Souhlasím s pisatelem, že se tím otevírá zajímavý a v teoretické rovině i podnětný spor. Avšak nezapomínal bych na reálnou praxi a tedy vidím více problémů a nebezpečenství... Za prvé odvozovat míru trestu (tedy z rovnosti před právem) z majetku je - myslím si - v principu nebezpečné, neboť v tom vidím spíše "trojského koně". Budeme podle majetku vyměřovat i další věci? A kde to skončí? Volebním právem? Ano, princip individuální míry zodpovědnosti a následné přiměřenosti trestu je správný, ostatně to je přeci dávno přítomné: každé provinění proti zákonu je chrakterizováno tím, že trest se pohybuje v rámci určitého limitu od spodní k maximální hranici.
Představa, že soudce bude rozhodovat o každém překročení rychlosti mi ovšem přijde šílená. K tomu přece stačí policie strážící u silnice. (Kdyby tomu tak bylo i ve skutečnosti, což?) Také máme jiný instrument: bodový systém, který má právě v sobě nastaven princip individuální zodpovědnosti (podle míry ohrožení či společenské nebezpečnosti přečinů) a následné míry trestu. Jsem pro důslednější aplikaci tohoto systému a pro jeho zpřísnění (kulturu dopravy to může jenom pozvednout). Zajímavý mi spíše přijde diskutovaný instrument případného vyměřování pokut podle obsahu motoru. Bezpochyby je přímá souvislost mezi kubaturou motoru a jeho potenciálním nebezpečím okolí (při vysokých rychlostech, k nimž jízdní možnosti vozidla jistě lákají) - což by se právě mohlo zohledňovat při překročení rychlosti... Souvislost obsahu motoru s majetkem je v tomto případě jen sekundární a vůbec ne automatická, byť ji leze předpokládat, ale stejně tak může souviset síla motoru s osobnostními rysy řidiče. (Umím si představit stejně tak veksláckého zbohatlíka prohánějícího se v audi jako prodavače v supermarketu, zadluženého až po uši, bohorovně se prohánějícího jak pirát ve stejném autě.)

Já bych rozhodně s progresivním systémem pokut na silnicích souhlasil, ale nechápu, proč se u nás musí vymýšlet vždycky něco nového, co se většinou ukáže jako naprostá hloupost (např. ten objem motoru). Vždyť systém progresivních pokut funguje skvěle ve Finsku nebo ve Švýcarsku a není nic jednoduššího než se podívat, jak se to dělá tam. Pokud se nepletu, tak ve Finsku člověk za malý přestupek zaplatí na místě tabulkovou pokutu a za přestupky větší musí za příslušným úředníkem, kterému přinese potvrzení o příjmu a on ne podle sebe, ale zase podle nějakého návodu, rozhodne o konečné výši pokuty.

Zavedení progresivního systému podle uváděného "potvrzení o příjmu" při dopravních přestupcích by mohlo být velmi šikanizující vůči otcům či (osamělým) matkám, jež se snaží svým existenčně nutným větším příjmem zabezpečit početnou rodinu (však třeba plat 40.000 pro 5-ti člennou rodinu ve velkém městě může být téměř na hranici bídy).
Naopak by tento systém pak mohl být výchovně téměř benevolentní vůči lidem přechodně či celoživotně nepracujícím a na dávkách (kteří v dávkách a v různých příspěvcích kolem také mívají až kolem 8.000 na hlavu, ale plat a oficielní příjem někdy vlastně žádný nemají).
Nesouhlasím tedy s pokutami za přestupky a stupňováním podle výše příjmu - protože i člověk třeba nepracující a na životním minimu se má na ulici chovat stejně slušně a se stejným možným postihem, jako člověk více vydělávající pro svou třeba velmi početnou rodinu.

Výchova na ulici začíná především v útlém dětském věku od ohleduplného chování k ostatním lidem už jako u chodce, řidiče kola atd. Za spravedlivé výchovné postihy - a to nemyslím jen finanční - považuji jak mezi dětmi, tak mezi dospělými (kromě občasných lidských vyjímek) především postihy ROVNÉ.