Slavná feministka a teoložka Dotehee Sölle kdysi napsala, že hřích na nás nečíhá v posteli, ale na místech kde, se konají politická rozhodnutí. Pokud si někdo myslí, že tím místem jsou prostory parlamentu či kabinety vlády, je na omylu, můžeme s ním mít soucit, stejně jako měl Mick Jagger soucit s ďáblem, který je už jen směšnou figurkou.

Skutečná rozhodnutí jsou dnes v rukou transnacionálního kapitálu. Jeho hlavními představiteli už nejsou průmyslníci, v nichž viděli hlavní ekonomickou moc Tocqueville se Smithem a jak se nám snažili namlouvat Friedmannovští neoliberálové. Hlavním politickou a ekonomickou silou jsou bankéři.

Neznáme většinou jejich jména a oni o to ani nestojí. Dělají potichu svou politiku, jejímž jediným smyslem je zisk za jakoukoli cenu. Včetně lidských životů. Vznik bankovních domů se zdál z počátku dobrým počinem, který umožnil poskytování peněz na rozbíhající se koloniální expanzi. Dnes však role velkých bankovních domů dosáhla moci, jakou nemá naprostá většina států na této planetě. Z anděla Lucifera se stal padlý satan.

V roli obyčejných čertů pak můžeme vidět jeho pohůnky. U nás například Zámečníka, Rusnoka či Kohouta. Poslední jmenovaný však působí spíše jako Trepifajksl z Dalskábatů. Je průhledný, jak obhajuje korupční systém, na němž vyrostl jeho šéf Kelner. Bohatství, z něhož mu ukapává dost na obživu i na psaní nesmyslů pro kdekoho, nepochází z nějakých grandiózních projektů. Je to prostě jen lichva, zvaná spotřebitelské úvěry, na kterou se jeho boss orientuje. Jejich bohatství roste z peněz těch nejchudších a je vydupáno stovkami vymahačů a exekutorů. Následky platíme všichni.

Sám Kohout ve snaze přiblížit se svému ideálu si založil se Zámečníkem firmičku, která — pod vlajkou dobročinnosti — za provizi zprostředkovává šedesáti procenty úročené lichvářské úvěry pro chudáky v Mexiku.