Výstavbu další jaderné elektrárny v jihočeském Temelíně chtějí všechny politické strany, nebo alespoň proti ní neprotestují. Původně jsem to chtěl tvrdit jen o všech významných politických stranách, ale i kdyby nějaká důsledně protijaderná strana existovala, nemůže, nebo neumí to dát dost zřetelně najevo. ČEZ a.s. tedy bez zřejmých politických rizik pokračuje hned na několika frontách v její přípravě — zpracovává dokumentaci vlivů na životní prostředí, vypsal tendr na samotnou výstavbu a připravuje i „dráty“ pro vyvedení plánovaného výkonu.

Před volbami do Poslanecké sněmovny jsou právě postoje politických stran velmi důležité, ale ty partaje určitě nejsou pověřené, ba ani schopné mluvit za všechny lidi, kterých se to týká. Pokračujme v obhlídce: víte o nějakém orgánu veřejné správy, některý státní úřad nebo zastupitelstvo, který důsledně odmítá nové jaderné bloky v ČR? Mezi známějšími komentátory nejsledovanějších sdělovacích prostředků to není o mnoho lepší — takže musíme být vděčni i za ty méně vlivné.

Není úplně snadné popsat stručně, přehledně a co možná nezaujatě poměry mezi nevládními organizacemi, ale nešť. Podstatnou část svých — bohužel velmi omezených — sil ještě věnují protijaderné osvětě Jihočeské matky, Občanská iniciativa pro životní prostředí, rakousko-české sdružení Slunce a svoboda a několik dalších, ještě menších. Mediálně zdatnější Calla, Greenpeace i Hnutí Duha věnují v posledních letech mnohem více sil boji s uhlíkem v povětří, případně úplně jiným činnostem.

Tyto „nevládky“ nedávno slavnostně představily košatou metastudii Chytrá energie. Ta se sama deklaruje jako konkrétní plán, ale to je trochu přehnané. Je to (jen?) další balík myšlenek a nápadů, že, proč a jak je možné a potřebné snižovat spotřebu primárních energetických zdrojů a mezi nimi pak podstatně zvyšovat podíl těch obnovitelných. A ještě nejrůznějšími způsoby snižovat emise oxidu uhličitého. V tom je možná její hlavní slabina, že míří na příliš mnoho cílů najednou. Některé postupy pak nejsou tak docela přesvědčivé, což si dále ukážeme na případu jaderné energetiky. Ještě snad oceňme, že plány a scénáře jsou podpořeny modelovými výpočty renomovaného Wuppertalského ústavu pro klima, životní prostředí a energii. Ty dokazují, že technicky a ekonomicky jsou i poměrně hluboké změny možné. Díky za to, ale ještě bychom potřebovali argumenty a nástroje pro zastavení příprav „Temelína II“.

Nejradikálnější ze tří zpracovaných scénářů popisuje, že celková spotřeba energie v Česku poklesne asi o 40 % oproti roku 2007 a z této spotřeby budou polovinu zajišťovat obnovitelné zdroje (ve výrobě elektřiny dokonce plných 94 %). V žádném ze scénářů se ale prostě nepředpokládá výstavba dalších jaderných bloků v ČR. Nemohu si pomoci, ale rozpor se skutečnostmi uvedenými v úvodu tohoto článku se mi zdá nepřehlédnutelný.

Dokonce i kdyby bylo „Vše při starém“ (tak se v Chytré energii nazývá nejmírnější, nejkonzervativnější referenční scénář), nepotřebuje Česká republika nové jaderné bloky. To jistě stojí za zapamatování (a za opakování a popularizaci). Není ale poněkud problematické spoléhat se na údajný nezájem investorů a nepředpokládat vládní podporu v podobě garantovaných cen elektřiny ani záruk za bankovní úvěry? Podle V. Koteckého toto prý ani nebylo součástí zadání, a wuppertalský institut to do všech zkoumaných scénářů zařadil jaksi o své vůli. Tomu je těžko věřit. Spíše to odpovídá pohledu velmi růžovými, totiž pardon, zelenými brýlemi na druhou (koaliční) Topolánkovu vládu. Ta vláda ve svém programu slíbila neplánovat ani nepodporovat výstavbu nových jaderných bloků a naopak zrušit omezenou odpovědnost provozovatelů jaderných reaktorů za případné škody tak, aby platili tržní pojistné stejně jako v jiných průmyslových odvětvích.

