Papež František a gender

Vyhraněný odpůrce „genderové ideologie“ papež František zasazuje svou kritiku do celkového rámce ekologie člověka. Z jakých zdrojů jeho postoj vychází a v jakém smyslu je gender přijatelný, nebo dokonce inspirativní pro křesťany?

Slovo gender rezonuje veřejným prostorem, je částí veřejnosti vnímáno jako závažná a podceňovaná hrozba, ovlivňuje politiku. Jak ukázala například letošní poutní mše ve Staré Boleslavi, kde se kritika „genderových teorií“ stala jedním z námětů přímluvných modliteb, stává se toto téma stále přítomnějším a aktuálnějším i v českém křesťanském (a nejen v něm) prostředí. Vyvolává a zcela jistě vyvolávat bude silné emoce a spory.

I ten, kdo – tak jako autor této úvahy – není odborníkem v oblasti genderových studií, si musí povšimnout, jak nejasně se o dané věci mluví a referuje. Je náležitější mluvit o genderové teorii, nebo o teoriích v množném čísle? Nebo je používání slova „teorie“ jako takové zavádějící a vhodnější by bylo mluvit prostě o genderu, jak se domnívají autorky a autoři zprávy o postojích konzervativních a krajně pravicových stran ke genderu v několika evropských zemích?

Lidská sexualita, pohlavní identita a celá oblast s ní spojená nicméně nemůže být vyhrazena pouze akademickému přístupu, ať již z hlediska sexuologie, nebo genderových studií či jakékoli jiné disciplíny. Jako něco, co se bytostně týká každého člověka, musí být principiálně otevřená a přístupná každému. Zároveň je téma lidské sexuality natolik intimní, osobní, v tom nejhlubším smyslu posvátné (tajemné), že si zaslouží jistý ostych a obezřetnost, kdykoli se již přistupuje k tomu o něm uvažovat.

Jako jaderná hrozba
Hlavní linií této úvahy bude pohled papeže Františka, jeho kritika genderové teorie v širším kontextu jeho ekologie člověka. Ačkoli se to příliš často nezdůrazňuje, rozhodně ne v prostředí papeži Františkovi příznivě nakloněném, právě on je jedním z nejotevřenějších kritiků genderu a genderové teorie dnes. Není divu, že třeba pro polské feministické autorky se papež v reakci na jeho polskou návštěvu stal prostě konzervativním „vůdcem pravicových populistů“.

Právě při besedě s polskými biskupy při návštěvě Polska v červenci 2016 zaznělo jedno z nejotevřenějších papežových vyjádření k otázce genderu. Z přepisu tohoto soukromého setkání vyplývá, jak důležité téma genderová ideologie pro Františka představuje. Na toto téma nebyl tázán, ale sám k němu přešel, a to zcela na závěr besedy, v otázce věnované postoji k uprchlíkům.

16938794_1189089877806287_8913626106933355317_nFrantišek je jedním z nejvyhraněnějších kritiků genderu a genderové teorie a polské feministické autorky ho chápou jako konzervativního vůdce  pravicových populistů. Foto archiv DR

Genderová ideologie je podle Františka nástrojem ideologické kolonizace ze strany bohatých zemí.  Děti se dnes ve školách učí, že je možné změnit pohlaví, protože se tak píše v učebnicích, jež platí vlivní jednotlivci či instituce. Tato forma ideologické kolonizace je součástí hlubšího problému, jímž je vykořisťování – vykořisťování stvoření a přírody, ale také lidské osoby. Jak řekl papež polským biskupům, „žijeme v okamžiku, kdy je ničen člověk jako obraz Boží“.

V roce 2015, v knize rozhovorů s italskými novináři A. Torniellim a G. Galeazzim věnované převážně ekonomickým otázkám s názvem Tato ekonomika zabíjí (český překlad dosud nevyšel, pouze slovenský), přirovnal papež genderovou teorii ke genetickým manipulacím a jaderným zbraním. Považuje ji tedy za jednu z nejvážnějších hrozeb pro současné lidstvo.

Právo na genderovou identitu
V roce 2016 v reakci na setkání s francouzským katolíkem, jehož desetiletý syn se chce stát dívkou od té doby, co si o tom přečetl v učebnici, označil papež genderovou teorii za projev ideologické kolonizace; již dříve mluvil o světové válce proti manželství.  Odmítá koncept „genderové neutrality“ a varuje před manipulacemi se sexuální odlišností, které mohou vést k rozbití přirozeného vztahu mezi mužem a ženou
Jorge Bergoglio má k tomuto postoji i své osobní důvody, založené na zkušenosti ve své rodné zemi. V roce 2012 byl jako (čerstvě emeritovaný) arcibiskup z Buenos Aires hlasitým odpůrcem argentinského zákona o genderové identitě, který následoval pouhé dva roky po zákonu umožňujícím stejnopohlavní manželství.

