Pocházím z dřevních časů, kdy se leváci ještě přeučovali na praváky. Náležitý a patřičný člověk byl odedávna a je dodnes ten pravý. I slova pravda, právo a spravedlnost mají tento původ. Nepoctivé činy se dodnes lidově označuji jako levota. Moc pravé ruky a pravé části těla je tak uhrančivá, že pronikla i do náboženství. Je to z dnešního hlediska paradoxní, že ty, kteří jednali sociálně, umístí v Matoušově evangeliu Ježíš při svém druhém příchodu po své pravici, přivítá je jako požehnané a předá jim království, zatímco asociální sobce umisťuje nalevo od sebe, nazývá je prokletými a odesílá do věčného ohně (Mt 25, 31 — 46).

Pak je jistě pochopitelné, že ve francouzských Generálních stavech od r. 1789 seděli zástupci měšťanů podporující reformy nalevo od krále, zatímco konzervativní šlechta a duchovenstvo napravo. Dnes je ovšem řazení politických směrů na banální jednorozměrné ose výrazem značné libovůle. Transformovaní polští komunisté, dnes zastávají útlý stát, trh bez přívlastků a západní politickou orientaci. Polská konzervativní pravice reprezentovaná stranou u nás nazývanou Právo a spravedlnost (vhodnější překlad by byl Zákon a spravedlnost) prosazuje regulovaný trh a masivní státní sociální politiku.

Pokládám za výstižnější dvourozměrné schéma označované jako politický kompas. Při této metodě třídění politických směrů na základě šedesáti dvou otázek se na konvenční levopravé horizontální ose umisťují osoby nebo politické směry a skupiny podle ekonomicko-sociální pozic, jako je výše daní a sociálních výdajů, soutěživosti nebo solidarity apod. Na vertikální ose je nahoře politický a kulturní konservativismus a dole liberalismus v jeho tradičním smyslu (např. absence cenzury, důraz na občanská a lidská práva, podpora menšin).