sociální dávky poskytované i nad životní minimum jsou velmi vítané a žádoucí tam, kde podporují návyky studijně - pracovní a další jim podobné.
Měly by být ale naopak jasně odmítnuty v podpoře návyků zcela opačných a škodlivých - škodlivých jednotlivcům i celé společnosti.
A co se zneužívání dávek (které se nepopiratelně také vyskytuje) týče, chodíte a upozorňujete na konkrétní případy na příslušných místech, jak to činí každý řádný občan? A co děláte proti korupci, s kterou se případně setkáte tam, kde žijete a pracujete? -- Anebo je pro Vás pohodlnější zůstat „bezbranným svědkem“?! -- To bych se od Vás rád dozvěděl. – Doposud jen do omrzení opakujete stále totéž, možná z obavy (ujišťuji Vás, že bezdůvodné), že „levičáci“ a další Vaši spoluobčané toto vše nevidí nebo vidět odmítají.
Myslíte to vážně, když říkáte, že to je důsledek „paušálních sociálních dávek“?
* A co třeba rodinná výchova, co kvalita našeho školství, co mediální vzory (od arogantních korupčních politiků, přes stupidní televizní hvězdičky až po profesionální „sportovce“)?
* Jaképak „hodnoty“ nabízí dnešní mediální, tedy i politická scéna mladým lidem; jaké vzory k následování jim předkládá?
A co se týče zneužívání dávek (které se nepopiratelně také vyskytuje), co proti tomu jako řádný občan děláte? Upozorňujete příslušné úřady? Co aktivně děláte proti korupci, s kterou se třeba osobně setkáte tam, kde žijete a pracujete? – Nebo dáváte přednost tomu zůstat „bezbranným svědkem“?! -- To bych se od Vás rád dozvěděl. –
Doposud jen do omrzení opakujete stále totéž. Možná Vás k tomu vede obava, že Vaši spoluobčané – a mezi nimi ovšem i „levičáci“ - toto všechno nevidí, nejsou schopni vidět nebo dokonce vidět odmítají.
* Dokud budete uvažovat takto, nemůže nikdo Vaše přání po „dohodě pravice i levice“ brát vážně.