V inkriminovaném zákoně se například uvádí: „Genderová identita se chápe jako vnitřní a individuální způsob, jakým lidé pojímají gender, způsob, který může a nemusí odpovídat genderu připsanému po narození, včetně osobní tělesné zkušenosti.“ Kdokoli starší 18 let může požádat na úřadech o změnu zapsaného genderu, jména a fotografie, kdykoli usoudí, že již neodpovídají jeho cítění. Medicínský zákrok je možný, ale není nutný.

Dále je v zákoně zakotveno „právo na svobodný osobní rozvoj“, které znamená nárok na chirurgickou i hormonální léčbu v souladu s osobně pociťovanou genderovou identitou, bez nutnosti soudního či úředního schválení. Tyto zákroky mají být hrazeny ze zdravotního pojištění. Lidské „právo na genderovou identitu“ přitom nesmí být ničím narušováno a všechny zákonné normy musejí být vykládány tak, aby byly s tímto právem v souladu.

Kardinál Bergoglio byl razantním odpůrcem tohoto zákona, stejně jako předchozí legalizace stejnopohlavních manželství, a také stejně zásadním odpůrcem potratů. Sklidil za to kritiku ze strany argentinských LGBT aktivistek a aktivistů. Svůj důsledný postoj pak pouze přenesl do svého pontifikátu, přičemž se ho pokusil prohloubit a zasadit do kontextu svého sociálního a ekologického myšlení.

Sexuální rozdílnost je součástí ekologie člověka
Již v rámci příprav na synod o rodině na jaře 2015 uvažoval papež František o tom, zda genderová teorie není „výrazem frustrace a rezignace, která hodlá smazat sexuální rozdílnost“. Tuto rozdílnost považuje papež František za podstatnou součást lidské stvořenosti, za něco, co nelze snadno a bez závažných následků rozvolňovat, či dokonce rušit. Patří k ekologii člověka, lidské osoby a mezilidských vztahů.

V encyklice Laudato Si (vydané v téže době) rozvedl tento směr svého myšlení hlouběji: „Naše tělo jako takové nás vtahuje do přímého vztahu s životním prostředím a dalšími živými bytostmi. Přijetí našeho těla jako Božího daru je zásadní pro to přijmout celý svět jako dar od Otce a náš společný domov, zatímco domnívat se, že můžeme mít absolutní moc nad svým vlastním tělem, se může nepozorovaně změnit v přesvědčení o tom, že disponujeme absolutní mocí nad celým stvořením.

Naučit se přijímat své vlastní tělo, starat se o něj a respektovat je v jeho nejplnějším významu je zásadním prvkem jakékoli skutečné ekologie člověka. Vážit si vlastního těla v jeho mužství nebo ženství je také nezbytné pro to uvědomovat si sám sebe v setkání s někým, kdo je odlišný. Takto můžeme s radostí přijmout specifické dary druhého či druhé, muže i ženy, jako díla Boha stvořitele, a být vzájemně obohaceni. Není zdravý přístup, který by usiloval o to zrušit pohlavní různost, protože si s ní nedokáže poradit.“

V apoštolské exhortaci Laetitia amoris, která shrnuje výsledky synodu o rodině, zaznívá již konkrétněji kritika genderové ideologie: „Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje společnost bez pohlavních rozdílností a vyprazdňuje tak antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní úpravy, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.

Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu, které hledají odpovědi na určité, někdy pochopitelné aspirace, se snaží prosadit jako absolutní a nezpochybnitelné, a dokonce chtějí ovlivňovat také výchovu dětí. Je třeba zdůraznit, že biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat.“

V protikladu například k tomu, jak totéž téma pojímá Kompendium sociální nauky církve vydané v době pontifikátu Benedikta XVI., nepoužívá jeho nástupce tolik argumentaci přirozeným právem, zajímá ho spíš lidská, pastorační rovina, konkrétně zmatek vznikající představou naprosté libovolnosti pohlavní identity a její snadné změny, zmatek nebezpečný zvláště pro děti a dospívající. A také ekologický rozměr: snadná změna pohlaví je na stejné úrovni jako snadné vykácení původního pralesa. S podobně devastujícímí účinky.

