Vítězství!

Milan Valach

Volební výsledek by ČSSD mohla pochopit jako výzvu k posunu doprava. Napravo je však již poměrně velká tlačenice, nalevo není nic. Budoucnost patří levici neelitářské, participativní, která bude podporovat všechny formy přímého rozhodování občanů o nich samých.

ČSSD vyhrála volby, získala většinu, ale vládnout nebude. Toto vítězství je proto ve skutečnosti porážkou. Příští čtyři roky zde budeme mít tvrdě pravicovou vládu prosazující zájmy bohatých na úkor zájmů „chudých“. A to vše pod demagogickými hesly o nutnosti šetřit, kupodivu právě jen na straně těch chudších, jako by toto byl jen jejich stát a těch skutečně bohatých se to netýkalo.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

A přece, výsledek, tragický z hlediska zájmů všech lidí neprivilegovaných ani mocí ani majetkem, nazývám vítězstvím. Sociální demokracie byla již dlouhou dobu leklou rybou samolibě zahleděnou sama do sebe, měnící se ve výtah k moci, který jen z marketingových důvodů využíval staré jméno. Pod touto nálepkou však již dávno nebyl žádný ideový obsah. Obávám se, že staré vedení ČSSD ve skutečnosti pohrdalo i svými voliči. Což dokazuje i volební kampaň založená na slibech, co všechno jim vítězná ČSSD dá, pokud vyhraje. Typický volič strany se tak jejímu vedení jevil spíše v podobě římské lůzy, volající po chlebu zdarma a hrách v cirku. Najmutí američtí „experti“ jen podtrhovali tuto skutečnost a jejich pojetí kampaně ve formě osobní diskreditace protivníka zdůrazňovalo bezideovost této strany.

Ale možná to byl spíše sňatek s ďáblem, který se vždy obrátí proti tomu, kdo do něj vstupuje. ODS, využívající rovněž rad amerických poradců, využila slabin takto postavené kampaně, a představila pasivního příjemce sociálních darů od ČSSD jako typického reprezentanta lumpenproletariátu a temného podsvětí. Proti ideové vyprázdněnosti a na osobních útocích postavené kampani ČSSD nastolila aktuální téma finanční krize, čímž ještě více zdůraznila ideovou vyprahlost dosavadní sociální demokracie.

Na volebním výsledku se velkou měrou podílela i všechna mainstreamová média, včetně veřejnoprávních, propagujících pravici a její ekonomické programy jako jediné možné řešení současné krize. Na tomto obrazu se nemalou měrou podílejí i tzv. experti vystupující v médiích a utvrzující posluchače a diváky v tomto názoru. Z dlouhodobého hlediska mají značnou zásluhu na úspěchu pravice v ideovém a kulturním boji o ovládnutí veřejného mínění takové instituce, jakými jsou Občanský institut, CEVRO Institut, viz zde, Ústav pro studium totalitních režimů a další. Vznik ničeho srovnatelného sociální demokracie neiniciovala.

Nyní sklízí hořké plody vlastní pýchy.

Paternalismus, hlavní rys jejího přístupu k veřejnosti, byl masově odmítnut především mladými voliči. Jejich volební chování a životní postoje slibují dosavadní ČSSD chmurnou budoucnost.

Odstoupení předsedy strany a kritika pojetí volební kampaně z úst některých místopředsedů by mohl být začátek nápravy všech dosavadních chyb. Volební výsledek by však mohl být pochopen také jako výzva k posunu doprava. Osud britské Labour party a německé sociální demokracie by ale měl být důrazným varováním před tímto příkladem. Napravo je již poměrně velká tlačenice, nalevo není nic.

Společnost se mění. Paternalistická levice, v níž si libují i mnozí levicově orientovaní intelektuálové, patří minulosti. Pokud má mít levice úspěch, musí obnovit svůj původní étos jako nositelky emancipačního projektu, vize budoucnosti, v níž jsou společné problémy řešeny společným úsilím svobodných, rovnoprávných a solidárních občanů. Čím dále tím méně bude platit dejte nám moc, my se pak o vás postaráme. Roste sebedůvěra lidí a jejich přesvědčení, že se o sebe dokážou postarat sami. Rozdíl mezi levicí a pravicí pak spočívá v důrazu na to, jestli se má každý starat jen sám o sebe, pravice, nebo na společné a solidární úsilí — levice. Budoucnost proto patří levici neelitářské, participativní. To jest levici, která bude podporovat všechny formy přímého rozhodování občanů o nich samých, a to od metod přímé demokracie v politice až, a především, po podporu všech forem kolektivního podnikání, tj. zaměstnaneckého vlastnictví podniků, v nichž tito zaměstnanci sami pracují.

