Věci veřejné rozkládají ministerstvo školství
Dušan RadovanovičRozpad sekce pro čerpání fondů EU, nebo brutální nátlak na VŠTE v Českých Budějovicích. To jsou ukazatele naznačující, jakým způsobem Věci veřejné spravují ministerstvo školství. Podle dobře informovaného zdroje z ministerstva se přitom jedná jen o špičku ledovce chaosu, který Věci veřejné na MŠMT rozpoutaly.
Podle zdroje Deníku Referendum určují současné směřování ministerstva především náměstci, které si ministr Josef Dobeš s sebou do úřadu přivedl z ABL. „Když agendě ministerstva dostatečně nerozumí ministr, není to nic neobvyklého. Většinou si s sebou ovšem přivede schopné náměstky, kteří problematice rozumějí,“ vysvětluje princip fungování ministerstva zdroj.
Dobeš si ovšem přivedl jako náměstka bývalého místopředsedu představenstva bezpečnostní firmy ABL Kryštofa Hajna, jehož jedinou kvalifikací je dvouleté působení v akademickém senátu ČVUT v dobách jeho studií. O fungování ministerstva však nemá nejmenší povědomí. „Například z počátku vůbec netušil, že pod ministerstvo školství spadá také výzkum,“ popisuje Hajnovy znalosti zdroj z ministerstva.
Vzhledem k faktu, že náměstkyně Bartoňová měla silnou politickou pozici díky ODS stejně jako další náměstek Jan Kocourek, jenž je bratrem ministra průmyslu a obchodu Martina Koucourka, musel Hajnovi uvolnit místo Vlastimil Růžička, jenž byl sice respektovaným odborníkem, neměl ale potřebnou politickou záštitu.
Druhou šedou eminencí ministerstva je bývalý personalista ABL Šimon Mastný, který působí jako vrchní ředitel kabinetu ministra. Právě Hajn a jeho kolega jsou přes všechnu neznalost skutečnými vládci ministerstva. „Projde jen to, co Hajn schválí, cokoli se mu nelíbí, Dobeš automaticky odmítá. V podstatě to tu řídí ABL. Jejich chování je navíc nesmírně arogantní, jak vůči řadovým zaměstnancům, tak vůči ředitelům sekcí,“ popisuje zdroj.
Tak strany jako VV použily úspěšně podobnou strategii na trhu politických stran. Nevýhodou je, že se nedá použít ve stejné podobě znova - přeci jen za 4 roky se výrobek okouká. A protože je na očích, jsou vidět různé mouchy. (Některé strany chtějí uchovat zdání novosti výměnou svého vedení, ale to spíše na západ od nás, neb u nás se dobrovolně nikomu z výsluní nechce.)
Pokud se tedy někdo z rychlokvašených chce opeřit, moc času mu nezbývá.
Nejhorší na celé věci je, že se na MŠMT dostaly osoby, které o školství, mládeži a tělovýchově nemají ani páru. No, každopádně to bude znamenat další uvadání vzdělanosti v Čechách; posílí se byrokratická perzekuce všech rovin -základního, středního a vysokého školství a důraz na tvorbu polointeligentů s univerzitním diplomem. A výzkum? No, o ten tu již přeci vůbec nejde.
I v případě, že je situace v cizí zemí lepší (jakože tomu tak je ve většině západních zemí), zase většinou nemáte stejná práva (formálně třeba ano, ale fakticky ne) a stejnou startovní čáru jako domorodci.
Za svého pobytu v Anglii jsem si udělal vlastní průzkum trhu práce v UK - většinou na pozice učitele - takže vím, o čem mluvím...
Ano, člověk stále kupuje mléko, chleba, okurky, kečup atd. ale v kolika nových obalech?
Jsou však na druhé straně také výrobci, kteří z různých důvodů (např. serióznosti, nostalgie apod.) naopak zdůrazňují tradici svého výrobku (pivo, kofola).
Podobně postupovala ve volbách ODS, a do jisté míry někde i ČSSD a dopadly tak jak dopadly. (ČSSD v Praze zachránilo nasazení Jiřího Dienstbiera ml. na poslední chvíli před volbami.)
Problém s tradicí je zase ten, že součástí oné tradice může být i historické znemožnění určité strany (někdy i opkované), na které ne každý je schopen a ochoten zapomenout. A pokud ano, média v politickém boji mu to rádi připomenou. (Možná i proto stagnují výsledky KSČM, ale i lidovců - tedy stran vnímaných všeobecně jako tradiční.)