Slavnostní ceremoniál předávání státních vyznamenání má každý rok ocenit osobnosti, které svou prací či konkrétním činem významně přispěli společenskému, kulturnímu a občanskému životu naší společnosti. Tradici započal ve svém úřadu Václav Havel, který se snažil v duchu smysluplnosti celé akce oceňovat i občanskou veřejnost a její snahy k smiřování a soudržnosti. V dobách jeho působení tak mezi vyznamenanými nechyběli Milena Hübschmannová, lingvistka a zakladatelka romistiky na FF UK, nebo legendární romský aktivista Karel Holomek. Současný prezident Zeman se bohužel od této pro společnost symbolicky důležité praxe výrazně odchýlil.

Zeman opakovaně nepozval vybrané rektory, kteří byli v minulosti vždy váženými hosty oslav na Pražském hradu, a to často jen z důvodu odlišných názorů. Rok od roku se také proměňuje k horšímu i seznam osob, které od Zemana vyznamenání přebírají. V průběhu svých téměř sedmi let prezidentování Zeman ukázal, že rád využije jakékoli příležitosti, aby vyprovokoval k dalšímu mediálnímu humbuku. To ho baví mnohem víc než nějaké sjednocování občanské společnosti. A pramálo mu záleží na tom, jaký vliv má jeho počínání na atmosféru ve společnosti.

Jeho postoje k takto vzniklým kauzám jsou pak ze všeho nejdřív prezentovány v pořadu Týden s prezidentem. Zde mu servilní a zcela oddaný Jaromír Soukup vždy poskytne dostatek prostoru, aby všechny zainteresované kritiky — včetně běžných občanů mezi nimi — odsoudil a zostudil. Sebemenší proobčanská vůle mu dlouhodobě chybí a trpí tím společnost jako celek. Místo aby příkopy svou působností zakopával, vykopává nové a stávající ještě hloubí.

Miloši Zemanovi nelze upřít schopnost dobrého rétora ani jeho dlouholeté politické zkušenosti. Za ty roky jsem však přesvědčený, že ve funkci prezidenta není schopen tyto svoje přednosti dostatečně využít pro dobro společnosti — naopak je využívá k svým vrtochům. Opanovala ho mstivost a neprofesionalita, které nejsou hodny nejvyšší ústavní funkce.

Nemá smysl odkazovat se na jeho zdravotní stav, zde nesmíme hledat příčiny. Ze zjevných příčin Miloši Zemanovi zrovna dvakrát nefandím, přesto považuji takové napadání za nedůstojné a neztotožňuji se s ním. Stáří nějak dolehne na každého, kdo má to štěstí a dožije se ho. V lecčems naši někdejší akceschopnost oslabí. Možná nakonec i funkce prezidenta, jeho vystupování navenek, dodržování všech protokolů a náročných formálních programů může být v jistém věku obtížné vůbec zvládnout.

Spíš bychom se měli zamyslet a přestat hrát jeho hru. Svou reakcí, kterou Zemanův tým od začátku očekává, pomáháme roztáčet kola mediální pozornosti a dotváříme ten začarovaný kruh.

Ani státní vyznamenání Davidu Michajlakovi, muži, který se připletl ke konfliktu dvou žen, a jehož osobní profil je plný protiromského rasismu, není nic jiného, než prezidentova snaha vyprovokovat reakci a rozvířit kolem sebe další pozornost. Michajlak, oceněný za údajnou „občanskou statečnost“, nevytáhl tonoucího z vody, ani nezachránil dítě z hořícího domu. Miloš Zeman i jeho tým přeci dobře vědí, že ve skutečnosti neprokázal žádné skutečné hrdinství.

Zato provokativní účel takového ocenění je evidentní. A v tomto případě nesmírně nebezpečný! Z nedávné historie si dobře pamatujeme, kam podobné rozdmýchávání rasové nenávisti může vést. Člověk se sám sebe ptá, zda by si Miloš Zeman opět přál rasové nepokoje jako třeba v Dubí. Opravdu je jeho postoj k nebezpečným společenským pochodům až tak cynický?

Někdy se zdá jako nejrozumnější přemýšlet jako člen Zemanova nejužšího týmu, který rozmýšlí každý další mediální krok tak, aby jeho akce a reakce vždy vyústily ku prospěchu prezidenta. Jak Zemanovi lidé očekávají, že budeme reagovat, a co z toho chtějí mít?

Nejpozději za tři roky nás čeká po dlouhé době volba bez fenoménu Zeman. Bude to nová situace, ale občanská společnost rozhodně nemá automaticky vyhráno — a ani Romové si se Zemanovým odchodem nemohou jen tak oddechnout. Musíme si totiž dát pozor, abychom si nezvolili někoho, kdo půjde v jeho šlépějích.

Článek byl původně publikován v časopise Romano hangos, v DR ho se svolením přetiskujeme.