Ústavní soud nedávno rozhodl, že by měli lidé s vyššími příjmy, platící si tudíž vyšší důchodové pojištění, mít také větší důchody. Rozhodnutí je to logické, konzistentní a smysluplné. Obzvlášť, když se přihlédne ke skutečnosti, že sami ústavní soudci už to do důchodu nemají daleko. Berou se tedy také za své právo na důstojné stáří proti vidině nuzného přežívání běžného českého důchodce. Nikdo si přece nemůže přát, aby se mu ve stáří snižoval životní standard na úkor těch, co se jim nechtělo pracovat a vydělávat.

Výnos Ústavního soudu je přelomový a povede k diskusím a k dalším ústavně soudním rozhodnutím, pro něž naše společnost konečně uzrála. Jak naznačil včera v Právu Jan Keller, musí se také brzy rozhodnout o výši a délce trvání podpory v nezaměstnanosti pro ty, kdo vydělávali měsíčně deseti až statisíce a také přehodnotit náš dosavadní přístup ke zdravotnímu pojištění, kam také všichni přispíváme dílem velmi nerovným. Pacienti, kteří platí vydatněji, by měli mít nadstandardnější péči oproti těm, kteří přispívají méně.