Volný trh začíná najednou konzervativcům překážet

Šárka Homfray

Mohli bychom to přičítat okurkové sezoně, ale fakt, že se konzervativci tak ostře brání v podstatě nicotným kulturním změnám, jako je kritika hostesek na Tour de France, ukazuje, že jejich svět zaniká. A trh to na rozdíl od nich už ví.

Twitterové účty některých pravicových a konzervativních politiků se v uplynulých dnech plnily reakcemi na lifestylová témata. Jejich výběr by mohl být připsán okurkové sezóně, ale reakce, které vzbudily, by se pravděpodobně nijak nelišily, kdyby se tyto události odehrály v rušnější části roku.

V příští bondovce ponese číslo 007 agentka, kterou bude hrát herečka tmavé pleti. S ohledem na petici části veřejnosti se u nás spekuluje o možném konci hostesek na Tour de France. Italský módní dům Gucci po skandálu s úpletovým oděvem najme manažerku pro diverzitu.

Gucci se za dámský svetr nápadně připomínající rasistické karikatury černochů musel omluvit. A v reakci najal manažerku pro diverzitu, která bude hlídat, aby se v budoucnu podobné úlety neopakovaly. Trh promluvil. Repro DR

Tato témata vyprovokovala v některých členech ODS, ale například i u předsedy KDU-ČSL Marka Výborného, další ze série povzdechů nad zánikem tradičního světa. Alexandra Udženija má agentku 007 za pitomý symbol absurdní, korektní, přecitlivělé a slabošské doby. Jan Skopeček rámoval nesouhlasné vyjádření feministek k hosteskám na Tour de France tak, že „svoboda pořadatele je zpochybňována a obránci svobody by měli jeho právo bránit“. Patrik Nacher (nestr. za ANO) a předseda Výborný pro změnu nezkousli novou funkci u Gucciho.

„Umělé“ problémy prvního světa

Když loni v červnu na konferenci k tématu rovnosti žen a mužů řekl zástupce Mladých konzervativců, člen ODS, že feministky čtvrté vlny řeší výhradně umělé problémy, měl tím na mysli zřejmě události podobné těm výše popsaným. Pokud je tedy možné je vůbec označit za události — chtělo by se parafrázovat klasika a nazývat je spíše „neudálostmi“.

Jenže to, co vypadá jako novinové titulky sezóny, ve které se kromě okurek nic neurodí, je možné vnímat spíše jako obrázky nové doby. V době globalizace a pozdního kapitalismu se stírají některé nerovnosti, které jsou symbolem starého světa.

Ženy nejsou na světě primárně pro estetické blaho mužů a obsazují pozice původně určené pouze stoprocentním chlapům. Rovněž čím dál větší množství lidí jiné než bílé barvy pleti disponuje prostředky nejen ke koupi luxusního zboží, ale i k zaujetí rolí dříve hraných primárně kolonisty starého kontinentu.

A pak asi není tak úplně divu, když těmto projevům určitých probíhajících změn věnuje konzervativní a pravicová část politického spektra až neadekvátní pozornost, byť maskovanou výsměchem a znevažováním. Ačkoli jsou tyto reakce prezentovány jako „neideologické“ — tedy střet normálního rozumného světa a šíleného hyperkorektního gulagu — nejedná se o nic jiného než o kritiku společenských změn z politicky konzervativních pozic.

Volný trh a hlasování peněženkou

Na výše uvedených neudálostech vnímám jako obzvláště pikantní to, že se nejedná ani o výsledek regulace nebo politiky, ani o kroky nějakých státních orgánů. Jde o to, že soukromé subjekty — firmy, producenti, pořadatelé — reagují na měnící se společnost, a to veskrze tržním způsobem.

Doby, kdy se stačilo zaměřit na relativně homogenní spotřebitelskou skupinu jsou totiž pryč. V části módního průmyslu lze vnímat, že z hlediska PR už pomalu přestává stačit limitovaná nabídka, která má v zákazníkovi vyvolat touhu a snahu naplnit její kritéria, například velice omezený počet konfekčních velikostí.

Je zjevné, že peníze už má rozmanitější skupina osob než jen bílý muž středního věku, a to se týká i nabídky, která ani nebyla určena pro něj, a přesto ji ovlivnil jeho vkus — opět si představme luxusní dámskou módu. Proto je účelné na tuto situaci reagovat.

Nedělejme si iluze, že firmy ke změně strategie vede výhradně jejich společenská odpovědnost, jakkoli čest výjimkám. Pochybuji, že Gucci vytvořil novou pozici primárně z ohledu na city příslušníků a příslušnic různých etnik.

Udělal to proto, že se nechce zbytečně připravit o část klientely, ať už existující nebo potenciální, a i z tohoto důvodu vytvoření nové pozice využil k PR. Hovoří se o efektivním hlasování peněženkou a zdá se, že hlasovací právo má dnes nejrozmanitější skupina lidí v historii.

Konzervující konzervativci

O to absurdnější je, když programoví zastánci volného trhu reagují na tržní chování soukromých subjektů tak, jak jsme nejen v posledních dnech mohli sledovat. Situaci, kdy změna nabídky odpovídá měnící se poptávce, interpretují jako nátlak, omezování svobody, nebo i mnohem expresivnějšími výrazy, které pro jejich absurditu a hrubou nepřiléhavost nehodlám opakovat. Jejich podpora volného trhu a přirozeného vývoje zde naráží na silně konzervativní vidění toho, jak má společnost vypadat a fungovat.

Jenže jak lze potom vážně brát argumenty k podpoře či nepodpoře společenských procesů nebo změn? Politici této části politického spektra odsuzují například kvóty jako sociální inženýrství, které není potřeba, neboť rovnoprávnost už máme a vše ostatní přijde samo.

Projevy společenských změn, které by mohly naznačovat, že „už to samo přichází“, ať už vyjádřené peticí nebo spotřebitelským chováním, však titíž politici odmítají jako šílenství a nátlak.

Dle mého názoru tak — nejen - zde slouží argument trhu, potažmo požadavek na „přirozené“ změny lidí i společnosti, jako berlička k podepření konzervativního vidění světa.

Toho světa, ve kterém jsou jednoznačně rozděleny role, kompetence i privilegia. Kde každý — a hlavně každá — ví, kde je jeho a její místo. Tento svět je však již na odchodu.