Ani sebelepší kreativní centrum nenahradí komunitu vzniklou zezdola

Marika Kupková

Projekt rozšíření brněnského parku na Kraví hoře je pro vedení města možná rychlé a efektní řešení. Je ale absurdní, aby tento záměr pohřbil stávající kulturní a společenský potenciál místa, jenž se tu spontánně rozvíjí mnoho let.

Na Kraví hoře se usídlila umělecká komunita zahrnující všechny možné kreativní profese. Přilákaly je sem dostupné nájmy, výhodné umístění v širším centru města a současně v prostředí zeleně, ale především fakt, že zde pracovní provoz nekoliduje s limity rezidenčních čtvrtí. Foto Archiv Hany Němečkové

Svůj komentář k plánu brněnského magistrátu zbořit část areálu likusáků v lokalitě Kraví hora v městské části Brno-střed, kde jsou už bezmála dvacet let situovány ateliéry výtvarných umělců, architektů a grafických designérů, zkušebny hudebních formací a sídla dalších zástupců kreativních profesí, píšu z perspektivy osoby, které jejich budoucnost není lhostejná. Jednak proto, že se dlouhodobě věnuji tvorbě a produkci výstav, a logicky mi tedy záleží na pracovních a potažmo i existenčních podmínkách umělecké scény, a jednak proto, že tu mají ateliéry mí blízcí. Nemám tedy předpoklady pro nezaujatý odstup, ale jsem dobře obeznámená s rozličnými, často protichůdnými zájmy a hledisky, které se k území vážou.

Na úvod si dovolím vzpomenout, že jsme v nultých letech s Milanem Houserem, Janou Kořínkovou a Markétou Žáčkovou vytvořili občanské sdružení věnované možné kultivaci lokality Kraví hora. Část našeho týmu motivovala skutečnost, že jsme tu žili i pracovali. V likusácích v „areálu VUT“, jak jej označují místní, jsme už tehdy měli ateliér a kousek od nich jsme také bydleli. Uskutečnili jsme zde několik projektů upozorňujících na možný rozvoj lokality, promýšlejících zdejší veřejný prostor a možnosti jeho kultivace, zprůchodnění území od ulice Veveří k náměstí Míru a jeho otevření a zpřehlednění.

Díky naší vizi vytvoření „brněnského Central Parku“ jsme také získávali zkušenosti s kurátorstvím, produkcí i s prací v kolektivu. Zajímaly nás otázky spojené s umisťováním uměleckých děl do veřejného prostoru, jejichž řešení jsme tehdy tradičně a naivně spatřovali v založení sochařského parku. Proto jsme také vypsali ideovou soutěž o návrh uměleckého díla nebo vize řešení daného prostoru. Soutěž měla překvapivě významnou mezinárodní účast — za všechny jmenujme alespoň newyorské Acconci Studio.

Náš záměr realizovat na Kraví hoře pravidelné umělecké intervence vzal poměrně rychle za své. Část týmu se však oblastí urbanismu a umění ve veřejném prostoru zabývá i nadále. Z hlediska přínosu lokality pro umělecké dění to dopadlo nejlépe, jak mohlo: organicky a spontánně se stala jedním z důležitých center nezřizované kultury v Brně.

Usídlila se zde umělecká komunita zahrnující všechny možné kreativní profese. Přilákaly je sem dostupné nájmy, výhodné umístění v širším centru města a současně v prostředí zeleně, ale především fakt, že zde pracovní provoz nekoliduje s limity rezidenčních čtvrtí.

V této chvíli je ale další působení zdejší komunity ohroženo. Magistrát města Brna jako majitel části objektů je chce zbourat, prostor využít pro další z atrakcí nedaleké hvězdárny a planetária a současně jej přičlenit ke stávající parkové zóně. Jinými slovy: namísto oploceného areálu s chátrajícími nevzhlednými likusáky zde chce zřídit veřejný park.

Dá se tento zdánlivě bohulibý záměr rozporovat? Dá!