Sociální demokracie si téma přímé demokracie nechala ukrást stranou Věci veřejné, téma zaměstnanecké samosprávy vůbec nenastolila.

Bylo by v duchu starého a nyní již nepoužitelného modelu paternalistického snažit se vnutit tato témata občanům. Tak, jak se postupně mění společnost, tak se zvolna bude objevovat a již se objevuje jejich volání po rozšiřování prostoru pro jejich vlastní aktivitu. Autentická levice musí tuto snahu podporovat všude a vždy, kde se projeví a v maximálně možné míře ji i iniciovat. Především ji však ideově a teoreticky ospravedlňovat a představovat jako cestu k řešení našich současných problémů, od ekonomických po korupční. „Nenechte o sobě rozhodovat, rozhodněte o sobě sami!“: to je heslo levice budoucnosti.

Pravice, obhajující tradiční model společenské nerovnosti, sem levici nemůže nikdy následovat. Popřela by své vlastní základy. Avšak může jednat v duchu zásady, nemůžeš-li něco zastavit, postav se tomu do čela a veď to. Samozřejmě tak, aby se vyčerpal samotný obsah tohoto úsilí a eliminovala se jeho nebezpečnost pro současné mocné. Podobně zachází strana VV s přímou demokracií, kde např. členové strany a registrovaní sympatizanti mohli přímým hlasováním rozhodovat o kandidátech ve volbách (alespoň oficiálně, neoficiálně se mluví o prodeji pořadí na kandidátkách), avšak ti současně museli podepsat závazek bezpodmínečné poslušnosti vedení strany, které této přímé kontrole zdola vystaveno není.

Současná faktická porážka ve volbách se tak může stát vítězstvím, pokud bude pochopena jako výzva k radikální transformaci levice. Pravice, která se nyní dostane k moci, se zatím svou asociálností zdiskredituje a otevře prostor pro tuto novou levici. Bude jí ČSSD?

Pokud sociální demokracie tuto šanci promarní, bude nutné takovou stranu založit!