Hledání křesťanského pojetí genderu
Jak najít odpovídající, křesťansky založený pohled na tuto nesmírně složitou i citlivou otázku a vyhnout se na jedné straně extrému konzervativního popření jakýchkoli jiných dimenzí sexuální identity, než jsou ty striktně biologicky dané, na druhé straně extrému popření biologicky dané pohlavní rozdílnosti jako takové? Pojetí papeže Františka nabízí podle mne dobré opěrné body, vydat se dál už ale musí každý uvažující křesťan a člověk sám.

Podle nejradikálnějších propagátorů a propagátorek genderové ideologie musí biologická sexualita projít stejnou změnou pojetí jako sociální realita genderu. Je to něco, co dnes lze medicínskými prostředky změnit, tedy to není něco pevně daného. Navíc daná identifikace člověka jako muže či ženy při narození omezuje práva transgenderových osob. Proto je nejlepší ji zcela zrušit. Tento názor reprezentuje třeba transgenderová aktivistka a youtuberka Riley J. Dennis, podle níž něco jako biologické pohlaví jednoduše neexistuje. 

Domnívám se, že není příliš obtížné takový extrémní pohled odmítnout. Biologicky založená sexuální diference existuje a bude existovat tak dlouho, dokud člověk bude člověkem. Chtít ji smazat, ignorovat nebo zcela zrelativizovat je pošetilé. Výsledkem by bylo ochuzení člověka jako celistvé bytosti, bytosti vztahové, bytosti tělesné a zároveň duševní a duchovní. Ztratil by se jeden z podstatných prvků lidské identity jako takové. Poškozeni by nakonec byli úplně všichni.

Stejně tak je ale snadné, ba nutné odmítnout i názor, podle nějž jsou s biologickým pohlavím spojeny určité pevně dané společenské a kulturní role. Gender ve smyslu sociálně-kulturní role, která je navázaná na sexuální identitu a do značné míry předurčuje život člověka ve společnosti, je podle mne z hlediska křesťanství zcela v pořádku, a dokonce odpovídá některým základním důrazům křesťanství jako takového. Muž a žena nejsou pouze biologicky naprogramované jednotky, ale nezaměnitelné osoby s jedinečným příběhem a jedinečnou, osobní rolí v (jak rádi říkají teologové) dějinách spásy, ale stejně tak i ve svém každodenním životě.

Pokud někde existuje snaha prosadit do školních učebnic, že sexuální identita je zcela věcí osobní volby, je to podle mne z křesťanského hlediska nepřijatelné a pro děti velmi škodlivé. To na druhé straně neznamená, že nemohou existovat případy lidí, pro něž je změna pohlaví cestou k nalezení vlastní identity. Tato možnost by ale neměla být povýšena na normu. Na křesťanech je, aby přesvědčili ty, kdo je podezírají ze snahy omezovat jejich práva ve jménu vlastního pojetí hodnot, že tomu tak není.

To je ale velmi obtížný úkol. Transgenderový aktivista či aktivistka bude asi vždy považovat úvahy, jako byla tato, pouze za maskovanou snahu o omezení vlastních práv. Nikdy se nelze domluvit se všemi a názorový konflikt patří k lidskému životu. Přesto ale obecně platí, že v otázkách genderu, sexuální identity a lidské sexuality celkově je uměřenost, otevřenost a snaha pochopit druhou stranu zcela nezbytná. Snad k ní svým dílkem přispělo i toto zamyšlení.

A co si myslíte vy? Diskuse (51 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

"Kdy je ničen člověk jako obraz Boží" Středa, 8.Listopadu 2017, 11:35:49

Ono není nakonec příliš divu, že i natolik neortodoxní a tolerantní papež František v dané věci zaujímá striktně konzervativní stanovisko.

Ta skutečnost, že existují lidé s neidentifikovatelnou (či jiným způsobem "posunutou") genderovou příslušností, ovšem zcela zásadně otřásá tím křesťanským článkem víry o tom, že "člověk je obraz Boží", a že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu.

František celou záležitost ovšem pojal tak, že ten člověk jako obraz Boží je "ničen". Jako by se tedy jednalo o jakýsi zákeřný plán, že se teď najednou vyrojily celé zástupy těch, pro které je jejich dosavadní genderové zařazení nepřijatelné a nesnesitelné.

Jenže, nedá se nic dělat, tato genderová "popletenost" je prostě naprosto objektivní fakt. (Což ovšem naprosto nemusí znamenat, že se dozajista najdou takoví, kteří této skutečnosti spíše používají pro svůj vlastní exhibicionismus.) Ale - opakuji znovu - samo o sobě je to nezpochybnitelný fakt.

