Kdo má, tomu bude dáno
Táňa FischerováÚstavní soud je instituce velmi potřebná a většinou prokazuje při svých rozhodováních statečnost a nezávislost. Rozhodnutí o důchodovém systému se však vymyká svou zjevnou nespravedlností vůči celým skupinám obyvatel.
K nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu o důchodovému systému, ve kterém dal přednost zásluhovosti před solidaritou: Patřím k lidem, kteří si ÚS váží a jeho existenci považují za zásadní a nezpochybnitelnou. Útoky politiků na jeho rozhodnutí jsou nešťastné a skrývá se za nimi pouze touha ovládnout celý veřejný prostor.
Politici mají ÚS stejně málo v oblibě, jako občanskou společnost. To říkám pouze proto, aby mne nikdo nepřiřazoval k lidem, kteří se jej pokouší oslabit nebo zničit. Ačkoli do detailů práce soudců nevidím a většinu jejich rozhodnutí neznám, jejich práce jsem si vždycky vážila. Právě oni zabránili kdysi mocenským choutkám Václava Klause a Miloše Zemana, kteří chtěli ve prospěch svých stran měnit volební systém.
Statečnost prokázali například při zrušení předčasných voleb, kdy měli proti sobě celou politickou scénu. To ovšem neznamená, že se člověk ztotožňuje nebo má ztotožnit s každým rozhodnutím.
První nesouhlas s jejich verdiktem jsem už prožila jednou v minulosti, a to tehdy, když dali za pravdu majitelům domů proti jejich nájemníkům. Pravda totiž není nikdy černobílá a celý spor o právo na zhodnocování majetku majitelů domů zjednodušený je.
Jsem pro to, aby co nejvíce lidí nálezy Ústavního soudu četlo. Jinak pro ně totiž pozemské právo bude namnoze stejně tajuplné jako slunce Ježíšova otce. Což takhle dát podnět Ministerstvu školství, aby i tyto texty našly cestu do hodin občanské výchovy?