Stalo se, jak bylo předvídáno. Fiatal Demokraták Szövetsége — Magyar Polgári Szövetség, čili Svaz mladých demokratů — Maďarská občanská unie, známější pod zkratkou Fidesz, vyhrál po prvním kole maďarských parlamentních voleb i kolo druhé, nedělní. Vítězství je to opravdu drtivé. V Národním shromáždění obsadí 263 křesel z 386 — o pět více, než kolik činí dvoutřetinová, tedy ústavní většina.

Fidesz kandidoval ve volebním bloku s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KNDP), a proto není docela přesné mluvit o vládě jednoho uskupení. KNDP ale již dlouho představuje spíše symbolickou sílu, která pozorovatelům s Fideszem splývá. Nikdo dnes nepochybuje, že hlavní, určující, ba naprosto dominantní silou maďarské politiky bude po několik příštích let právě Fidesz. Získal nebývalou moc... ale též ohromnou odpovědnost. Stěžejní otázkou je, jak s nimi naloží.

Revoluce, likvidace, očista

Fidesz, či přesněji jeho předseda Viktor Orbán, jenž zvláště v poslední fázi kampaně všechny spolustraníky přehlušil, nasliboval před volbami mnohé: nižší zdanění firmám, prosperitu, milion pracovních míst, redukci přebujelé správy a úřednického aparátu, konec nadvlády oligarchů i důslednou obhajobu maďarských zájmů, a to se zdůrazněním zájmů Maďarů žijících mimo hranice dnešní země.

Orbán ale jen zřídkakdy upřesňoval, co konkrétně svými závazky míní. Všechny své sliby pouze rámoval do vize nového, lepšího státu, jež není žádným postkomunistickým Maďarskem, ale vysněnou zemí s kvalitativně jiným uspořádáním.

Komentátoři vnímali Orbánova slova jako obyčejnou rétoriku kampaně — poněkud národoveckou, místy zahnědlou či v pravém slova smyslu populistickou; přesto však nevybočující z předvolebního pozadí promluvy. Proto je dosti zaskočilo, když předseda Fideszu svá slova po volbách nijak nezmírnil.

Na velké tiskové konferenci hned v pondělí oznámil úmysl „zlikvidovat“ starý politický systém, přepsat ústavu a zřídit jakési národní rady, které se budou podílet na exekutivě. Myšlenku opět nerozvedl. V minulosti se ovšem hlásil k ideji nevolených, profesně elitních skupin, které fungují paralelně se státní správou a dohlížejí na to, aby se jednotlivá politická opatření uplatňovala v zájmu celého národa. Někteří pozorovatelé tak vidí v koncepci národních rad znaky korporativismu — ideologie veřejné správy, kterou se snažil naplňovat italský a později také maďarský fašistický režim.

Mnohokrát slíbené tažení proti oligarchům zase vzbuzuje znepokojení z toho důvodu, že oněmi zloduchy není v Maďarsku nikdo jiný než ředitelé státních a polostátních podniků. Vesměs jde o lidi dosazené minulou socialistickou vládou, podle oficiální rétoriky Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbiku) exponenty židoamerického kapitálu. Komentátoři se shodují, že krátkozraká politika ředitelů leckdy prohloubila stávající recesi v zemi. Závazek vypořádání se s těmito lidmi jako s vrstvou ale nabádá k ostražitosti. Třeba i proto, že může mnohdy znamenat jen výměnu schopných za poslušné.

Třetím z rozpačitě přijímaných cílů revoluce — za kterýmžto slovem si Fidesz stále stojí — zůstává příslib maďarského občanství pro menšiny v okolních zemích. Modely dvojího občanství ve světě běžně fungují. Za všechny lze jmenovat Izrael nebo Spojené státy. Uváží-li se však, že třetina maďarského národa žije za hranicemi v kompaktním, k vlastnímu maďarskému státu přiléhajícím osídlení, nelze brát ani tuto věc zcela bez obav.

Nejdřív zlehka, pak bolestně

Co tedy konkrétně se dá od Fideszu očekávat v nejbližších týdnech a měsících? Strana Viktora Orbána má takřka absolutní moc. Může pozměnit volební systém, rušit či zavádět ministerstva, obsadit všechny úřady a většinu dozorčích rad, vyhlásit výjimečný stav, teoreticky dokonce i válku. Analytikové nicméně upozorňují, že jsou tu dva faktory, které ji budou omezovat — na podzim plánované komunální volby a hospodářská krize se všemi svými důsledky.

Volby musí Fidesz vyhrát, aby mohl v klidu provést zeštíhlení regionálních samospráv, což byla jedna z hlavních odpovědí, jíž dával v předvolební kampani na otázku „Kde na to chcete brát“. Krizí se musí zabývat, protože ta dnes ovlivňuje v Maďarsku vše.

Většina analytiků předpokládá, že do podzimních voleb učiní Orbánova strana pouze opatření, která Maďary potěší: sníží počet poslanců Národního shromáždění, začne vyjednávat s okolními státy o postavení maďarských menšin, bude okázale zveřejňovat korupční kauzy předchozího establishmentu. V tomto období bude též pokračovat v ostré kritice všeho, co dosud vládnoucí Maďarská socialistická strana pokazila. Faktickým nástrojem jí k tomu má být takzvaný audit národního hospodářství, jehož absencí Orbán zdůvodňoval, proč nemůže před volbami dávat konkrétní sliby.

