Na první pohled připomínal sněm ANO vrcholové jednání standardní politické strany. Stovky delegátů, formální procedury, projevy, tiskové konference. Nezdálo se, že bychom přihlíželi setkání „aliance nespokojených občanů“. Účastníci působili spokojeně, někteří až koženě.

Možná v tom šlo vytušit háček. Ze sjezdů Zelených či Pirátů si pamatuji ruch v sále, děti, psy, prostě mraveniště. Vzpomínkou na sněm ANO mi bude uklízečka, která pravidelně leštila skleněná zábradlí, aby se jen leskla a všechno bylo „ťip-ťop“. Delegáti zachovávali disciplínu, vzorně hlasovali a jednání běželo přesně podle předem stanoveného harmonogramu. V kuloárech se víc než o politice vedly řeči o tenise, plesech, byznysu.

Nebyla to nakonec spíš valná hromada firmy, na níž se drobným akcionářům vyplatí zajet, i když otěže v rukou netřímají? Napadlo mě to, když Andrej Babiš varoval před zelenáním Evropy. Vždyť jeho barvou je přece řepkově žlutá, docvaklo mi.

S politikou nemělo nic společného ani Babišovo těkání ve dvou přednesených projevech. Stěžejním obsahem byl výčet úspěchů poslední pětiletky, co ANO zasedá ve Strakovce. Došlo též na inovační záměry a na chyby předchůdců, i když o ČSSD se předseda otíral jen zlehka a KSČM takřka vytěsnil. V politologickém okénku jsme se dozvěděli, že catch-all party se obejde bez ideologie a nemusí být levicová ani pravicová. Jestli se premiér takto vyzná i v jiných oborech, bůh s námi.

Lépe jdou Babišovi slogany. Zametl v nich s „vítači“ i „kývači“, odsoudil „papalášství“ a „privatizaci“ hnutí v krajích a vykreslil se jako chlapík, který chodí po světě, aby se přiučil. Když od silných slov musel přejít k číslům, začal nudit, až se zdálo, že ani jej to už nebaví.

Evropským volbám se věnoval, ale rozhodně ne tolik, jak by se slušelo na suveréna, který ještě na podzim tvrdil, že bude hlavní tváří kampaně. O to víc prostoru nechal lídryni Ditě Charanzové, úvod jejíhož vystoupení připomínal reklamu na mobilní operátory — prý budeme po Evropě volat levněji.

Zatímco ale Charanzová držela dekórum a vzývala Evropu bezpečnou, mírovou a prosperující, Babišovy verbální výlety za hranice byly tradičně pestré. Šlo v nich najít Orbána i Macrona. ANO hodlá pokračovat v liberální frakci ALDE, kterou ale Babiš co chvíli kritizuje. Co si z toho zapamatují voliči a nakolik v květnu dorazí k urnám, je ve hvězdách.

Od normálních sjezdů se akce lišila i absencí politické diskuse. Místo ní proběhly rychlé prezentace ministrů. Náladu v sále tak šlo odhadovat pouze podle výsledků voleb, zvlášť když se vyskytlo pár těch, co aspoň pod rouškou anonymity nebyli ke dvojici Babiš-Faltýnek loajální.

Hlasitá, byť amatérsky prezentovaná kritika nakonec zazněla jen od ostravského primátora Tomáše Macury. Opřel se o průběh nedávné ideové konference, na niž dorazili toliko fajnšmekři a zájemci o jasnější obrysy ANO. Bohužel teze z konference zapomněl sekretariát delegátům dodat do složek.

Macura si posteskl nad odlivem mladých voličů od ANO, nad slabým koaličním potenciálem či nad neplněním volebních slibů. Ani v médiích se netajil pocitem, že ANO ve vládě realizuje program ČSSD a příliš ustupuje komunistům. Delegáti mu zatleskali a při volbě místopředsedů jej nezvolili. Pronikl však aspoň do širšího předsednictva.

Sestavu dosavadních místopředsedů doplnil jen Radek Vondráček, kterému funkce předsedy Sněmovny sluší. Kombinuje státnickost i rozšafnost, prostě junák s kytarou, který tu je — jako celé hnutí — „pro všechny“. Vondráček dokáže hájit aktuální politiku ANO v koalici ČSSD a zároveň svoje hnutí označovat za konzervativně-liberální.

Vlastně všechny kandidátské projevy byly slabší, než se čekalo. Richard Brabec se stavěl za povolební postup, Jaroslava Jermanová Pokorná si stěžovala na útoky médií proti rodinám politiků ANO (čímž asi myslela například svého muže druhdy se vozícího v její pracovní limuzíně). Kandidovat na první místopředsedkyni odmítla, protože ji omezuje těhotenství, na řadovou místopředsedkyni kandidovala, protože ji těhotenství neomezuje. Obsažnější byl snad jen brněnský exprimátor Petr Vokřál, který hovořil o konkrétních projektech, jichž by hnutí mělo být účastno.

Asi nejpříznačnější byl projev staronového prvního místopředsedy Jaroslava Faltýnka. Shrnout jde do tří bodů: 1. Úspěchem ANO ve Sněmovně je, že jako partnery při hlasování nepoužívá jen koaliční ČSSD, ale střídá i KSČM, SPD a ODS. 2. Hnutí musí snášet účelové kampaně, jež ubližují Babišovi a jež se snaží Babiše a Faltýnka rozdělit. 3. V hnutí jsou různé názory, ale nakonec platí to, co řekne předseda.

A tak to taky v neděli na pražském Chodovci bylo. Vedle sebe stojící budovy Agrofertu, ANO a Centra pohybové medicíny, v němž se sněm konal, byly zalité sluncem, uvnitř se servírovaly nadýchané koláče a výsledky akce plně odpovídaly představám předsedy.

ANO je stále při síle, což je dáno také tím, že většina ostatních partají se stále ještě hledá. To ANO nepotřebuje. Chvíli hovoří k důchodcům, chvíli k živnostníkům. Příště se prý zaměří na zaměstnance. Dokud jste relativně čerství a máte energii, můžete se snažit být pro všechny.

Leč jistě i v ANO najdeme politiky, kteří mají vlastní představy a ambice. Zatím se drží zpátky, ale časem dojde i na ně. Tomáš Macura se svým přístupem díru do světa neudělal, ale i tak se oproti dřívějšku postaral o posun. Počkejme si, co přijde za dva či čtyři roky. Politika mění lidi i struktury a žádný strom neroste do nebes.