Stoleté provizorium

Tato část Kraví hory je provizoriem odjakživa. Je místem nerealizovaných urbanistických záměrů, z nichž asi nejvýraznější byl velkolepý projekt Akademického náměstí, které mělo být zbudováno při ulici Veveří a na nějž měl navazovat kampus druhé české univerzity — Masarykovy, založené po vzniku samostatného československého státu.

Univerzitní areál, o jehož dislokaci se bezvýsledně vedly bouřlivé diskuse už v meziválečném období, se měl mimo jiné rozkládat právě na území, které je předmětem aktuálního sporu. Během druhé světové války byl prostor provizorně zastavěn pro vojenské účely přízemními montovanými provizorními domky, pro něž se vžilo hovorové označení likusáky.

Za socialismu byl areál nadále využíván armádou pro školení a výcvik vysokoškoláků. Armáda tehdy měla v užívání také nedalekou budovu Fakulty stavební Vysokého učení technického a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v ulici Veveří. Po pádu státního socialismu byly budovy obou fakult navráceny zmíněným univerzitám, stejně jako areál s likusáky, který jeho stávající majitel — Vysoké učení technické — komerčně pronajímá.

Část z tohoto areálu pak VUT směnilo s městem Brnem za pozemky na Palackého vrchu, kde se nyní nachází univerzitní kampus této školy. Území mezi areálem s likusáky a areálem Fakulty stavební je využíváno jako zahrádkářská kolonie.

Červenými hranicemi je vyznačena plocha možného rozšíření veřejně přístupného parku na Kraví hoře. Zbývající budovy jsou ve vlastnictví Vysokého učení technického v Brně. Foto hvezdarna.cz

Zahrádky — na rozdíl od chátrajících likusáků s množstvím parkujících i odstavených aut a přívěsů — nabízejí kolemjdoucím příjemný pohled do zeleně. Kazí jej pouze časté instalování fólií na ploty za účelem takzvané ochrany soukromí nájemníků, který je ukázkovým symptomem v Česku tolik rozšířeného privatismu.

Zahrádky udržují dnes tak důležitou biodiverzitu zeleně a napomáhají zlepšení klimatu města, neboť ochlazují vzduch a zadržují dešťovou vodu. Prostor zahrádek ani areál likusáků však pro svou relativní nepřístupnost neodpovídají kategorii „veřejné zeleně“ — rozuměj veřejně přístupné zeleně —, kam podle územního plánu města tato lokalita spadá. Ploty, fólie, branky a brány kontrastují s druhou, jihozápadní částí Kraví hory, která je vyhledávaným cílem volnočasových aktivit obyvatel města i jeho návštěvníků a dočasných rezidentů. V parkové části a v jejím bezprostředním okolí se nacházejí návštěvnicky frekventované veřejné instituce, jako je kostel sv. Augustina, plavecký areál, hvězdárna a planetárium, kynologické cvičiště či baseballová hřiště.

Celá zóna nemá pevný urbanistický koncept — o zásahu krajinářského architekta ani nemluvě. Není sporu o tom, že si zaslouží systematickou a komplexní rekultivaci.

Park a likusák v soutěži krásy

Magistrát města Brna vyhlásil od 1. 9. 2022 veřejnou anketu týkající se zbourání části areálu likusových domků na Kraví hoře. Hlasující mohou do konce září vyjádřit svůj postoj k budoucnosti prostranství, které těsně sousedí se zdejší parkovou lokalitou, přesněji řečeno s areálem hvězdárny a planetária. Anketa je reakcí na odpor jednak lidí, kteří jsou v likusácích dlouhodobě v nájmu a kteří zde už dokázali vytvořit zázemí pro výtvarnou, hudební nebo architektonickou tvorbu, jednak části veřejnosti, jež se staví proti rozhodnutí města likusáky zbourat.

Důvody, proč by měl majitel — tedy město Brno — od plánovaného odstranění ustoupit, jsou formulovány v petici, kterou v tuto chvíli podpořilo tisíc petentů. Její iniciátorkou je architektka Alice Šimečková, která zde má ateliér, prostředí i jeho nesnáze dobře zná a současně je schopna fundovaně je zhodnotit.

