Na první pohled připomínal sněm ANO vrcholové jednání standardní politické strany. Stovky delegátů, formální procedury, projevy, tiskové konference. Nezdálo se, že bychom přihlíželi setkání „aliance nespokojených občanů“. Účastníci působili spokojeně, někteří až koženě.

Možná v tom šlo vytušit háček. Ze sjezdů Zelených či Pirátů si pamatuji ruch v sále, děti, psy, prostě mraveniště. Vzpomínkou na sněm ANO mi bude uklízečka, která pravidelně leštila skleněná zábradlí, aby se jen leskla a všechno bylo „ťip-ťop“. Delegáti zachovávali disciplínu, vzorně hlasovali a jednání běželo přesně podle předem stanoveného harmonogramu. V kuloárech se víc než o politice vedly řeči o tenise, plesech, byznysu.

Nebyla to nakonec spíš valná hromada firmy, na níž se drobným akcionářům vyplatí zajet, i když otěže v rukou netřímají? Napadlo mě to, když Andrej Babiš varoval před zelenáním Evropy. Vždyť jeho barvou je přece řepkově žlutá, docvaklo mi.

S politikou nemělo nic společného ani Babišovo těkání ve dvou přednesených projevech. Stěžejním obsahem byl výčet úspěchů poslední pětiletky, co ANO zasedá ve Strakovce. Došlo též na inovační záměry a na chyby předchůdců, i když o ČSSD se předseda otíral jen zlehka a KSČM takřka vytěsnil. V politologickém okénku jsme se dozvěděli, že catch-all party se obejde bez ideologie a nemusí být levicová ani pravicová. Jestli se premiér takto vyzná i v jiných oborech, bůh s námi.