Ostrava se musí zocelit!

Petr Minařík

Evropským městem kultury měla být Ostrava, v jejíchž možnostech je v roce 2015 Plzeň překonat i bez evropské podpory.

Pokusím se napsat několik vět, i když nebudou mít pochopitelně razanci a sílu slavné předlistopadové petice, kterými se pokusím vyrovnat se smutným faktem, že včera komisaři Evropské unie vybrali za Evropské hlavní město kultury Plzeň, ačkoliv vyhrát měla Ostrava.

V úvodu je třeba ještě uvést, že Plzeň moc rád nemám, podvědomě si dokonce myslím, že to není žádné pořádné město, ale jen jakási pražská periferie, ale to je nejspíš jen mírně zakomplexovaný pohled z Brna. Naopak Ostrava mi přirostla k srdci, když jsme tam letos pořádali Měsíc autorského čtení a lidi kolem projektu Ostrava 2015 osobně znám a lidsky i profesně si jich vážím.

V severomoravské metropoli byla léta doslova dušena jakákoliv jiná ambice, než ta, která souvisela s těžbou uhlí, v lepším případě výrobou oceli, což platí i dnes. Ostravská kultura jsou ovšem důležitá jména literatury, hudby, divadla.

Málokterá městská přehlídka by mohla nabídnout to, co přehlídka divadel Ostravar, kde vystupují jen místní soubory. Pražští kritici, kteří jednou za rok do Ostravy přijedou, nevěří svým očím, že je možné v tak zapadlém koutě republiky dělat tak dobré divadlo.

A přitom si ani neuvědomují jemnou ironii, že celý Ostravar se pořádá vlastně jen proto, aby do města vůbec přijeli a o jednotlivých inscenacích něco napsali.

Ostrava má básníka Petra Hrušku a do letošního dubna měla i jednoho z nejtalentovanějších českých prozaiků Jana Balabána, kteří museli prokázat tak nesmírný talent, aby si jich vůbec někdo všimnul.

Konečně o Balabánovi se toho v celostátních médiích napsalo nejvíc v souvislosti s jeho smrtí, ale to čeká i na další výrazné postavy soudobé české literatury.

Ostrava má Surůvku, Nohavicu, Špinarovou a další, které známe i z celostátního vysílání. Má tohle Plzeň? Myslím, že ne. To nejlepší, co se v západočeském městě odehrává, je dovoz z jiných měst, viz mezinárodní festival Divadlo.

Je-li dnes Brno městem slavné minulosti, je Ostrava městem slavné budoucnosti. Kulturní podhoubí tam pne, snaží se prodrat na povrch, velmi často to není prosto špatných kroků, malostí a nízkého sebevědomí — kdo by ho ale v takovém městě neměl? Vše ale nepostrádá dynamiku, touhu a tah na branku. Ostravské umění není průměrné, buď to skončí ostudou, anebo úspěchem; je to nejisté, nevypočitatelné a hledající.

Tým, který připravoval projekt Ostrava 2015, svěřila radnice s nečekaně osvíceným primátorem Petrem Kajnarem (ČSSD, signatář Charty 77) do rukou filmového producenta Čestmíra Kopeckého. To je muž vizí a neotřelých nápadů.

Nepostavil svůj projekt ve struktuře: divadlo, filharmonie, ohňostroj, balet, výstava, ohňostroj a přehlídka dechových nástrojů.

Otevřel prostor lidem z undergroundu i oficiální kultury, vždy ale na základě kvality námětu (nápadu) a přínosu. Obávám se, že nikde v České republice by takto otevřený projekt neprošel, protože by se radní prostě báli.

Konečně v Brně se rozhodli do soutěže vůbec nejít, protože jsme tady prý kulturní beztak až dost. S Kopeckým na projektu spolupracovala spousta úžasných lidí, nemůžu nejmenovat Kateřinu Ondřejkovou a Ditu Eibenovou, které geniálním, ale leckdy prostě nerealizovatelným vizím Kopeckého vdechly život, prostě dokázaly být praktické, citlivé a vnímavé (omlouvám se za ten chvalozpěv, ale prostě nešlo se do nich nezamilovat).

