Ta argumentace Novým Zélandem mi v kontextu kritiky aplikace neoliberalismu na Českou republiku přijde poněkud zcestná a to z následujících důvodů:
Na NZ jsem rok žil a pracoval jako lesní dělník v roce 1999 a myslím, že se mi za tu dobu skutečně podařilo nakouknout pod pokličku. NZ je zcela specifická země s minimálním průmyslem (vyjma odvětví založených na exploataci obdělávatelné půdy jako jsou intenzivní lesnictví a zemědělství). Pominu-li trend posledních let obratu průmyslu k cestovním ruchu byl v nedávné minulosti NZ ve významném konkurenčním tlaku Austrálie a hlavně Japonska. Průmyslový tlak se navíc kombinoval s dalšími specifiky této země jimiž je značná geografická izolace, subtropické podnebí (platí sice jen pro severní ostrov ale ten je z hlediska ekonomiky významnější) a také silná menšina původního obyvatelstva Maorů. Tito bezesporu krásní lidé vykazují typické vlastnosti odlišného životního stylu jako je vystačení si s málem a rozhodně nepatří mezi náruživé pracanty (Myslím, že se velkou měrou podílí na oněch nelichotivých číslech nezaměstnanosti a chudoby). V takovýchto podmínkám mi budování sociálního státu přijde poněkud utopické a nedivím se, že se zde nakonec uplatnil neoliberální přístup k ekonomice. Bohužel nemáme srovnání jak by NZ vypadal pokud by nebyl pod kuratelou „biče“ trhu. Podle vlastní zkušenosti nemohu souhlasit s tím, že by NZ v roce 1999 vypadal jako zbídačená země. Naopak, viděl jsem zemi plnou optimistických lidí spokojených se svými životy (podotýkám, že jsem žil a pracoval celkem na čtyřech místech včetně jižního ostrova v různých lesáckých partách ponejvíce s těmi nejchudšími).

Děkuji za zajímavou osobní zkušenost i odlišný úhel pohledu. Pro informaci připojuji, že jsem vycházel z analýzy britského ekonoma Johna Graye, která vznikala koncem 90-tých let a vychází ze statistických trendů od roku 1980 do 1. pol. 90-tých let, další vývoj tedy už nezohledňuje. Předpokládám, že uvedený statistický údaj o úrovni chudoby konfrontoval se srovnatelnými údaji kolem roku 1980.