Ovládne průmysl vědu a výzkum?

Dušan Radovanovič

Provázání vědeckých a vzdělávacích institucí s průmyslem má přinést podle reformátorů z platformy POPR ekonomický rozvoj státu. Pokud průmysl ovládne vysoké školství, může dojít k jeho vytunelování, kontrují akademici. Boj se vede především o pravomoci tzv. správních rad.

Po vítězství pravice v květnových volbách se ustavila tzv. Platforma osobností na podporu reforem (POPR), jež vedle reformy penzijního systému a zdravotnictví hovoří především o nutné reformě vzdělávání a vědy.

Toto zaměření není nijak překvapivé, neboť v čele iniciativy stojí hlavní autor Bílé knihy terciálního vzdělávání Petr Matějů a dočasná ministryně školství Miroslava Kopicová, tedy lidé, kteří se svoji vizi snaží — zatím neúspěšně — prosadit již několik let.

Platforma POPR spatřuje nejlepší a nejrychlejší cestu změn v úzkém sepětí mezi průmyslem, byznysem a akademickými institucemi. To zcela bez obalu nedávno prohlásila i ministryně Kopicová. Podle ní musí stát podpořit hlavně průmysl a technické školství.

Podle kritiků těchto návrhů však povede situace k tomu, že školství nebude vytvářet vzdělanou společnost, ale bude spolu s vědou podřízeno krátkodobým ekonomickým zájmům jednotlivých firem a průmyslových společností. Právě do nich, namísto vědy jako takové, půjdou i státní finance. „Stát by měl mnohem víc než dosud financovat podnikový výzkum,“ říká Miroslava Kopicová.

K prosazení svých představ založila ministryně školství Kopicová již před časem Radu pro reformu vysokých škol (R2V2). Složení tohoto poradního orgánu ministerstva, jenž má reformu připravit, je přitom velmi příznačné. Dobrou polovinu totiž tvoří zástupci průmyslu, a to i tací, kteří mají o terciálním vzdělávání jen vskutku mlhavé představy.

×
Diskuse
IJ
June 21, 2010 v 22.05
Braňme vzdělanost !!!
Reformy paní ministryně Kopicové a profesora Matějů mají navýsost ideologický kořen. Ten spočívá v představě, že nejlepším regulátorem všeho, tedy i oblastí akademických, není "moudrý úředník" ale trh. Ten prý nejlépe usměrňuje společenskou poptávku po druhu vzdělání a po badatelských směrech. A daňový poplatník, obzvláště v době krize, by přece neměl ze svých daní platit něco zcela nepotřebného, z čeho nebude mít prospěch. Nic proti tržním vztahům tam kde mají své místo. Oblast akademická se ale již ve své podstatě trhu vymyká ! Jak překvapivě podobná té tržní je vize pocházející z dob bývalého režimu, kdy se věda měla státi "výrobní silou" a mělo docházet k uzavření řetězce" věda - vývoj - výroba". Pokusy nasměrovat vědu tím "správným" a prakticky prospěšným směrem nekončívají dobře. Příkladem může být rozhodnutí zrušit základní výzkum v oblasti supravodivosti v polovině 80. let v NDR. Tehdejší snaha o zpraktičtění výzkumu a orientaci na ekonomicky důležité problémy se jaksi minula cílem. Snad po půl roce byly publikovány zcela nové a průlomové práce v této oblasti... To co potřebuje podnikatel: možnost predikce vývoje základního výzkumu, umožňující jednak správné plánování výchovy nových studentů v v perspektivní oblasti, jednak návratnost investic v reálném časovém horizontu, prostě není možné. To samozřejmě neznamená, že by vzdělání a věda neměly svůj ekonomický význam. Samozřejmě, že mají, tzv. vědecko-technický pokrok je zásadním hybatelem tvorby národního bohatství. Jen ten vzájemný vztah mezi podnikáním (ekonomií) a akademickým světem je prostě poněkud složitější než výše zmíněný řetězec. Třeba již proto, že ekonomicky využitelné plody vzdělání a základního výzkumu bývají často staré i několik desítek let (tedy z hlediska investičního naprosto nerentabilní). Psal jsem doposud o tzv. "užitečných" oborech jako je chemie, biologie, fyzika, atd. Pro mnoho mladých lidí ale jsou velmi atraktivní obory humanitní, tedy tzv. "neužitečné". A máme dokonce i instituce, kde se takové obory pěstují! Ať je to Ústav pro jazyk český, Kabinet pro studia řecká, římská a latinská nebo třeba Orientální ústav. K čemu nám jsou takové ústavy, které prý nic nepřinášejí? Takové instituce by dle koncepce Matějů & Kopicová měly být zásadně omezeny. Ano, stejně tak by mohla být omezena (a zřejmé i má být) již tak nedostatečná podpora literárních časopisů, baletu nebo třeba Lidových škol umění. Braňme se podobným snahám. A nahlas.