Petice upozorňuje především na nekoncepční nakládání s územím, jehož úprava vyžaduje komplexní krajinářskou nebo urbanistickou studii. Dalším důležitým argumentem proti sanaci likusáků je fakt, že zde mají nenahraditelné zázemí umělci, architekti nebo designéři a že zde spontánně vyrostlo vyhledávané, dobře fungující a finančně dostupné kreativní centrum.

Kulturní akce pro veřejnost v rámci programu Open Studios, Dny otevřených brněnských ateliérů. Foto Archiv Open Studios

O dalším vývoji lokality ale momentálně nerozhoduje sociologické dotazování nebo zmíněná krajinářská či urbanistická studie, nýbrž veřejná anketa typu „ano — ne“. Zavádějící ilustrační obrázky na webu, kde probíhá hlasování, velmi trefně ilustrují problematický přístup města k těmto zásahům.

Vedle sebe zde figuruje fotka jednoho z likusáků s popelnicí a zaparkovaným autem v popředí a vedle ní ilustrační obrázek malebného parku se staletými vzrostlými platany. Nejspíš se přitom jedná o fotografii parku z indické lokality Pipliyapala, které bylo nahodile vybráno pro svou pohlednicovou atraktivitu. Autentická fotka bývalého vojenského baráku tu soutěží s obrázkem krásné parkové scenérie z „exotických krajin“. Ale takto celé dilema přece nestojí.

Nevolíme mezi krásnými vzrostlým stromořadím s půvabnou lavičkou na straně jedné a chátrajícími a nevzhlednými baráky na straně druhé, i když to tak část politické reprezentace i širší veřejnosti pojímá. Volíme mezi dílčím, nekoncepčním zásahem do lokality Kraví hory a likvidací důležitého tvůrčího centra zdejší kulturní komunity.

Živelná versus zřizovaná kreativní centra

Lze namítat, že mnozí z ohrožených umělců, grafiků nebo architektů — asi s výjimkou hudebníků, jejichž zkušebny mají kvůli hluku specifické nároky —, mohou pro svou práci využít kreativní centrum Kumst, které provozuje Jihomoravské inovační centrum za podpory města Brna.

Předně je sporné, zda takzvaná kreativní centra budovaná shora mohou adekvátně nahradit přirozeně vzniklou komunitu, její pestrost a pospolitost. Nic na tom nemění fakt, že se díky zdařilé rekonstrukci objektu od ateliéru Kogaa jedná o prostředí atraktivní. Z bývalé budovy Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně nevznikla „navoněná administračka“, neboť architekti naopak stavěli na geniu loci někdejšího sídla umělecké školy, ponechali původní dispozice, povrchové materiály, ale i tagy nebo graffiti.

Výše nájmů v Kumstu však odpovídají komerčním cenám prostor v oné administračce, a pro většinu nájemníků likusáků z řad umělců tedy nejsou dosažitelné. Není náhodou, že zde nemá ateliér nikdo z okruhu studentů, absolventů ani učitelů Fakulty výtvarných umění, kteří tyto prostory kdysi obývali. Výjimku tvoří jen grafičtí designéři, pro které je Kumst přijatelný především díky jejich minimálním prostorovým nárokům na práci, ale i relativně stabilnímu příjmu.

Autentické prostředí areálu na Kraví Hoře sdílené místní komunitou. Foto Alice Šimečková

K dispozici už nejsou ani vyhledávané postindustriální areály, jako byla Vlněna nebo Zbrojovka, jež nabízely srovnatelně příznivé podmínky pro umělecké ateliéry. Jedny z posledních využitelných prostor, které zatím nebyly developovány, tak zůstávají právě likusáky na Kraví hoře.

Naštěstí jsou ve vlastnictví veřejné správy, tedy města a Vysokého učení technického, které logicky mohou — a měly by — sledovat nekomerční a veřejně prospěšné zájmy. Otázkou zůstává, jak v daném případě tyto veřejné zájmy vyhodnotit a jak stanovit jejich prioritu.

Pro její odpovědné řešení existují standardní a ověřené nástroje, které ovšem dosud nebyly využity: urbanistická a krajinářská soutěž nebo nezávislá analýza a odborné vyhodnocení kulturního potenciálu místa spolu se strategickým posouzením jeho zániku či ponechání.

