Před několika dny prošla médii více méně bez povšimnutí zpráva, že podle Eurostatu ohrožuje milion obyvatel České republiky chudoba. Představa milionu chudých obyvatel je jen těžko uvěřitelná. Je chyba v datech, v definici, nebo v naší schopnosti si všímat?

Vedle toho, že lidé obecně před sociálními problémy zavírají oči, je ale důležité si definovat, co vlastně do chudoby patří a co ještě ne. Světová banka extrémní chudobu definuje jako živobytí za méně než 1,25 amerického dolaru na osobu a den. V extrémní chudobě tak žije asi 1,4 miliardy lidí zejména v rozvíjejících se zemích. Tato krajní varianta ale samozřejmě není případem České republiky.

Podle definice evropského statistického úřadu Eurostatu je chudý člověk ten, který má příjmy nižší, než je 60 % mediánu v dané zemi. Nezáleží tedy jen na příjmu, ale také na tom, v jaké zemi je chudoba počítána. Průměrný plat je přitom mnohem vyšší, medián je částka, která je v zemi vyplácena nejčastěji.

Hranice chudoby pro danou zemi se potom stanovuje jako šedesát procent tohoto příjmu. Za rok 2008 byl hrubý mediánový příjem asi patnáct tisíc korun za měsíc. Před dvěma lety tak byl v českých zemích podle Eurostatu chudý každý, kdo měl nižší příjem než zhruba devět tisíc měsíčně.

Podle vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Martina Potůčka je hlavní problém nikoliv v metodice Eurostatu, ale v interpretaci výsledků průzkumu.

„Hovořit o lidech s takovým příjmem jako o žijících v chudobě nelze, protože ten ukazatel má primárně určovat to, jak funkční je sociální systém. Tam je pak potřeba porovnat údaje, kolik lidí by bylo pod onou hranicí bez intervence sociálního státu s výsledným procentem po započítání sociálních transferů,“ řekl Martin Potůček Deníku Referendum.