Komentářů je k nedělní demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na pražské Letné „neurekom“. Zamýšlí se nad ní i komentátor Lidových novin Martin Zvěřina ve středečním vydání deníku. Vadí mu přílišná adorace této politické události opozicí a médii. A prý, 250 tisíc demonstrantů je dvě stě padesát tisíc, ovšem jen ANO získalo ve volbách půl druhého milionu hlasů.

Tož, je to tak. Ale přece mi trochu vrtá hlavou, zda lze klást rovnítko mezi hlas hozený do volební urny a účast na demonstraci. A v podstatě tedy argumentovat, že hlasy pro Andreje Babiše ve volbách šestkrát převýšily počty účastníků demonstrace.

Přinejmenším znalost historie, i té moderní české, nás nutí k opatrnosti. Československých legionářů, kteří vybojovali republiku, nebylo ani osmdesát tisíc. Českých vojáků, kteří až do konce války bojovali za rakouskou „širší vlast“ hodně přes milion.

Někdo třeba namítne, že tohle ale bylo za zcela mimořádných okolností světové války. Jistě, bylo. Ale v roce 1989, i když se na téže Letné 25. listopadu sešlo dokonce na osm set tisíc lidí, další statisíce či spíše miliony zůstávaly zdrženlivé. Nevěřily, že by se něco mohlo změnit. Co hůř, mnozí ani nevěděli, co by se mělo změnit a zda změny mají chtít.