Řadu smysluplných konkrétních doporučení přináší už sama petice Vyjádření k záměru Rozšíření parku Kraví hory. Ta zmiňuje například lepší prostupnost areálem pro pěší, vybudování klidových zákoutí a omezení komerčních provozů, které areál využívají jako sklady nebo odstavné parkoviště.

Nabízelo by se také aktivní zapojení Kanceláře architekta města Brna, která by měla být hlavním mediátorem v řešení nastalé situace. Dosud se však k této kauze kupodivu nevyjádřila, přestože v letech 2020—2021 realizovala otevřenou projektovou urbanisticko-architektonickou soutěž o návrh dostavby a úpravy náměstí Míru pod jihovýchodním svahem Kraví hory. Tato lokalita, dnes zatížená nevhodně řešenou tramvajovou smyčkou a pozemními komunikacemi, by se tak měla změnit v reprezentativní a bezpečné pobytové místo s dominantou funkcionalistického kostela sv. Augustina.

Mnoho pozitivních příkladů přístupu města ke kreativním komunitám můžeme najít nejen v zahraničních městech, jako jsou Drážďany, Neustadt nebo Helsinky, ale i v České republice: aktuálně je vyhodnocována urbanistická soutěž Papírové náměstí v Liberci. Město orientovalo zadání na kreativní komunitu a využívá ji jako vlajkovou loď pro kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2028.

Město a jeho kultura

Na konci letošního srpna odevzdalo Brno přihlášku do soutěže o titul Evropské hlavní město kultury 2028. Účastí v tomto projektu politicky deklarovalo důležitost kultury v životě města.

Koncept přihlášky staví na vnímavosti, péči a podpoře lokální kulturní scény. Operuje také se známým faktem, že jedním ze zásadních problémů brněnské kultury je nedostatečná finanční podpora nezávislé scény — z běžných výdajů na tento resort je na ni totiž vyčleněno pouhých šest procent.

Tatáž instituce, která usiluje o získání titulu Evropské hlavní město kultury, chce zároveň zlikvidovat jeden z důležitých kulturních klastrů. Předpokládám, že tak nečiní programově. Spíše jde o projev nezájmu, nebo spíše podceňování nezávislé kulturní infrastruktury, která se organicky usídlila v příhodných lokalitách.

Organizace Brno kulturní, jež prosazuje zájmy lokální kulturní scény, nedávno vystavila vládnoucí koalici Brna vysvědčení. Nejslabší hodnocení bylo koalici uděleno právě za investice do kulturní infrastruktury a nezávislosti kultury.

Připomeňme, že jak kulturu, tak investice spravují na magistrátu zástupci Pirátů: Tomáš Koláčný má jako náměstek primátorky na starosti majetek města, Marek Fišer je radním pro kulturu. Na webových stránkách brněnských Pirátů je uvedeno jedenáct úspěchů, kterými se tato strana prezentuje před blížícími se komunálními volbami. Na čtvrtém místě seznamu figuruje „rozšíření parku Kraví hoře“ s plánem vybudovat zde vyhlídkovou terasu nebo veřejné toalety.

Aktuálně probíhající veřejná anketa, zda park nebo likusáky, tedy přichází absurdně ex post. Nebo je jen formální deklarací otevřenosti vůči názorům občanů?

Záměr rozšíření parku na Kraví hoře byl publikován v propagačních tiskovinách hvězdárny a planetária a v médiích v květnu tohoto roku. Kromě zbourání pětice likusáků a parkové úpravy prostoru zde byla představena i druhá fáze projektu, kterou by mělo být zbudování vyhlídkového objektu — „kruhové visuté promenády“ od architekta Martina Rudiše.

