Jakkoli se zřejmě většina veřejnosti dívala na GDPR jako na další byrokratický „opruz“ ze strany Bruselu, aniž by si uvědomovala, že značná část vyžadovaných nesmyslných „souhlasů“ s využitím osobních údajů byla dána tím, že Česká republika nevyužila dvouletou lhůtu na úpravu vlastní legislativy, strana Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura nám nyní předvedla v plné parádě, že vůbec nejde o nepodstatnou záležitost.

Oč jde? Připravená anketa o (ne)přijetí syrských sirotků na facebookové stránce SPD nevyšla, do diskuse se zapojila silná skupina nepříznivců SPD. Pravděpodobně dokonce i zorganizovaná. To se prostě stává. Ankety jsou vždy jen marketingovým tahem, v tomto případě to SPD zvorala. Nakonec strana výsledky smazala. Pokus na hru o přímou demokracii nevyšel. Ale až do této chvíle se vlastně nic moc nestalo.

Problém nastal v okamžiku, kdy ve snaze zahladit trapas zazněla ze strany SPD tato informace: máme IP adresy a předáme je paní Šojdrové. Počítačoví experti vědí, že by tato data byla paní Šojdrové k ničemu, protože IP adresy neidentifikují přímo účastníka ankety, ale jak dalece to tuší běžní uživatelé internetu je otázkou. SPD zde přímo občanům vzkazuje, že pracuje s technickými údaji, které se k nim od účastníků přes anketu dostaly, a že je předají „třetí“ straně. A příště je třeba prodají?

Tato data jsou sice dost k ničemu, ale někteří experti si s nimi možná poradí. „Data mining“ (nejen nalezení dat, ale i jejich maximální vytěžení) patří k silně se rozvíjejícímu marketingovému odvětví, včetně politického marketingu. A vůbec nemusí být cílem identifikovat konkrétní osobu, využít se mohou různě. To ale v tuto chvíli není asi podstatné.

To důležité je, že ve sdělení SPD zaznělo jasné poselství: my víme, kdo jste vy, kteří smýšlíte jinak, a ještě ke všemu to aktivně dáváte najevo. Víme, jak se na vás dostaneme. To již je zastrašování a má to daleko ke svobodnému vyjadřování názorů občana. Je skoro komické, jak se jedním krátkým vyjádřením dokázala strana dostat do tak velkých rozporů sama se sebou.

SPD na své facebookové stránce hovoří o nadsázce, kterou (opět) novináři nepochopili. Já myslím, že chování SPD docela pochopili, bylo velmi názorné. Jen málokdy se strany chovají tak otevřeně a dá se tak přečíst jejich myšlení a uvažování. SPD — „Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura“ totiž jasně (skoro by se dalo říci nezvykle transparentně) ukázala, jak si svobodu a přímou demokracii představuje.

Prostřednictvím moderních technologií nechá občany svobodně vyjádřit svůj názor v jakémkoli hlasování, ale ty výsledky budou použity jen tehdy, pokud potvrdí názor SPD. Pokud bude výsledek proti, prostě se zruší, vymaže, anuluje. A zároveň dá občanům hned od počátku hlasování najevo, že si strana opravdu pohlídá, kdo a jak hlasoval (časem možná i to, zda hlasoval).

Myslím, že by bylo více než vhodné prošetřit, jak se parlamentní SPD dostává k datům o lidech, kteří se účastní anket či případně se jakkoli propojují s facebookovou stránkou SPD, a jak s těmito daty strana nakládá. Koneckonců i její volební kampaň byla dost přesně cílená. Chtělo by to navrhnout, ať se na to podívá například sněmovní výbor pro bezpečnost. Ale ten kontroluje SPD. Otázkou zastrašování a případného zneužívání osobních dat by se mohly zabývat i orgány činné v trestním stíhání.

Ale možná že šlo skutečně jen o hloupý vtip, protože IP adresy ve skutečnosti nemají velký význam, možná, že výzva pana poslance Volného „jestli máte problém se mnou něco řešit, tak pojďte ven. A tam si to můžeme vyřešit“ při jednání ve Sněmovně vyjadřovala jen potřebu čerstvého vzduchu. Ale oba případy jsou varující. Snaha zastrašit jasně ukazuje, jak si členové SPD svobodu a přímou demokracii představují a jakým způsobem o její realizaci přemýšlejí.