Sám koncept přirozeného práva je tak anachronický a nesmyslný, že snad nemá ani smysl, se tu o něm bavit. To co připadá „přirozené“ mě, je nepřirozené pro jiné. Totéž platí o tzv. „zdravém rozumu“. Ústavní soud by měl rozhodovat jen o souladu s ústavou a na rozdíl od „běžných“ soudů přísně pozitivisticky. Jenže u nás je to naopak.
A tak nesledujeme žádný zdravý rozum soudců, ale pouze to, co v Anglosaském právu nazývají aglomerací práv kapitálu. Tedy že bohatší a mocnější mají více práv než chudí a nemocní. Přestože v ústavě máme garantováno bezplatné zdravotnictví na základě veřejného pojištění (ZLPS čl. 31), ÚS schválil další poplatky. Přestože v ústavě není nic o právu na vysoký důchod, ÚS ho prosadil.
Můžeme tomu říkat zdravý rozum uplatněný bohatými právníky, které jmenovali bohatí prezidenti. Ale ve skutečnosti je to jen trapné.

Možná máte pravdu. Ale i tehdy, je-li přirozené právo anachronismem, je třeba se o něm - právě proto - bavit. Ekvivalence přirozeného práva a zdravého rozumu je též anachronismem.
Vaše úvaha nese rysy myšlení "kladivem". Opírá se tedy o zdravý rozum - nebo o něco jiného?
To, že se nám něco nelíbí, přece neznamená, že o tom nebudeme přemýšlet.
Ústavní soud nic neprosadil.

Ústavní soud je prostě nepřijatelně aktivistický. Zatímco v případě tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví se nechtěl vměšovat do reformních zákonů, najednou v případě důchodů tak činí. Přitom bylo osm soudců schopno slovo „bezplatné“ vykládat ve smyslu „platit málo a nerdousit“. Výklady soudců zabírají mnoho stránek, ale pro mě osobně bezplatné znamená něco jiného než laciné.
Podstatou článku 31 Základní listiny práv a svobod je, že každému, kdo přijde k lékaři, se dostane náležité péče a to bez dalších poplatků.
Naproti tomu čl. 30 hovoří o přiměřeném hmotném zabezpečení ve stáří. ÚS měl mít odvahu říci, že 13346 Kč není přiměřené hmotné zabezpečení, s čímž by jistě souhlasilo několik desítek tisíc lidí, kteří musí vyžít i s mnohem nižšími příjmy. Místo toho se ale ÚS aktivisticky odvolává na jakousi motivaci vyšších příjmových skupin platit sociální pojištění, o čemž ovšem v ústavě ani v listině není slova. Navíc restriktivní článek 41 jasně hovoří o tom, že sociálních práv je možno se dovolávat jen v rámci platné legislativy. A tady má čl. 30 mnohem slabší pozici než čl. 31.
Příspěvek v nezaměstnanosti (čl. 26, 3) je ve své nejvyšší úrovni nižší, než žalovaná částka, bude to snad další kauza pro ÚS?
ÚS dle mého funguje spíše protiústavně a do našeho už beztak špatně fungujícího práva zavádí jen další chaos. Zákony a ústava se tu mění v cár papíru, který si soudci mění podle toho, jak je to napadne, nebo jak by se komu zavděčili…

A pokud jde o přirozená práva, je to jen koncept osvícenského náboženství, které nemělo sílu přiznat, že tvoří práva pro novou třídu. Práva máme jen taková, jaká dokážeme ve společnosti prosadit – dohodnout se na nich. To zatím bohužel prakticky znamená, čím více peněz a moci, tím více práv.

Paheho úvaha, že politici a lidé prostě sklapnou podpatky po každém nesmyslu, který soudci vyhlásí, a pak tu bude ta pravá demokracie, je naivní. F.D. Roosevelt také pořád vymýšlel, jak obejít konzervativní nejvyšší soud, který mu zrušil třeba zákon zakazující dětskou práci (v Evropě tehdy platil již dobrých 70 let). Soudy jsou instituce jako každá jiná. Jejich rozhodnutí jsou platná do doby, než je nahradí rozhodnutí jiná...