Ve stínu prezidentských voleb ve Spojených státech se v minulém týdnu odehrálo ještě jedno volební klání. Volby v Pobřeží slonoviny (Cote d’Ivoire) byly v porovnání s těmi americkými neméně zajímavé, ovšem s tím rozdílem, že držitel úřadu svůj post suverénně obhájil. Přesto by zápletka volebního klání v této téměř třicetimilionové zemi v západní Africe mohla vydat na thriller. Takže co se vlastně stalo?

Minulé úterý volební komise ohlásila, že současný prezident Alassane Ouattara obhájil svůj mandát ziskem 94,27 %. To se ovšem stalo poté, co dva hlavní opoziční protikandidáti vyzvali své voliče k tomu, aby sobotní volby bojkotovali. Jejich hlavním argumentem bylo, že třetí mandát v řadě, jehož by stávající prezident v případě úspěchu dosáhl, by byl v rozporu s ústavou.

Alassane Ouattara k zisku svého třetího mandátu využil výjimečného stavu, který v zemi panuje od května v souvislosti s epidemií covidu-19, během něhož zároveň zemřel předpokládaný nástupce současného prezidenta z vládnoucí strany. Ouattara se tak navzdory svým proklamacím o maximálně dvou termínech rozhodl kandidovat potřetí.

Mezinárodní společenství se dlouhodobě obávalo, že zemi může čekat podobný scénář jako na přelomu let 2010 a 2011, kdy ji po volbách zachvátila občanská válka. V jejím průběhu zemřelo na tři tisíce lidí a situaci vyřešily až francouzské jednotky pod mandátem Rady bezpečnosti OSN, které předaly vládu právě Ouattarovi. Tomuto scénáři nasvědčovalo i předvolební násilí, jemuž prokazatelně padly za oběť tři desítky lidí. Zároveň ale panoval optimismus, že případné hladké vítězství současného prezidenta eskalaci politického násilí zastaví.

Bohužel souhra Ouattarova jasného vítězství a bojkotu ze strany opozice vytvořila pro mobilizaci a potenciální politické násilí mnohem větší prostor, než se předpokládalo. Situace je o to složitější, že severní (muslimské) oblasti Pobřeží slonoviny sousedí s nestabilními státy Sahelu jako je Mali a Burkina Faso.

Pobřeží slonoviny je totiž největším světovým producentem kakaa a v tomto segmentu působí zhruba tři miliony pracovníků ze sousedních zemí, především z Burkiny Faso. Případné politické násilí může potenciálně znamenat i radikalizaci těchto (povětšinou mladých) pracovníků. Kromě samotného zdražení kakaa na světových trzích bychom se tak mohli dočkat i zhoršení už tak poměrně špatné bezpečnostní situace v oblasti.