Vondra má tým pro reformu vojska. Májíček: Lidem neprospěje
Jakub PatočkaMinistr obrany Alexandr Vondra představil tým pro reformu armády a jeho ambice. Soustředit se chce na „zlepšování svalů" vojska. Podle protiválečného aktivisty Jana Májíčka jsou personální složení týmu i navržená koncepce součástí starého myšlení.
Ministr obrany Alexandr Vondra (ODS) ustavil patnáctičlennou skupinu, která má připravit takzvanou bílou knihu, tedy vizi vývoje armády v příštích deseti až patnácti letech. Tým povede někdejší ministr obrany a náměstek generálního tajemníka NATO Jiří Šedivý.
Kromě vojáků jsou v něm i zástupci nevládních organizací jako Transparency International a Člověk v tísni. Dokument by měl být hotov příští rok na jaře a první změny by měly začít v roce 2012, uvedl ministr. Materiál zřejmě doporučí zachovat schopnost armády operovat v zahraničí.
„Mnozí lidé už jsou, pokud jde o armádu a opakované pokusy ji reformovat, poněkud unaveni," připustil Vondra. Cílem vize je podle něj nalézt rovnováhu mezi ambicemi armády a jejími úkoly danými ústavou. Optimalizace řízení armády je ale obsažena i v koaliční dohodě a programovém prohlášení nynější vlády, uvedl.
Kromě Šedivého, který si na tuto práci musel vzít v NATO dovolenou, ve skupině zasedne například exministr obrany Luboš Dobrovský, nový vedoucí Vondrových poradců a novinář František Šulc, vedoucí sekce obranné politiky a strategie ministerstva Ivan Dvořák, první zástupce náčelníka generálního štábu Miroslav Žižka, filmový režisér Václav Marhoul, ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek či generál v záloze a velvyslanec ve Slovinsku Petr Voznica.
Český protiválečný aktivista Jan Májíček, který byl jednou z ústředních postav hnutí proti radaru v Brdech, k sestavě uvedl: „Složení týmu o připravované koncepci vypovídá hodně. Režisér Marhoul je známý militarista a obhájce vybudování radaru v ČR. Pan Pánek zase se svou organizací Člověk v tísni vytváří ideologické PR americké zahraniční politice v oblasti lidských práv. Není divu, že patří do jednoho týmu, protože s ministrem Vondrou politicky souzní. Vyznávají stejnou politiku nadřazenosti USA nad ostatními státy."
Jednou z ambicí autorů budoucí bílé knihy je podle Šedivého nejen zachování, ale do budoucna i mírné navýšení schopností armády operovat v zahraničí. „Je to v souladu s doporučeními NATO," vysvětlil. Snahou bude podle něj koncentrovat zdroje z „tučných a nevýkonných" částí resortu do částí „svalových".
I Vondra zdůraznil, že „cesta do budoucnosti musí být směrem k větší nasaditelnosti našich sil v zahraničí". Čeští vojáci se podle něj v tomto směru nemají za co stydět, „ale svaly je stále třeba zlepšovat". Zároveň však nesmí být budoucností armády, že „by měla být nějakou cizineckou legií", řekl.
Armáda za dva roky přichází z rozpočtu o 12,5 miliard korun. „S tím musí být konec, jsme na dně, dál to nejde redukovat. Proto také chci, aby byla k dispozici střednědobá vize," uvedl ministr. Podle něj musí přestat situace z posledních dvou let, kdy „ministerstvo obrany bylo jako záložní fond, pojišťovna, kam se hrábne a seberou se prostředky". Vondra by přitom chtěl armádní rozpočet ve střednědobém horizontu stabilizovat na 4,5 až pěti procentech výdajů státního rozpočtu.
Vondra řekl, že právě v armádě je střednědobé a dlouhodobé plánování zásadní a bez vize se plánuje hůře. „Vláda tyto koncepční kroky bere vážně a má sílu, aby je prosadila," poznamenal ministr obrany. Do konzultací však chce zapojit i představitele opozice a také odborné i laické veřejnosti. Pomoci k tomu má i speciální sekce webu ministerstva.
Podle Jana Májíčka ovšem právě fakt, že připravovaná armádní koncepce má vycházet z nové strategické koncepce NATO, by měl všechny zneklidňovat: „V dokumentu, který se připravuje pro lisabonský summit aliance, je totiž několik závažných bodů: NATO chce modernizovat atomové zbraně a ty americké mají zůstat v Evropě; protiraketová obrana USA má převzít dosavadní raketovou obranu NATO a za toto břímě získat podíl na financování a do toho spadá i plánované centrum v ČR.“
„NATO nemá být světovým četníkem, ale intervenční silou tam, kde jsou sabotovány zájmy členských států, tj. zájmy ekonomické. V Afghánistánu by se měl zvýšit počet koaličních jednotek a evropské státy by měly zvýšit i své další angažmá. A snad nejobskurnějším bodem nové chystané koncepce je zapojení NATO do boje proti klimatickým změnám s prostou formulací, že má být zajištěna bezpečnost,“ uvedl podrobně námitky český protiválečný aktivista.
Podle Šedivého není cílem týmu snižovat ambice armády pro úkoly vnitřní i zahraniční, proto bude hledat řadu úspor. „A to samozřejmě se může dotknout celé řady zaměstnanců resortu jak ve vojenské, tak v civilní sekci," uvedl. Souhrnný plán by měl pak vyjít jako rozkaz náčelníka generálního štábu.
„My budeme během našich diskusí identifikovat různé oblasti, kde bude nutné začít implementovat jednotlivá opatření ještě předtím, než samotná bílá kniha jako souhrnný materiál vyjde," uvedl také Šedivý. První kroky související s novou koncepcí tedy mohou vojáky čekat už v příštím roce.