Pro některé činovníky SZ (včetně autora tohoto článku) a pro některé aktivisty byly tyto sliby důvodem, proč vstup SZ do vládní koalice podporovali, nebo alespoň neodmítali. Výsledek je ale tristní. ČEZ už v létě 2008 oznámil záměr na vybudování dvou nových jaderných bloků v Temelíně. Vláda navzdory svému programu proti tomu nic neudělala, přestože stát je většinovým vlastníkem akcií. Ani omezená odpovědnost provozovatelů jaderných reaktorů nebyla zrušena, jen o něco zvýšena, ale dokonce ani na mezinárodně doporučované minimum ne. Jak se říká v mediokracii, pro SZ už není odpor proti jádru tématem. Zelení v současné době nepropagují ani nehájí protijaderné postoje. Těžko říci, jestli to byla přímo součást tohoto obratu, ale poznamenejme, že také konec (přerušení?) politické kariéry Dany Kuchtové, který měl převážně vnitrostranické příčiny, podstatně oslabil české protijaderné hnutí.

Leč vraťme se k Chytré energii a k politické prosaditelnosti bezjaderných a nízkouhlíkových energetických plánů. Připomeňme, že ty nepředpokládají žádnou vládní podporu v podobě garantovaných cen elektřiny ani záruk za bankovní úvěry.

Potřebuje vůbec ČEZ, jehož hodnota aktiv už loni v létě přesáhla 500 miliard Kč, nějaké státní záruky pro výstavbu nových jaderných bloků? Pokud ano, co na to říká ministerstvo financí a co významné politické strany? Počítají s tím ve svých slibech na znovuoživení české ekonomiky? To nevíme, a nikdo se jich na to bohužel ani neptá. Nečeká nás podobné nepříjemné překvapení jako bylo kolem minulých voleb s americkou radarovou základnou? Tehdy existovala nepsaná dohoda hlavních politických stran, že tato otázka nebude předmětem předvolební kampaně. Mimochodem, státní záruky pomohly prvním dvěma blokům v Temelíně, slíbila je americká vláda pro tamní jaderné plány a poskytla je Francie společnosti AREVA při výstavbě finské atomky v Olkiluoto.

Garantované ceny? Prý s tím jsou nějaké zkušenosti právě z Olkiluoto, ale těžko se dopídit něčeho konkrétního. Třeba jak je to slučitelné s evropskou úpravou liberalizující trh s elektřinou a co to nejspíš bude znamenat pro finskou ekonomiku a konečné ceny elektřiny pro tamní spotřebitele. Jan Beránek snad ví víc, ve svém blogu se této problematiky několikrát dotkl.

Je například možné tvrdit — pro širší publicitu —, že výstavba nového Temelína znamená „záruku“ vysokých cen elektřiny pro spotřebitele? Petr Holub na Aktuálně.cz už to naznačil, ale v předvolební kampani to zatím nikdo (zelení kandidáti ani občanské iniciativy) nepřipomněl.

Už tzv. Pačesova komise v roce 2008 ve své zprávě zpracovala realistický scénář vývoje české energetiky bez dalších jaderných bloků. Chytrá energetika nabízí dva až tři další. Nový Temelín není zjevně vůbec nutný, ale pokud chceme, aby ho opravdu nepostavili, potřebujeme další argumenty, motivaci a spojence. I proto ten provokativní, ale v současné době pravdivý titulek.