↗

Ve veřejné a státní správě působí téměř ze tří čtvrtin ženy, na které dopadá pandemie citelněji než na muže — často je na nich, aby zajistily domácí výuku nejmenších dětí, postaraly se rodinné stravování nebo pečovaly o nemocné členy rodiny. Foto Stadsome, Pixabay

Vážený pane předsedo, s rozhořčením musím tímto otevřeným dopisem reagovat na Vaše včerejší výroky týkající se zaměstnanců a zaměstnankyň pracujících z domova. Poté, co jste v televizní debatě navrhl snížení jejich výdělků, aby se solidárně mohli rozdělit s živnostníky, jste na svém twitterovém účtu specifikoval, že jste měl na mysli zaměstnance veřejného sektoru.

Jako předseda odborového svazu, který právě tyto zaměstnance a zaměstnankyně sdružuje, nemohu věřit svým uším a očím. Od jednoho z nejvyšších ústavních činitelů očekávám poněkud větší sepětí s realitou. Dovolte mi, abych v této souvislosti připomněl několik skutečností.

Zaměstnanci státní a veřejné správy již zhruba rok zpracovávají veškerou administrativu spojenou s vládními opatřeními a jejich prováděním. Zaměstnanci ČSSZ, Úřadu práce ČR, Finanční správy, zaměstnanci samosprávy a dalších úřadů státní správy vyřizují veškeré žádosti o kompenzace, ošetřovné, podporu z programu Antivirus a další agendy. Drtivá většina těchto žádostí a kompenzací se týká především firem a živnostníků. Na úrovni obcí se často i nad rámec své práce podílejí na místních řešeních či na pomoci zasaženým obyvatelům. To vše nad rámec své standardní agendy, která se vesměs, a to ani přes usnesení vlády, nijak nezmenšila.

Za celou tuto dobu nikdo z politiků a představitelů státu, Vás nevyjímaje, jejich práci neocenil ani jim nepoděkoval. Naopak jsou prostřednictvím podobných výroků, jako jsou ty Vaše, označováni za „darmožrouty“, kteří mají placenou dovolenou v délce několika měsíců.

Je také nutné zdůraznit, že ve veřejné a státní správě působí téměř ze tří čtvrtin ženy, na které — jak víme z dosavadních výzkumů a šetření — dopadá pandemie a konkrétně česká opatření citelněji než na muže. Například v podobě domácí výuky nejmenších dětí, v nutnosti zabezpečit rodinné stravování, vyšší pečovatelské povinnosti spojené s nemocnými členy rodiny. Nezřídka jde o samoživitelky s malým příjmem, které se najednou kromě své práce potýkají s řadou nových úloh. A vše musí zvládnout ku prospěchu klientů, tedy občanské veřejnosti, ale i rodiny.

A k samotné práci na home office. Již zhruba od října loňského roku náš svaz eviduje podněty od zaměstnanců a zaměstnankyň z celé řady úřadů, kterým jejich nadřízení práci z domova nechtějí umožnit, ačkoli třeba na jaře loňského roku možná byla. Bez ohledu na to, že se jedná o velmi účinné opatření ke snížení rizikových kontaktů a tím šíření nákazy, nemohou zdaleka všichni pracovat z domova, ačkoli by to bylo žádoucí. Jsou to totiž opět výroky podobné tomu Vašemu, které redukují vůli vedení jednotlivých úřadů k zajištění práce z domova.

Označit tuto skupinu osob za ty, kteří nijak nenesou náklady pandemie, jen z toho důvodu, že jim zatím nebyl zkrácen příjem, ukazuje na hluboké nepochopení toho, jaký rozsah dopadů pandemie skutečně má. Tato neuvěřitelně asociální a populistická dehonestace práce zaměstnanců ve veřejných službách a správě napomáhá k rozdělování společnosti a k solidaritě má hodně daleko.

S jednou Vaší myšlenkou se však ztotožňuji — není možné, aby dopady spojené s pandemií a náklady na její řešení nesla jen jedna skupina obyvatel. Je ale potřeba hledat ty, kterých se skutečně nijak zatím nedotkla, a to nejsou zaměstnanci, tím méně zaměstnanci veřejné a státní správy. Ve chvíli, kdy budete apelovat na solidaritu u těch, kterým plynou příjmy v odvětvích fungujících i nadále tak, jako by žádná pandemie nebyla, velmi rád se k Vám připojím.

Jsem přesvědčen, že v sobě najdete sebereflexi a zaměstnancům ve veřejném sektoru se veřejně omluvíte.

Věřte mi, že si to zaslouží!

Bc. Pavel Bednář, předseda Odborového svazu státních orgánů a organizací