V minulém týdnu se nemluvilo o ničem jiném než o předražených mobilních službách. Zajímalo by mě, jaký máte coby někdejší člen Rady Českého telekomunikačního úřadu a koordinátor digitální agendy České republiky tarif a kolik za něj platíte?

Mám předplacenou kartu od jednoho z virtuálních operátorů, takže si pokaždé, když mi dojde kredit, zaplatím nový. Hledal jsem službu, která by mi vyhovovala a nemusel bych se uvazovat na dlouhou dobu, protože jsem po odchodu z ministerstva průmyslu a obchodu nevěděl, kde budu příště působit a jestli třeba nedostanu jeden z nejlepších benefitů v České republice, a to firemní telefon. Předplacená karta je v této situaci ideální. Přenos čísla lze provést prakticky okamžitě.

Obecně si myslím, že lidé by se měli více zajímat kolik platí za mobilní služby. Měli by se více dívat na nabídky menších virtuálních operátorů, protože jsou — alespoň při některých způsobech užití — výhodnější i levnější než klasické tarify od velkých operátorů.

Problémem samozřejmě je, že tihle malí operátoři nemají prostředky na nějaký masivní marketing. Jejich reklamy v televize na rozdíl od plešaté paní od O2 nebo spokojené rodiny od Vodafonu neběží. Větší konkurenci na trhu nepomáhá ani česká konzervativní nátura. Zčásti to vidím i na sobě. Trvalo mi několik let, než jsem vyměnil dodavatele energií. Nechtělo se mi někam chodit nebo volat. Měl jsem blok, že musím něco řešit, měnit trvalé příkazy v bance...

Lze souhlasit s tím, co dnes opakují politici ze všech stran, že mobilní služby jsou v České republice neúměrně drahé?

Platit za telekomunikační službu pět až sedm set korun měsíčně není na evropské poměry neobvyklé. Lidé ovšem za své peníze dostávají malou protihodnotu ve srovnání s tím, co by získali třeba ve Slovinsku. Tam by si za stejné peníze pořídili neomezený tarif ne se čtyřmi, ale se sto gigabyty dat na měsíc. Což znamená, že mohou s telefonem dělat prakticky cokoliv — od sledování online videa po sdílení velkých souborů.

Čím to je?

Jde o úroveň konkurence. Když je na trhu více hráčů, tak se sobě navzájem snaží více konkurovat. Zkrátka: čím více operátorů, tím lépe. Nedávno vyšla pěkná studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která ukazuje, že pokud jsou na trhu více než tři operátoři, tak se obvykle rozšiřuje nabídka a snižují ceny.

Minulé úterý představili novelu zákona o elektronických komunikacích Piráti, o den později vlastní verzi téhož zákona schválila vláda a den na to přišla s dalším návrhem TOP 09. Mohou tyto iniciativy přispět k tomu, aby lidé neplatili za mobilní služby přemrštěné částky?

Hlavním problémem českého trhu v této oblasti jsou dlouhodobé úvazky. Klasickou zákaznickou bázi operátora z pětašedesáti procent tvoří ti, kteří mají tarif, zbylých pětatřicet využívá předplacenou kartu. O ty operátor obvykle mnoho nestojí a snaží se je převést na tarif, jež je pro něj nepoměrně výhodnější.

Uzavřeli-li operátor se zákazníkem dvouletou smlouvu, tak se o něj dva roky — mimo poskytování mobilních služeb — nemusí starat. Nemusí se ani bát, že by od něj odešel ke konkurenci, protože pokuta za předčasné ukončení smlouvy činí dvacet procent ze zbývajícího paušálu, a to je pořád dost na to, aby to zákazníka odradilo od odchodu.

Český trhu se ustálil na jakémsi ekvilibriu, kde se nikdo o nic moc nesnaží. Když se do téhle rovnováhy jedním z předložených návrhů „zašťourá“, tak to bude jenom dobře.

Operátoři se sice mohou nadále pokoušet uvázat si zákazníky jiným způsobem — například skrze slevy na telefony nebo balíčky s televizí a pevným internetem, kdy je výpověď komplikovanější — ale lidé získají možnost vymanit se z dlouhodobých úvazků. Navíc nabízené slevy na telefony nejsou zvlášť výhodné, obvykle si lze podobný typ koupit v nějakém internetovém obchodě i za lepší cenu.

Když říkáte, že představené novely mohou zákazníkům prospět, nerozumím tomu, proč se s podobnými návrhy nepřišlo v minulém volebním období. Vždyť někdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek také předložil novelu zákona o elektronických komunikacích a premiér Bohuslav Sobotka ujišťoval, že přispěje ke snížení cen. Proč se tak nestalo? To si vláda neuvědomovala, že je třeba udělat víc?

Těžko říct. Možná politická reprezentace tehdy doufala, že se něco zlepší. Nicméně hlavním cílem té novely bylo zvýšení pokut, které lze operátorům v případě prohřešků udělit.

