Lov divoké zvěře a obchod se slonovinou byl v Keni legální až do roku 1973. Následný zákaz učinil ze slonoviny lukrativní komoditu a černý obchod se vymkl jakékoliv kontrole. Během jediné dekády se počet slonů v Keni snížil ze 170 tisíc na pouhou desetinu.

V roce 1989 byl přijat mezinárodní zákaz obchodu se slonovinou, který pomohl snížit západní poptávku. Keňská vláda na podporu zákazu veřejně spálila dvanáct tun zabavené slonoviny a také transformovala státní ochranářskou organizaci Kenya Wildlife Service ve snaze zvýšit její efektivitu. Součástí nového přístupu bylo i kontroverzní oprávnění pro strážce zabít přistižené pytláky. Situace jak v Keni, tak v Africe se stabilizovala a počet slonů začal růst.

Africké země nicméně nejsou v podpoře zákazu jednotné. Státy na jihu kontinentu se dlouhodobě staví proti absolutnímu zákazu — tamní sloní populace jsou početné a stabilní, vlády vykazují relativně úspěšný management chráněných území a legální prodej slonoviny zvyšuje státní příjmy. Státy ve střední a východní Africe s menšími a ohroženějšími sloními populacemi naopak podporují úplný zákaz obchodu. Ten platil po celá devadesátá léta, částečná stabilizace situace ale vedla k jeho zmírnění a čtyřem státům z jihu kontinentu bylo povoleno určité množství slonoviny legálně vyvážet.

Kolem roku 2005 ale vypukla nová vlna černého obchodu se slonovinou, tažená tentokráte rostoucí čínskou poptávkou a umocněná kontroverzním rozhodnutím zařadit Čínu mezi země, které mohou slonovinu legálně dovážet. Situace začala připomínat černá osmdesátá léta. Když se v dubnu 2013 stal novým keňským prezidentem Uhuru Kenyatta, boj proti pytláctví a pašeráctví se — částečně pod vlivem mezinárodního tlaku — stal jednou z priorit nové vlády.

V zemi, kde desetinu hrubého domácího produktu tvoří příjmy z turismu, představuje vybíjení slonů nejen ekologický problém v podobě narušení ekosystému a diverzity savany, ale v dlouhodobém horizontu i ekonomickou komplikaci. Pytláctví také ohrožuje bezpečnost. Obchod se slonovinou ovládají organizované sítě disponující moderními zbraněmi a technologiemi, které využívají i pro jinou kriminální činnost. Slonovina často slouží jako zdroj peněz pro vyzbrojování protivládních ozbrojených skupin, jako jsou somálské islamistické milice aš-Šabáb podnikající v Keni opakovaně teroristické útoky.

Keňská vláda zvýšila počet strážců v národních parcích a vybavila je zbraněmi a technologiemi jako infračervené kamery, drony, ale také speciálně vycvičení psi. Byl přijat nový zákon na ochranu přírody, podle nějž jsou trestné činy proti divoké přírodě považovány za těžké zločiny s trestní sazbou až 15 let a vysokými pokutami. Byla posílena trestní mezinárodní spolupráce v rámci Interpolu i zintenzívněna politická jednání s Čínou.

Její role je zcela klíčová, jednak je dnes hlavní odběratelskou zemí, jednak po vypuknutí světové finanční krize získala v Africe silný obchodní vliv a začala mezinárodní obchod se slonovinou výrazně ovlivňovat. Případy čínských občanů zadržených v Africe s pašovanou slonovinou již dávno nejsou výjimečné, Keňu nevyjímaje. V neposlední řadě pak Keňa v dubnu 2016 již počtvrté spálila zadrženou slonovinu, tentokráte v ohromujícím množství 105 tun v ceně přes 150 milionů dolarů.

Úspěch jen zdánlivý

Tvrdý přístup keňské vlády slaví úspěch, během pěti let poklesl počet zabitých divokých zvířat na pětinu. Z pohledu globální snahy o udržení a obnovení afrických sloních populací však snaha keňské vlády sama o sobě nepostačuje, a to z několika důvodů. Za prvé, neřeší a ani nemůže vyřešit rostoucí poptávku po slonovině zejména ve východní Asii, která ilegální obchod se slonovinou pohání.