Zásadní argument, který vidím v tom, proč se u nás ( a nejen u nás) těší jaderná energie takové podpoře veřejnosti je v tom, že představuje jakýsi back-up pro případný výpadek masivního energetického toku v podobě ropy a plynu. Bohužel se mi nepodařilo najít číslo časopisu Vesmír, věnované právě energetickým nárokům CR tak nemohu přesně citovat, nicméně velmi dobře se mi vybavuje přepočet současného automobilového provozu z ropy na elektřinu. K jeho pokrytí při zachování energetických nároků našich plechových miláčků by znamenalo postavit minimálně dalších 50 Temelínů. A to nemluvím o teplu. O tom, že AE není žádné dobro a představuje spoustu problémů do budoucna není třeba příliš diskutovat. Jenže strach z nedostatku energie je očividně mnohem silnější. Opravdu hlubokosáhlý přerod energetické politiky bez fatálních následků se musí udělat chytřeji než za každou cenu bojkotovat jakž takž fungující věc (myšleno AE). Například nikde jsem doposud neregistroval snahu, ideálně podpořenou tak často na DR navrhovanými projevy občanské neposlušnosti, za radikální snížení energetické náročnosti automobilového provozu. Letmý pohled na parkoviště u mě před domem – jeden Jeep a několik desítek SUV (a to nebydlím na horách!). A tom to celé je. Zatímco ekologisté bojují s větrným mlýnem tak lidská nenažranost a pýcha nás všechny nezadržitelně tlačí nikoliv k jednomu, ale k desítkám nových reaktorů a to v horizontu pár desetiletí. Boj proti JE musí ze strategických důvodů prostě počkat. Každý kdo hraje šachy ví, že nemůže hned zaútočit na protivníkova krále. Nejprve je potřeba lidi nasměrovat, nastolit nové paradigma o tom co je energeticky „in“. Již žádný pochybný boj proti žárovkám, ale dodat si odvahy a vzít ztečí nehoráznou nenažranost automobilů. Máš SUV – v tom případě jsi idiot a nepřítel (můj určitě). Zásadní uskromnění automobilové dopravy je jen první strategický krok jak začít zbavovat lidí strachu, že pokud odřízneme AE tak se svět nezhroutí.