Akce skupiny za práva zvířat Animal Rebellion vyvolávají nejrůznější reakce, jež se velmi často soustřeďují na formu protestu, méně ale už na sám obsah a motivaci stále ještě relativně nového protestního uskupení. Jako prakticky celoživotní sympatizant a bývalý účastník hnutí vznik nové organizace vnímám jako přínos, což nejlépe vyplyne, podíváme-li se letmo na to, jak se tu scéna organizací za práva zvířat v posledních třiceti letech vyvíjela.

V době, kdy jsem se zřekl masité stravy, jsem si jen obtížně dovedl představit, že by v česko(slovenských) podmínkách mohl vzniknout organizovaný boj proti vykořisťování němých tváří. Teprve o dva roky později, v roce 1991, se objevila zpráva o prvním, tehdy nepočetném, protestu proti Velké pardubické steeplechase.

Zanedlouho proběhla v Ústí nad Labem skutečná demonstrace spojená s pomalováním jakéhosi řeznictví. Ke své lítosti jsem dorazil až na následný koncert.

Každopádně jsem se tehdy stihl najednou seznámit, pohádat i spřátelit s Petrem Bergmanem, klíčovou postavou autonomní scény devadesátých let. Toho dne jsem také poznal Jakuba Poláka, který se jako řidič podílel na organizaci cesty, a pak po zbytek svého života také zásadním způsobem na budování anarchistického hnutí u nás.

V té době jsem za nejdůležitější cíl považoval společnost McDonald's, dokonalý symbol konzumu a bezohlednosti. Dnes tahle firma působí úplně banálně, jenže před osmadvaceti lety představovala výkladní skříň vysněného kapitalismu, a mimoděk tak pro valnou část populace vytvářela z pojídání zvířat módní stravovací styl.

V mezidobí jsem se sblížil s anarchistickým prostředím a v září 1992 si vzal na starost ohlášení demonstrace proti pražské pobočce McDonald's na Václavském náměstí. Jako exoti odmítající požehnání nové doby jsme se stali vděčnými objekty novinářského zájmu. Tím spíš, že z Václaváku následoval přesun do Vodičkovy ulice, kde jsme okupovali první podnik tohoto řetězce.

Jakub Polák se tam stihl poprat se zakročujícími policisty, což mu přineslo trestní stíhání, myslím ovšem, že nakonec bylo zastaveno. Pro mě si pak brzy ráno přijela domů policie a odvezla mě k výslechu. Celkem zbytečně, stačila by úřední obsílka a přišel bych sám. Následné oznámení pro přestupek jsem na příslušném úřadě vyřídil bez postihu.