Před týdnem začala v polských pobočkách obchodního domu Carrefour platit nová pravidla organizace práce. Těžko říct, zda je vedení podniku rozeslalo na pobočky ve francouzštině, nebo zda část jeho zaměstnanců neumí číst polsky. Jak ale ve středu napsal lublinský Dziennik Wschodni, společně s novými pravidly se v pobočkách Carrefouru na zemi objevily červené kruhové značky. Zaměstnanci jedné z lublinských poboček řetězce se pak, jak Dziennik Wschodni píše dále, pokud si chtěli dát svačinu, jít si zakouřit nebo si odskočit na toaletu, museli na značku postavit a čekat na svolení vedoucího. „Posledně jsem na značce čekala skoro pět minut,“ citují noviny jednu z pracovnic obchodu. „Vedoucí nepřišel, protože přeci má také svoje povinnosti. (A tak) jsem se vrátila ke své práci.“

Článku si během dne všimla mj. celostátní Gazeta Wyborcza. Autor jejího textu doplnil, že stejné značky se objevily ve všech Carrefourech v Polsku a zároveň citoval pracovnici jednoho z varšavských obchodů. Podle ní se přestávky zatím nahlašují u hlavní pokladní, „slyšela“ ale, že od 19. července se budou muset hlásit na značkách.

Ani náznak problému naopak v pátek nezjistila vratislavská Gazeta Wrocławska. Podle vedoucí tamního Carrefouru je červená značka na zemi místem pro pravidelné porady se zaměstnanci.

Totéž v deníku říká i mluvčí polského Carrefouru. Značky jsou podle ní součástí nového firemního projektu na zlepšení organizace práce. Detaily projektu jsou ovšem kvůli konkurenci tajné. Případ z Lublinu mluvčí popsala jako „incident a nedorozumění. Vedoucí obchodu, ve kterém systém funguje několik dní,“ podle mluvčí „špatně pochopil jeho myšlenku.“ Obchodní řetězec podle ní všechny své pobočky o významu značky znovu informuje.

Většina hlasů pod různými články k tématu smírné verzi Carrefouru nevěří. Asi nejdůrazněji se do řetězce v sobotu pustil fejetonista Krytyky Polyticzné Tomasz Piątek. V aféře s červenou značkou podle něj nejde o „zlepšení. Jde o trápení a ponižování. Jde o to, aby se pracovníkovi řeklo: jsi odpad, jsi pes, nemůžeš se bez souhlasu svého pána ani vyčurat. (…) Po červené značce přijdou dodatečné neplacené přesčasy, snížení mezd i zpívání hnusných hymnů na počest firmy a managementu.“ A o několik řádek výše připomněl, že fašismus nezačínal masovými vraždami, ale symbolickým vyloučením.

Diskutující se pod článkem shodli, že protest by měl být alespoň relativně účinný a neměl by zaměstnancům přidělávat další práci. Z navržených možností obrany mi přijdou podnětné dvě: Za prvé telefonovat manažerům Carrefouru a s odkazem na publikované články po nich osobně žádat vysvětlení. A za druhé vyrazit do Carrefouru v organizované skupině a k jedné existující přimalovat dvacet či sto dalších červených značek. Zda se toho úkolu někdo u našich severních sousedů ujme, uvidíme.