Když některému z provozovatelů za automaticky aktivované dokoupení dat dal úřad pokutu pět milionů, ale on na tomto jednání vydělal milionů sto, tak to prakticky necítil. Dnes operátoři své chování změnili. Sankce jsou počítány jako procenta z obratu, což je samozřejmě o poznání více odstrašující.

Změna zákona částečně pomohla. Zmizelo skryté „odrbávání“ a zůstalo jen otevřené. Přestože situace na českém trhu stále není dobrá, tak se například objem dat v tarifech za poslední rok zdvojnásobil. Jde o malý posun, který sice není v mezinárodním srovnání prakticky vidět, ale operátoři také nemuseli udělat vůbec nic.

Skutečné nastartování konkurence ovšem novela — stejně jako ty právě předložené — přinést nemohla. To se totiž neobjede bez radikálnějšího řezu, jakým může být například příchod nového operátora.

V souvislosti se zmíněnou novelou se vedla diskuze, zda operátorům zakázat poskytování „podpultových“ nabídek, kterými obhajují dnešní vysoké ceny, když říkají, že zákazníci mají možnost vyjednat si výhodnější tarify. Bylo správným rozhodnutím zákaz z návrhu vypustit?

Jistě. V opačném případě by se trh ustálil na nejdražší nabídce, kterou by zákazníci byli ochotni snést. Každý operátor by věděl, za jakou cenu nabízí služby ten druhý. A dnešní zbytky konkurence by zcela zmizely.

Nerozumím tomu, proč má stát zájem, abych různě smlouval a prováděl psí kusy, abych získal o trochu levnější tarif?

Stát žádný zájem nemá. Trh se takhle zkrátka vyvinul, což považuji za mimořádně neblahé. Navíc je třeba si však uvědomit, že na „podpultové“ nabídky si nakonec sáhne jen menšina zákazníků, podle Českého telekomunikačního úřadu pouze dvacet procent. Většina tak platí ty vyšší oficiální ceny.

Pořád mi to nejde do hlavy. Když přijdu do obchodu a chci si koupit rohlík, mám s prodavačem vyjednávat? Mám mu vysvětlovat, že jsem si pořídil šunku, takže bych zasloužil slevu? Mám mu vyhrožovat, že půjdu jinam, nedomluvíme-li se na lepší nabídce? Prospělo by to něčemu? Proč se takhle mají chovat zákazníci, když sjednávají smlouvu s operátorem?

Trh se takhle — bohužel — vyvinul. Pro operátory bylo výhodnější udržovat ceny vysoko a aktivním spotřebitelům poskytovat různé slevy. Doufám, že se od toho časem oprostíme. Pozitivní je, že „podpultové“ nabídky pomalu mizí. Operátoři se při konci smlouvy spíše pokoušejí nabízet novější tarify, které obvykle obsahují lepší služby a více dat.

Není s podivem, že všichni operátoři nabízejí téměř totožné služby za téměř totožné ceny? Neselhává dohled státu?

Podíváme-li se do zahraničí, do jiných členských států Evropské unie, situace se prakticky neliší. Ceny za služby u jednotlivých operátorů si bývají podobné. Když se na trh dívá dohledový orgán, zohledňuje jak ceníkové i „podpultové“ nabídky pro obyčejné zákazníky, tak nabídky pro firmy, kde zuří soutěž s nepoměrně větší intenzitou. Proto skutečnost, že si operátoři na některém ze segmentů trhu konkurují málo, neznamená, že jde o kartel.

Lze se spoléhat, že pro zákazníky neblahou situaci vyřeší příchod dalšího operátora? Jak si můžeme být jisti, že se nebude chovat podobně jako ti tři stávající?

Záleží na podmínkách aukce, co stát případnému novému operátorovi nabídne. Předpokládám, že ministerstvo průmyslu a obchodu aktivně osloví potenciální investory, představí jim český trh a zároveň sebere podněty, aby vědělo, za jakých podmínek jsou ochotni do České republiky přijít.

Bude třeba v souvislosti s aukcí přistoupit k nějakým legislativním změnám?

Ne. Pokud se podaří schválit předložené novely, tak další úpravy zákona nebudou potřeba. Ty totiž novému operátorovi dostatečně otevírají přístup k zákazníkům, respektive mu umožní, aby si je přetáhl.

Mají spotřebitelé možnost dosáhnout přívětivějších cen a lepších služeb před příchodem nového operátora? Co třeba spotřebitelská družstva?

To zatím nikdo nevyzkoušel, byly tu pouze pokusy ze strany některých obcí. Agregace poptávky může být cesta, ale neobejde se bez aktivních lidí.

Nesmíme ovšem zapomínat, že levnější mobilní služby nejsou cíl sám o sobě. Jde o prostředek k modernizaci společnosti a rozvoji digitální ekonomiky. Dnes člověk s telefonem příliš věcí neudělá, přestože by je telefon hravě zvládl. Sledování videa nebo poslech streamované hudby stojí spoustu peněz. Přestože se lidé mohou podívat prakticky na jakýkoliv fotbalový zápas nebo nahrát a sdílet jakékoliv video v HD kvalitě, neudělají to, protože by přišli téměř o všechna data. To je třeba změnit.

JAN GRUBER