Reklama na holicí náčiní Gillette varující před „toxickou maskulinitou“ splnila svůj primární reklamní účel dokonale, zaujala, vyvolala bouři zájmu a hned tak se na ni nezapomene. To firmě Gillette pravděpodobně víc než vynahradí jakýkoli bojkot ze strany hnutí rozzlobených „hrozných mužů“. Pokud jde o sdělení, které spot přináší, také se na ně, snad, nezapomene. Je totiž důležité.

Podíváme-li se na dnešní svět jako na celek, převažují kultury a společnosti, ve kterých mají muži nadřazené postavení, které přes veškeré úsilí bojovnic a bojovníků za ženská práva zůstává v zásadě nezpochybňované. Jistou výjimkou je ale západní, euroamerická společnost. I zde zřejmě v míře zastoupení v politice, ekonomické síle, výši platu a dalších ukazatelích převažují muži, věci jsou ale v pohybu a stále silněji a důrazněji je slyšet hlas žen.

A to pochopitelně vyvolává u mnoha mužů pocit ohrožení, znejistění, zesílený dnešním stavem médií a sociálních sítí, kde se jakékoli téma s potenciálem vyvolávat emoce, dotýkat se vnitřních obav, strachů a dalších démonů využije a rozehraje. Skutečné a nesporně závažné problémy, jako je násilí vůči ženám, jsou mnohdy překryty a deformovány mediálními zkratkami a vděčnými emotivními výkřiky, namísto věcného pojmenování problému se odehrává cosi jako veřejný tribunál a pranýř.

Je to asi nevyhnutelné a jiné to už nebude. Emoce a vyvolávání strachu z budoucnosti, třeba ve formě vizí převýchovných či rovnou vyhlazovacích táborů pro jinak (nekorektně, konzervativně) smýšlející, jak je předvedl třeba Petr Piťha ve svém kázání v katedrále na téma Istanbulské úmluvy, tu bude vždy. Vždy bude platit také to, že jakýmkoli způsobem šokující, provokující výpovědi a reakce budou, přinejmenším krátkodobě, mít daleko větší ohlas než klidné a věcné úvahy.

Sledoval jsem diskusi okolo Istanbulské úmluvy v českém katolickém a šířeji křesťanském prostředí. Byly to texty a články různého druhu, konzervativní i liberální, některé vedené strachem z „genderové ideologie“, jiné strachem z konzervativních reakcí na ni. Jedno měly ale společné: všechny je sepsali muži. Možná mi nějaká reakce napsaná ženou unikla, ale to by na celkovém rozložení asi nic nezměnilo. Je to debata vedená mezi muži o problému, který se přitom týká ve stejné, nebo i větší míře žen.

Názory konzervativních účastníků debaty, konkrétně pastýřský list římskokatolických biskupů k Istanbulské úmluvě, kázání a vysvětlující text Petra Piťhy a text českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila kriticky reagující na jeho plzeňského kolegu Tomáše Holuba, měly společné to, že druhou stranu (zastánce a prosazovatele genderových ideologií) obviňovaly z pokusu stavět ženy proti mužům, vyvolávat cosi jako válku pohlaví, přičemž ve skutečnosti je důležitá vzájemná spolupráce a harmonie.

Ženské mužství a mužské ženství