Vzpoura otroků, den poté. Je možné obnovit sociální stát?
Vít KlímaVe druhé části trilogie o vzpouře otroků se autor zamýšlí nad postupným oklešťováním sociálního státu a jeho možnou renesancí.
Opráším-li své dávno zapomenuté znalosti z dějin Mezinárodního dělnického hnutí, pak první stranou, která hájila zájmy pracujících, byla sociální demokracie. V průběhu své historie dosáhla mnohých úspěchů, jakými jsou: snížení délky pracovní doby, zvýšení mezd, zlepšení pracovních podmínek pracujících, zpřístupnění zdravotní péče a vzdělání chudým vrstvám. V dnešním pojetí bychom její činnost mohli popsat jako snahu o vytvoření sociálního státu. Nicméně se brzy ukázaly i její limity. Sociální demokracie vždy šlo jen o „snížení a nápravu křivd“ ze strany kapitálu na pracujících, ale nikdy ne o odstranění kapitalismu jako takového. Na scénu proto vstupují komunisté, jejichž cílem je svržení vlády kapitalistů a nastolení komunismu. Extrémně zajímavé bude sledovat, v co vzpoura otroků vyústí — v renesanci sociálního státu nebo socialismu? V každém případě je nutné smutně konstatovat, že Češi už „zvorali“ obé, a to jak budování socialismu, tak i kapitalismu. Víme, co vlastně chceme?
Vznik sociálního státu v Evropě
Vznik moderního sociálního státu můžeme datovat na začátek šedesátých let minulého století. Jeho vznik umožnily dva hlavní faktory:
1/ poválečná obnova a konjunktura, která umožnila evropským státům naakumulovat dostateční bohatství, aby mohly být uspokojeny i potřeby chudších vrstev obyvatelstva,
Špidla dneska by měl raději mlčet. Byl celé čtyři roky ministrem práce a sociálních věcí ve vládě Zemana, čili údajně sociálně demokratické. Základním a doslova dějinným úkolem této vlády bylo zahájit nutné sociální reformy a dopracovat je tak daleko, aby některé prvky byly těžko zvrátitelné. Vůbec se nepamatuji, že by za celou tu dobu Špidla předložil sněmovně alespoň první kroky reformy penzí, zdravotnictví (on totiž byl jako místopředseda vlády gestorem i zdravotnictví) či sociálních dávek. Nějaké výmluvy, že by je neprosadil kvůli menšinovosti své vlády, neberu. Motejl se kupříkladu o své představy v soudnictví pokusil. Když ve sněmovně neuspěl, odešel z funkce ministra. To byla známka jednak vlastního přesvědčení, ale také odvahy a odpovědnosti. Nic podobného jsem u Špidly nezaznamenal. Takže mne osobně od něho chybí pouze prohlášení, proč nic ze jmenovaného neudělal. Zda proto, že to on nevěděl, úředníci neuměli, či proto, že mu to tzv. Opoziční smlouva fakticky znemožňovala.
Kdysi jsme se se ženou setkali na jakési tancovačce v Německu s manželským párem, který se na počátku sedmdesátých let vystěhoval legálně z ČSSR (on byl Němec, ona Češka). Zhruba v první polovině rozhovoru nám vyprávěli, proč se vlastně vystěhovali, co bylo na socialismu nesnesitelné, co je štvalo atd.
V druhé polovině rozhovoru, s rostoucími vzájemnými sympatiemi a narůstajícím množstvím vypitého alkoholu, se to ale změnilo. Začali nám vyčítat, že jsme nechali v Československu socialismus padnout, že tomu občané nezabránili. Prý to bude znamenat konec sociálního státu i v Německu, budou omezována jejich práva sociální, pracovní i občanská.
To se stalo zhruba v roce 1994, ti manželé pracovali v dělnických profesích a my jen zmateně zírali …
To je velice zajímavá vzpomínka. Naráží to totiž na otázku, kterou si umíme položit, ale neexistuje vědecká metoda, jak na ni nalézt odpověď: Do jaké míry existence sovětského bloku posilovala sociální stát na západě? Marxistickou hantýrkou: Do jaké míry strach z revoluce nutil kapitál ke kompromisu?
ad MK:
Teze o neufinancovatelnosti sociálního státu je oblíbeným heslem pravice, skutečnost je ale taková, že firmy nemají menší zisky, ale platí stále menší daně. Počátkem 70-tých let tvořily příjmy státu v NSR a USA cca z 3/4 daně firem a z 1/4 daně zaměstnanců. Dnes je poměr přesně opačný. Velké korporace si dokázaly zajistit daňové úlevy a státní subvence, které v USA několikanásobně převyšují sociální výdaje. Argumentuje se nutností vytvářet pracovní místa, ale některé americké korporace dostávají na úlevách a subvencích i miliony dolarů na jedno pracovní místo. Možná by stačilo, aby firmy platily daně.