Ministr vysvětlil, že příprava rozpočtu na rok 2011 je tak daleko, že se bude jednat jen o „rozpočet redukční". Reformním pak bude až rozpočet pro další rok, který už také bude ovlivněn případnými legislativními návrhy plynoucími z připravované bílé knihy.
K finančním úvahám velení české armády Májíček poznamenává: „Vojenské projekty se jen málokdy týkají platů vojáků, ale spíše nákupů a modernizací zbraňových systémů. Zatímco se v celé Evropě lidem tvrdí, že musí šetřit, protože nic jiného není možné, navrhuje nová strategie NATO zvyšování vojenských výdajů. Všechno jsou to produkty starého uvažování: atomové zbraně jsou produktem studené války, okupace Afghánistánu je katastrofa, do které zabředla arogantní politika USA, a klimatické změny se pomocí tanků a stíhaček řešit nedají. Pokud z tohoto bude vycházet nová bílá kniha české armády, nebude to nic dobrého pro občany ČR.“
Názor p.Májíčka je tady dost podobný výlevům různých DOSŤáků a spol..
Ondřej
"A není to první příklad podivného investování prostředků a úsilí této organizace na účely, jež se s jejím prioritním zaměřením evidentně rozcházejí. Stačí vzpomenout prvoplánově ideologicky koncipované aktivity jeden a půl milionem od České televize dotované organizace v rámci programu "Lidská práva a demokracie". Člověk v tísni se zkrátka některým svým počínáním zcela vymyká obvyklému schématu humanitárně zaměřených organizací, a nutno dodat, že tyto jeho vyjímečné postupy snižují hodnověrnost jeho jinak jistě chvályhodné činnosti."
(Miroslav Červenka, Pokroucený obraz českých ghett, Národní myšlenka 3.2. 2005)
Nebo:
"...klaravesela napsal(a):Jinak Vy i další máte pravdu, že je těch romských organizací poměrně velmi málo. Nejen poměrně, ale i absolutně!! Všechno totiž dělá Člověk v tísni, dodávající další a další a další sociální pracovníky....
(Článek na Nár.myšlence začíná z kontextu vytrženým citátem pí. Samkové-Veselé, následuje naprosté překroucení jeho významu)
...Co kdyby se totiž Romové skutečně dali dohromady, svoje věci si douhodobě vydiskutovali a stali se skutečnými partnery majoritě?? To by pane byla rána válečným štváčům!!"
Jak je vidět, někdo si ještě stále myslím, že "...majoritní společnost má parlament, Českou televizi a debatní pořady, rozhlas a debatní pořady,..." Podle těchto příznaků režimní demagogie a propaganda musí ještě přitvrdit, aby takový nekorektní dojem nevznikl.........
(Jiří Hojer, Co má majorita?, Národní myšlenka, 2.12. 2008)
Proč sem ten odkaz dávám, když jde o odlišnou tematiku?
Pro srovnání vztahu ideologie a humanitární či sociální práce u p. Májíčka a NM autorů. A pro otázku, zda víc záleží na prosazení té či oné ideologie nebo na postoji k bližnímu.
Ondřej
Z hlediska vlád, které takové organizace mocensky a finančně podporují, je to vcelku legitimní (podobné existují i v Německu, Rakousku a jinde). V mnoha zemích tyto NGOs vedle svých deklarovaných cílů slouží také jako předvoj hospodářských a politických zájmů. Bylo by tedy krajně naivní akceptovat je "i s chlupama" či dokonce je vyzvedat na piedestal vzorů humanity. Na druhé straně není nutno bagatelizovat či zatracovat jejich činnost tam, kde je lidem prospěšná.
Stejně jako církve a politické strany mají i nevládní organizace svou historii plnou peripetií.
podle mé zkušenosti vychází Májíčkova, často se v levicových kruzích opakující kritika Člověka v tísni ze tří skutečností:
1) čelní představitelé organizace se přímo i nepřímo ztotožňují s oficiálním pohledem na lidská práva americké vlády (způsobem uchopení i metodami prosazování)
2) kampaně Člověka v tísni v zemích (či vůči zemím) s protiamerickými režimy jsou daleko více medializovány, a to i samotnými členy organizace (což platí i pro festival Jeden svět)
3) Člověk v tísni bral a sand dosud bere peníze od nadace, která spolusponzorovala puč ve Venezuele.
Analytitk by neměl přehlédnout, že organizace má většinu programů a sekcí, které dělají naprosto apolitickou, bližnímu-prospěšnou práci. V obsáhlejším rozboru by jistě byla uvedená kritika zavádějící, příčemž pro humanitární kampaně ČvT by neplatila vůbec.
Protiválečný aktivista však analytik není a když upozorňuje na ideologickou předpojatost v dané souvislosti, je to na místě. Téma, k němuž se autorovi článku vyjadřoval, přeci s postojem k bližnímu vůbec nesouvisí...
...jinak, pane Kopecký,
to, co píšete, je důležitá a pravdivá připomínka. Mně jenom v této souvislosti přijde, že ČvT do kategorie "předvoje" zatím tak úplně nepatří. Takzvaných kampaní na podporu demokracie podnikl jenom pár a třeba hned ta nejvýznamnější (Bělorusko) byla v drtivé míře na podporu normální občanské angažovanosti, ne konkrétních sil, stran či zájmů. Ono je myslím opravdu dobré rozlišovat, co dělá Člověk v tísni a co jsou jen výroky lidí, kteří v něm pracují...
Jen doufám, že tam Šimon nebude prosazovat vybudování námořnictva pro případnou invazi na Kubu ;-)