Řízení lidských zdrojů
Táňa FischerováZaměňování lidských bytostí za lidské zdroje ukazuje na zásadní neúctu technokratů moci k lidem jako takovým. V rámci takové konceptualizace je jen logické přesvědčení vládnoucích vrstev, že lid je potřeba patřičně směrovat a řídit.
Firemní názvosloví už dávno prosáklo do našeho běžného života. Když jsem prvně zachytila výraz „lidský zdroj“, zdálo se mi to neuvěřitelné dokonce i v oblasti ekonomiky. Ve slavném slovníku Váši a Trávníčka je u slova zdroj tato charakteristika: zdroj — pramen, původ (tepla, světla, štěstí, příjmů). Výraz lidský zdroj se ve slovníku samozřejmě nevyskytuje. Protože tento pojem vznikl v ekonomické oblasti, musíme bohužel zavrhnout jeho spojení s teplem nebo se světlem. Jako možnost tedy zůstává zdroj štěstí — ovšem současně se vkrádá otázka: štěstí pro koho? Má zdroj radost z toho, že je něčí zdroj?
Zbývá tedy spojení s příjmem. Lidský zdroj je příjmem těch, kteří tento výraz vymysleli a kteří tento zdroj řídí. Člověk už není tvořivá bytost, ale je jím pracováno, je řízen a rozvíjen k obrazu a prospěchu firmy. Není to už člověk, ale lidský zdroj (stroj). Protože se v poslední době výrazy z ekonomiky rozšiřují i do společnosti a politiky, začíná se mluvit i o státu jako o dobré firmě. Zisk společnosti je ovšem jinde, než ve firmě, i když i tam existuje rovněž sociální podnikání, kde ziskem jsou jiné hodnoty než peníze. Ziskem jsou ve společnosti jednotliví svobodní a spokojení občané, kteří společně pracují ve prospěch celku.
Čtenář teď, vedle jiných možností, bude mít volbu, zda o vyřčeném přemýšlet v duchu Václava Havla nebo v duchu Karla Kosíka.
A ještě ke zdroji -- přemýšlejme: pročpak je Zdroj názvem "největšího" románu u nás (naštěstí?) dosud téměř neznámé Ayn Randové?
... a přemýšlejme: proč se největší román Aloise Jiráska jmenuje "Proti všem"? ...
Zkrátka: přemýšlejme.
Ale je to etické? :-)