ČSSD vyhrála volby, získala většinu, ale vládnout nebude. Toto vítězství je proto ve skutečnosti porážkou. Příští čtyři roky zde budeme mít tvrdě pravicovou vládu prosazující zájmy bohatých na úkor zájmů „chudých“. A to vše pod demagogickými hesly o nutnosti šetřit, kupodivu právě jen na straně těch chudších, jako by toto byl jen jejich stát a těch skutečně bohatých se to netýkalo.

A přece, výsledek, tragický z hlediska zájmů všech lidí neprivilegovaných ani mocí ani majetkem, nazývám vítězstvím. Sociální demokracie byla již dlouhou dobu leklou rybou samolibě zahleděnou sama do sebe, měnící se ve výtah k moci, který jen z marketingových důvodů využíval staré jméno. Pod touto nálepkou však již dávno nebyl žádný ideový obsah. Obávám se, že staré vedení ČSSD ve skutečnosti pohrdalo i svými voliči. Což dokazuje i volební kampaň založená na slibech, co všechno jim vítězná ČSSD dá, pokud vyhraje. Typický volič strany se tak jejímu vedení jevil spíše v podobě římské lůzy, volající po chlebu zdarma a hrách v cirku. Najmutí američtí „experti“ jen podtrhovali tuto skutečnost a jejich pojetí kampaně ve formě osobní diskreditace protivníka zdůrazňovalo bezideovost této strany.

Ale možná to byl spíše sňatek s ďáblem, který se vždy obrátí proti tomu, kdo do něj vstupuje. ODS, využívající rovněž rad amerických poradců, využila slabin takto postavené kampaně, a představila pasivního příjemce sociálních darů od ČSSD jako typického reprezentanta lumpenproletariátu a temného podsvětí. Proti ideové vyprázdněnosti a na osobních útocích postavené kampani ČSSD nastolila aktuální téma finanční krize, čímž ještě více zdůraznila ideovou vyprahlost dosavadní sociální demokracie.