Dvacátého prvního června byly definitivně potvrzeny výsledky etiopských voleb. Vyhrála v nich již dvacet let vládnoucí Lidová revoluční demokratická fronta — která není demokratická a revoluční už vůbec — a její spojenci. Jedno křeslo v parlamentu zbylo na nezávislého kandidáta — předsedu fotbalové federace a jedno křeslo získala politická opozice.

USA se zmohly na nemastné prohlášení, že volby nesplňovaly mezinárodní standardy. Evropská unie pouze prohlásila, že fronta sice využívala ke kampani vládní prostředky, čímž trochu opozici znevýhodnila, ale jinak byly volby v pořádku.

I tak ale patří Etiopie k hlavním spojencům Bílého domu a tak trochu i zemí EU, protože je stěžejním spojencem pro kontrolu Afrického rohu. Proto je také Etiopie jedním z největších světových příjemců rozvojové spolupráce a největším příjemcem v rámci Afriky.

Není sporu o tom, že je to jedna z nejchudších zemí planety a je nezbytné pomáhat jejím chudým, aby se dokázali postavit na vlastní nohy. Možná by bylo lepší se soustředit na tuto podporu více než na vyzbrojování etiopské armády, která má hrát roli regionálního četníka. Rozhodně by nebylo od věci požadovat po národní i regionálních vládách dodržování minimálních standardů lidských práv, jak je garantují mezinárodní dohody, jichž je Etiopie členem.

Kritiku praktik etiopských oficiálních autorit však zaslechneme jen zřídka, nebo vůbec. Tak je to v případě České republiky, která se jinak velmi často snaží prodrat do čela obhájců lidských práv. Vzhledem k poněkud jednostrannému výběru se však jeví jako nedůvěryhodná, což bylo také důvodem toho, že nebyla zvolena do Rady bezpečnosti OSN.

Dvojí standardy uplatňování lidských práv nejsou ovšem ničím výjimečným a Česká republika není svým dvojím metrem nijak zvláštní. Když etiopská vláda nechala po posledních volbách postřílet na dvě stě demonstrantů a tisíce jich pozavírala, demokratický svět projevil jisté znepokojení, ale příliv peněz vládě nezastavil.

Cenzura je v Etiopii běžná a před volbami postihla i Hlas Ameriky. V některých regionech je uplatňováno islámské právo, ne ovšem v jeho extrémní podobě. Nicméně tu došlo k několika incidentům, při nichž byli ukamenováni místní křesťané. Médii to prošlo celkem bez povšimnutí, zatímco o paralelním právu pro indiány v Bolívarské republice a o tamním násilí se mluví podstatně více.

Minulý rok zavedla etiopská vláda zákony, které omezují činnosti nevládních organizací. Kriminalizovány jsou ty občanské organizace, které mají více než deset procent příjmů ze zahraničí, i ty, které se zabývají lidskými právy, včetně práv dětí, žen, seniorů či postižených. České organizace, které v případě jiných zemí poukazují na stav lidských práv, spolupracují s etiopskou vládou bez problémů.

Je nutné pomáhat nejchudším lidem na naší planetě a nesmí nám v tom bránit ani to, že žijí v nějakém podivném a netransparentním režimu, diktatuře, autokracii atp. — konečně i lidem utlačovaným či marginalizovaným v Československu se dostávalo pomoci. Ale to neznamená, že budeme servilní k tamním lídrům. Ať už proto, že jsou to naši spojenci ve válce s terorismem, nebo třeba proto, že mají ropu či pro nás vyrábějí levné produkty. Oportunismus Západu, který prosazuje lidská práva podle politické objednávky vládních kabinetů a korporátních potřeb, je ostudný.

Vůdcové autoritářských režimů mají ve dvojích standardech jasno a zvesela jich využívají. A tamní lidé toužící po svobodě a lidské důstojnosti dostávají jen cynický obraz vypočítavosti a utilitárnosti. Pokud tedy chceme mluvit o lidských právech, pak se všemi stejně. Pokud má naše vláda dost statečnosti vystupovat proti Kubě, měla by najít dost odvahy také v případě Etiopie.

Více také v článku o etiopských volbách a mýtu „to je Afrika..."