Ostrava to vyhrát měla. Co je na tom, že nevyhrála, nakonec dobré?

Vzato kolem a kolem se komisaři nejspíš lekli ambiciózního ostravské projektu, prostě neuvěřili, že tým Kopeckého to dokáže, je jejich chybou, že si nezjistili, že Čestmír Kopecký už dokázal nemožné v České televizi i českém filmu, ale komisaři prostě z podstaty musí klouzat po povrchu.

Plzeň nakonec peníze a přízeň světa potřebuje víc. Postaví si pár budov, rozhýbe místní stavební průmysl a doveze si umělce, kteří pobaví Plzeňáky i návštěvníky z okolí, konečně na rozdíl od Ostravy se tam dá dojet z Prahy po dálnici, takže je to kousek i pro lidi z hlavního města.

Ostrava je velké město, které svoji kulturu má, vlastní i potenciál a pokud ve volbách nezabijí ostravští Kajnara, tak seženou i peníze.

A Ostravě nezbývá, než se doopravdy zocelit a uspořádat v roce 2015 projekty, které slíbila a porazit Plzeň tam, kde nemá konkurenci, totiž v idejích a lidech. Holt Ostrava nebude Evropské hlavní město kultury, ale jen hlavní město kultury, se vším co k tomu patří.

    Prosíme, podpořte naši práci

    Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

    Vaše podpora určuje naši sílu.

    Spolu #jsmeDR.

    Diskuse
    ES
    September 10, 2010 v 17.31
    Ačkoli jsem se narodila v Plzni,
    taky bych podporovala Ostravu! Ostravě, tomuto hlavnímu městu moravského divadla, patří budoucnost! Má svéráznou kulturu, jaké nemůže žádné z měst konkurovat. Ostravské projekty mne nadchly a aktivita fotbalových fanoušků dojala. Věřím, že se Ostravě podaří plány stejně uskutečnit.
    September 11, 2010 v 2.16
    Cílem je splnit kritéria, ne být nejlepší
    Ač se kultuře až tak detailně nevěnuji, tak i já jsem silně očekával, že by to Ostrava mohla vyhrát, a to nejen proto, že přípravu měl "na povel" Čestmír Kopecký, ale proto, že Ostrava skutečně kulturou žije svébytně, protože má kulturní osobnosti. Potíž byla ale zřejmě v tomto (a P. Minařík to i naznačuje): Projekt byl tak originální, tak nekonveční, že se zdálo, že nemůže být splněn. Cílem podávání grantů (což je možná vynález Západu před Východem) prostě není být nejlepší či nejoriginálnější, ale "správně vyplnit" příslušné kolonky v žádosti. Průměrnost totiž znamená přesvědčivost, že se realizace podaří a nebude žádná blamáž. Průměrnost si dokáží představit hodnotitelé, kteří rozhodují. Prostě sázka na jistotu nikdy nezklame! Hlavně ne nějaké experimenty, protože to by se pak celá akce o "kulturní město Evropy" mohla vymknout z rukou. A navíc, cílovou skupinou jsou masy, ne underground či jiná kulturní elita. A jak z toho ven? Prostě českou (slezskou) cestou: Stát se kulturním městem Evropy i bez titulu - sveřepě pokračovat v projektu i bez toho "jejich" titulu a zkusit ukázat, že kultura není v betonu a v penězích, ale v lidech a jejich hlavách a rukou. A v srdcích, samozřejmě. Třeba to trochu pozmění ty kolonky v žádosti pro další města. A to by mohlo být druhé morální vítězství Ostravy pro Evropu - stát se městem kultury "druhé" Evropy a ještě změnit pravidla pro titul té "první". Evropě to osladíme, osolíme, opepříme, okmínujeme... :-)
    September 11, 2010 v 15.25
    Ještě by to mohl zachránit
    Nohavica novou verzí písně Pane prezidente, kterou by našeho ředitele zeměgule vyburcoval k sjednání nápravy, nebo alespoň vystoupení z EU!