Teprve s koncem léta začne nepříjemná práce. Do října je třeba uchlácholit Mezinárodní měnový fond, který Maďarsku poskytl (spolu s EU) půjčku dvaceti miliard dolarů za podmínek, které nejspíše země nesplní. Poté přijdou na řadu ekonomické reformy. Fidesz se v uplynulých letech ostře vymezoval proti neoliberálním opatřením, k nimž se socialisté pod tlakem uchýlili. Kromě mlhavého slibu snížení daňové zátěže firmám, jež mají dík tomu oživit ekonomický růst, však alternativu nenabídl.

Většina pozorovatelů se dnes kloní k názoru, že Fidesz bude podnikat podobné kroky jako předchůdci, nicméně s jinou — vlastenečtější — obhajobou. Mluví se také o možnosti, že najde vnějšího nepřítele či zástupný problém, na nějž odvede pozornost. To jsou však se současnou znalostí faktů pouze dohady. Dříve než v letních měsících jasněji nebude.

Sarkozy, Kaczyński, nebo překvapení

Pokud jde o praktickou politiku a ideopolitckou profilaci, chce Fidesz sestavit „vládu národní jednoty“. To může znamenat trojí. Za prvé, v souvislosti s velkými slovy o revoluci, likvidaci starého a budování zcela nového režimu se nabízí, že Viktor Orbán uplatní podobnou taktiku jako Nicolas Sarkozy ve Francii roku 2006 — sestaví vládu, již bude mít pevně pod kontrolou, avšak do které přizve odborníky i z konkurenčních stran.

V Maďarsku nejspíše nepůjde o socialisty jako ve Francii, ani o fašizující Jobbik; o posty by ale mohli mít zájem liberálové ze Svazu svobodných demokratů či konzervativci z Maďarského demokratického fóra. Politikové z obou stran spolupracovali s Orbánem již v první polovině devadesátých let a ani jedna z nich se letos do parlamentu nedostala.

Za druhé si lze představit, že Fidesz chápe „národní jednotu“ podobně jako Právo a spravedlnost bratrů Kaczyńských v Polsku před třemi čtyřmi lety. Národní jednota v tomto smyslu znamená očekávání, že se národ sjednotí za jednou stranou, která se národovecky profiluje a klade důraz na obhajobu národních zájmů (jež si sama definuje). V takovém případě by Fidesz vládl zcela sám fakticky i formálně, pevnou rukou.

Konečně za třetí je možné, že Fidesz všechny překvapí. Lepší variantou by bylo, kdyby se ukázalo, že všechna prudká slova a národovecké výlevy byly jen kulisou a Viktor Orbán zůstal uvnitř křesťanským demokratem evropského typu. Horší možnost je, že se naplní černé scénáře a Fidesz začne měnit republiku v duchu tradic maďarského fašismu a hledat kompenzaci Trianonského traumatu.

Kdo je zastaví?

Viktor Orbán již jednou premiérem byl a kromě navýšení státního dluhu nic katastrofálního neprovedl. Z většiny doposud známých indicií navíc vyplývá, že výše zmíněný černý scénář je tou nejméně pravděpodobnou variantou. Jak ale popisuje Luboš Palata v úterních Lidovkách, Orbán i Fidesz prodělaly od devadesátých let značný ideologický posun. Zbývá se tedy zamyslet nad poslední otázkou: Pokud se naplní černé obavy, kdo se Fideszu může postavit?

Parlamentní opozice mnoho nadějí neskýtá. Kromě 263 Orbánových lidí zasedne v Národním shromáždění 59 poslanců Maďarské socialistické strany, která je po osmiletém vládnutí na dně, a 47 poslanců Jobbiku, jež může situaci pouze zhoršit. Svých prvních 16 poslanců získala rovněž zelená liberální strana Může být i jiná politika. Ta je však zatím moc slabá. Poslední z 386 křesel obsadí nezařazený, avšak Jobbikem podporovaný starosta obce Edelény Oszkár Molnár, který byl z kandidátky Fideszu vyškrtnut poté, co v televizním rozhovoru vyslovil domněnku, že si určitá jemu známá Rómka nechala zmrzačit před porodem dítě, aby získala nárok na sociální dávky pro hendikepované.

Podobně je na tom zdá se i maďarská občanská společnost. Fidesz přebírá zemi v hluboké hospodářské krizi. Maďarský státní dluh činí 80 procent HDP (v ČR 38 procent), nezaměstnanost letos vystoupila na šestnáctileté maximum (11,4 procenta) a ani střednědobé výhledy mnoho nadějí nenabízejí. Daleko horší z hlediska tématu je ovšem související krize morálky — průzkumy vyčíslená míra apatie, nedůvěry a neochoty se zasazovat o jakýkoliv veřejný zájem mimo lokalitu. Pravdu má Zuzana Kleknerová z Aktuálně.cz, když píše, že naše blbá nálada se s tou Maďarskou nedá již dlouho srovnávat.

A je tu v posledku ještě vliv maďarského členství v EU. Podle některých komentátorů zaručuje, že země nevybočí z běžného evropského průměru. V minulosti to opravdu tak bylo — asi nejvýstižnější je srovnání s Rakouskem. Bezprecedentní je ovšem situace, v níž se Maďarsko nachází (kvůli krizi) a obdoby nemá ve střední Evropě ani podpora, jíž se Fideszu dostalo. Nelze tedy než doufat. Útěchou může být, že ideologicky svérázných a velkoústých politiků poznala Evropa za posledních dvacet let stovky, zatímco opravdu nebezpečných osob a stran jenom pár.

Další informace:

The Budapest Times ALL POWERFUL

Hungarian Spectrum Election results in brief

Hungarian Spectrum The first day of the "new country"

MTI Orbán offers details on road map for new government

Hungary Around the Clock Foreign media respond to Fidesz victory

Hungary Around the Clock Orbán vows to rebuild country wrecked by "oligarchs"