    Diskuse
    June 1, 2010 v 13.6
    Jak se ty časy mění...
    Petr Pithart v dubnu 1990 ve Vídni sděloval těm, jež to zajímalo, že v Československu levice neexistuje a pravice není autentická.
    AB
    June 1, 2010 v 13.15
    Díky za skvělý text. Cítím to velmi podobně. Levice musí integrovat "liberální" diskurz a naplnit ho jiným obsahem. Její zastaralé paternalistické pojetí je k ničemu. S tím souvisí i hlubší propojení se zelenými a duchovními idejemi. Slibovat a slibovat soft verzi kapitalismu nestačí.
    V
    June 1, 2010 v 15.42
    Nejtěžší bude překonat elitářství v naší společnosti. Intelektuálové se cítí nadřazeni „obyčejným“ lidem, „obyčejní“ lidé považují intelektuály za prakticky nepoužitelné. Dokud bude toto rozdělení trvat, budou obě tyto složky bezmocné vůči sofistikovanému a velmi politicky zkušenému kapitálu.
    O sjednocení obou těchto částí společnosti je nutné usilovat. Bez stálého, dlouhodobého tlaku velmi mnoha lidí zdola se to nemůže podařit.
    June 2, 2010 v 9.34
    ...politicky zkušenému kapitálu.
    zlatá slova
    June 20, 2010 v 8.58
    Nová strana
    Doufat v obrodu současné ČSSD ve jménu přímé demokracie je pro mne nereálné.Je v základech zakořeněná v elitářství.
    Dlouhodobé povědomí o možnostech přímé demokracie ve společnosti by mělo být důvodem pro vznik nového politického uskupení a to jak píše pan Valach tlakem lidí zdola
    June 20, 2010 v 9.46
    tlakem zdola ANEB Nová strana
    Nebo - jak zde psal 14.června Petr Kužvart - "zvnějšku a zezdola". Nakolik ovšem tato topografie či "geometrie" vyjadřuje něco reálného?
    Jaké "nové politické uskupení" je reálné? V čem může být nové? Co může nabídnout v konfrontaci se sofistikovaným a velmi politicky zkušeným kapitálem, o kterém ve své poznámce píše Milan Valach?
    Myslím, že - navzdory svému intelektualismu - jsou realitě poněkud blíže Michael Hauser a Ivan Štampach.
    June 20, 2010 v 18.56
    Třetí šance sociální demokracie
    První velkou šancí sociální demokracie byl nástup Miloše Zemana a kritika právních i sociálních důsledků Klausových ekonomických reforem, byla promarněna opoziční smlouvou a zapletením se do podobných kšeftů jako ODS v době tunelování a neprůhledné privatizace. Druhou šanci skýtal nástup Vladimíra Špidla, který dělal věcnou, střízlivou a slušnou sociálně demokratickou politikou, ta byla zmařena grossovci a zemanovci. Klaus nazýval Špidlu Leninem, protože pochopil, že na rozdíl od Miloše Zemana je to skutečný ideový protivník. Paroubek představoval východisko z nouze, stranu sice sjednotil, ale vystupoval příliš populisticky a řecký strašák nakonec zafungoval. Výhoda současného postavení sociální demokracie je v tom, že je jedinou levicouvou demokratickou stranou a proti sobě má roztříštěnou pravici, ODS sice nyní posílila, ale spolupráce s TOP 09, ani s populistickými VV nebude fungovat. Jde o to, aby sociální demokracie nabízela solidní sociálně demokratickou alternativu k pravicovým experimentům, které budou lidi bolet a pravděpodobně nepovedou ani k žádným zázračným ekonomickým úspěchům, tedy mají sice silné zastoupení v parlamentu, ale bude jim chybět nadšení z budování kapitalismu, na kterém mohl stavět Klaus. Sociální demokracie musí projít sebe-reflexí, sebe-kritikou a nebát se věcně a odvážet nabízet lepší řešení než vznikající koalice.
    June 21, 2010 v 9.37
    ad MŠ
    V dnešních BL Vám zevrubně odpovídá Štěpán Kotrba:
    http://blisty.cz/2010/6/21/art53173.html
    V
    June 21, 2010 v 14.13
    Nová pravice
    Vážení,
    bude to mnohem těžší. Do vedení ODS se dostali velmi inteligentní lidé, kteří vědí, co chtějí a jak působit na občany. Projev Petra Nečase, ostře útočící na korupci a zneužívání funkcí, jistě oslovil mnoho lidí. Přečtěte si také tento projev nového místopředsedy: http://www.blisty.cz/2010/6/21/art53177.html
    Proti této skupině nelze postavit jen prázdné fráze o socialismu, natož o takovém, který by nápadně připomínal minulý centralistický režim. Bude nutné podávat naprosto konkrétní alternativy k této pravicové revoluci.
    Pokud bude ČSSD jen čekat, a to asi bude, směřuje k pozvolnému zániku. Příčinou je její vnitřní zkorumpovanost a provázanost s různými podnikatelskými mafiemi. Na rozdíl od ODS, neexistuje v ČSSD alternativní proud, který by prosadil okamžité konání kongresu, očistu strany a dodržení stanov strany, podle nichž by nový předseda měl být zvolen přímo všemi členy. Strach stranických bossů o jejich posty je větší, než zájem na záchraně ČSSD.
    June 22, 2010 v 6.7
    vyhrňme si rukávy
    Ano, trajektorie ČSSD nevěstí nic dobrého. Martin Hekrdla na jejich historické dilema jemně avšak důrazně upozornil 8.června:
    „Darmo také probíhá literární soutěž mnoha autorů o nejlepší esej v nejtvrdší kritice sociálních demokratů, že jsou – sociálními demokraty. Kritičtí intelektuálové by mohli namítnout, že dobře radí. Kdo ale nechce mluvit o „kapitalismu“ a jeho nynější strukturální krizi, ten ať nemluví o „vyprázdněnosti“ socialistů. Nemá zameteno před vlastním prahem, kdokoli radí, jak v hořícím domě nutno přestavět nábytek…“

    * Pavel Blažek nejenže srozumitelně volá po revoluci hlav a srdcí na pravici, ale říká také, že cosi pochopil: „Přežívá nám jedna hlavní naše oponentská ideologie, a tou je ten mnohdy už vysmívaný a pohřbívaný marxismus“
    * Je možné, že se na druhé straně mýlí, pokud jde o lokaje na čele TOP09. Lokajové jsou přece ztělesněním „stabilizačního prvku“, a ideologii tedy nepostrádají.
    * Podstatné je, že se mýlí, pokud se náhodou domnívá, že marxisté jsou nepřátelé otevřené společnosti.

    Facit: ideologie Pavla Blažka není ideologií otevřené společnosti. Co z toho vyplývá?