V propagační tiskovině hvězdárny je objekt architektonicko-marketingovým newspeakem představen následovně: „Ladný prstenec — spoře podepřen — se bude plynule zvedat nad terén, aby nabídnul netradiční 360° výhled do okolní krajiny a současně obklopil zelený prostor vhodný pro vydechnutí a relaxaci — moderní rande point.“

Model možné podoby vyhlídkového prstence v navrhovaném parku. Foto hvezdarna.cz

Důsledky tohoto rozhodnutí ale s nájemníky příslušných objektů nikdo nediskutoval, a to až do chvíle, kdy proti němu začali veřejně vystupovat. Celý proces rozšíření parku má zcela neadekvátní posloupnost: v okamžiku, kdy je prstenec ve stavebním řízení, je veřejnosti představen „hotový“ projekt, a přitom se teprve přistupuje ke komunikaci s těmi, které může ohrozit.

Informace o jiném, mnohem problematičtějším plánu využití lokality na Kraví hoře se objevily zhruba před rokem v médiích. Jednalo se o záměr vybudovat zde městskou nemocnici. Odbor zdraví magistrátu města Brna tehdy podal podnět na změnu územního plánu, respektive „námitku k původní verzi návrhu územního plánu“, která by území vyňala z ploch městské zeleně. Návrh podpořila i Kancelář architekta města a navrhla lokalitu Kraví hory k výstavbě nové městské nemocnice.

Pro takto radikální změnu účelu lokality se naštěstí nenašla politická shoda. V poslední verzi návrhu územního plánu, kterou zastupitelstvo v červnu 2022 vrátilo pořizovateli spolu se svými pokyny k úpravě a novému projednání, zůstalo toto území v kategorii městské zeleně. A v tomto režimu je zachyceno i v platném územním plánu z roku 1994.

Sílící komunita

Projekt rozšíření parku na Kraví hoře je pro vedení města rychlé a efektní — nikoli efektivní — řešení, jak naložit s chátrajícím majetkem, do jehož údržby je třeba „zbytečně“ investovat. Svěření tohoto majetku do užívání hvězdárně zase nabízí rozšíření prostoru i programu této návštěvnicky veleúspěšné instituce, která údajně má na rekultivaci vyčleněné finanční prostředky.

Rezidenti mohou tento záměr přijímat jako žádoucí rozšíření parkového prostranství, kterých je v městské části Brno-střed nedostatek, a třeba i ocení politiky, kteří se tímto projektem prezentují. Je ale absurdní, aby tento záměr pohřbil stávající kulturní a společenský potenciál místa, jenž se tu spontánně rozvíjí mnoho let.

Prospěšnější než vytvoření monolitického parku je zachování diverzity stávajících funkcí spolu s maximálním možným zpřístupněním areálu. Argument, že kvůli ochraně majetku je třeba likusáky oplotit a na noc bránu do areálu uzamykat, není na místě. Jedná se spíše o mechanické tradování nezbytnosti instituce vrátnic a vrátných.

Užitečná by byla i regulace nájemců formou výběrových řízení, která ovlivní způsob využití těchto objektů. Řešení se neobejdou bez studií architektů, krajinářů a sociologů, jež vyhodnotí, jak by se s územím mělo naložit, aby se zachovaly funkce, které jsou veřejně prospěšné, a  zároveň se zkvalitnilo obecné využití daného území.

K řešení je třeba přistupovat komplexně, a nikoli dílčím a exkluzivistickým způsobem, který je totiž jednak absolutně zastaralý, jednak dysfunkční, ba přímo kontraproduktivní a likvidační pro ty, kteří tvoří funkční komunitu. To se neobejde bez společného debaty mezi Vysokým učením technickým, městem a komunitou, která tento prostor obývá.

V posledních dnech se tento dialog konečně rozvíjí. Kam se vyvine, nelze předpokládat. Už teď je ale jasné, že záměr rozšíření parku na Kraví hoře dokázal nebývale stmelit komunitu zdejších obyvatel, jež stojí za peticí, za podpůrnými akcemi a úspěšnou medializací celého problému.

Najednou spolu začali komunikovat a spolupracovat i lidé, kteří neměli dříve motivaci se seznamovat a sblížit. Opět se tak potvrzuje, že společné ohrožení je aktivizátorem občanské společnosti a jejích komunit.

Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska. Logo grantu EHP a Norska

advertisment

Vítá vás rubrika Město. V unikátní spolupráci s 4AM, Fórem pro architekturu a média usilujeme o snesitelnější každodennost života ve městech.

www.forum4am.cz