A tak se zdá, že než natrvalo železně setrvávat na obrazech které jsou z objektivního hlediska neudržitelné, spíše bude zapotřebí do budoucna nalézt nový obraz člověka, který dokáže obnovit jeho (transcendentni) hodnotu, aniž by se přitom dostával do rozporu s realitou.

Filip Outrata - Praha

Pane Poláčku, Středa, 8.Listopadu 2017, 12:07:20

myslím, že je potřeba to trochu upřesnit. Jde o to, jestli to, co nazýváte "popleteností", zcela ruší identitu muže a ženy. Jinými slovy, existence nevyhraněných případů sama o sobě - podle mě - ještě neznamená, že je celý gender a sexualita zcela fluidní, že zmizí póly, jejichž existence nakonec podmiňuje i ty nevyjasněné a pomezní případy.

Pokud to chápu správně, pak radikální pojeti genderové teorie směřuje právě k tomuto - gender je zcela "tekutý", normou je nevyjasněnost, tudíž je osobní volbou každého, co si z toho vybere a jaký gender přijme za svůj.

Myslím, že není nutné hledat nový obraz člověka, protože ten stávající křesťanský - člověk stvořený jako muž a žena - není faktem, že existují jedinci nevyhraněné orientace (existovali zřejmě vždy, v mnoha různých kulturách), zrušen a zneplatněn.

Co ale potřeba je, je tento obraz prohlubovat, obnovovat jeho sdělnost. K tomu tyto diskuse a úvahy o genderu podle mě přispívají, nebo spíš mohou přispívat.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 8.Listopadu 2017, 15:18:34

Já myslím, pane Poláčku, že byste podobně mohl argumentovat v případech, kdy člověk je nějak postižený - například nemá ruku nebo nohu a pod. Také byste mohl o něm tvrdit, že tedy není stvořen k obrazu božímu. Tak jednoduché to asi nebude.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Domnívám se, že prosazování genderového přístupu je třeba vnímat v kontextu kulturního marxismu: Středa, 8.Listopadu 2017, 21:34:38

"Rodina slouží k reprodukci buržoazní kultury kapitalistické společnosti" a "je jednou ze složek tzv. ideologického aparátu státu. [23]" (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Rodina)

Filip Outrata - Praha

Pane Nusharte, Středa, 8.Listopadu 2017, 22:04:41

ačkoli s bojovníky proti kulturnímu marxismu se necítím na jedné lodi, v poslední době skutečně přemýšlím o tom, jestli rodina jako taková není pro určitý typ levice nepřítelem, prostředím, kde se odehrává většina sexuálního násilí (jak se často dočítáme), kde vládne utlačování ženy, nespravedlivé rozdělení rolí atd.

A někteří se zřejmě domnívají, že oslabením až potlačením rodiny, samozřejmě v jejich pojetí té "tradiční", což ale znamená té stále nejběžnější, dojde k osvobození ženy a člověka obecně.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Že biologické pohlaví neexistuje, netvrdí jen nějaká youtuberka, ale i věhlasná profesorka Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 01:47:36

na Yaleově univerzitě a na univerzitě v Berkeley, vedoucí katedry filozofie Hannah Arendtové na European Graduate School, Judith Butlerová.

"Biologické pohlaví" je podle ní ideální hypotéza (nikoliv statický stav těla), která se teprve vlivem regulujících norem v procesu vynuceného soustavného opakování předpisů materializuje, tedy ta hypotéza se materializuje, a tím podle paní profesorky vznikne "biologické pohlaví". (Judith Butlerová: Závažná těla, O materialitě a diskursivních mezích "pohlaví")

Tvrzení paní profesorky poněkud odporuje mé osobní zkušenosti. Naše děti totiž měly rozeznatelné biologické pohlaví ihned po porodu, aniž by během těhotenství byly vystaveny "vynucenému soustavnému opakování předpisů regulujících norem".

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 09:10:54

Spíš byste se měl ptát, pane Outrato, proč v křesťanských rodinách nevládne úplná harmonie. Vždyť na duchovní úrovni (čili v Kristu) se rozdíly mezi mužem a ženou ruší.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Past esencilaismu Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 09:58:10

Dopravní podnik města Prahy považuje za potřebné sdělovat ženám, že také ony mohou řídit vozidla MHD. Naproti tomu úřad prezidentský úřad by žena zastávat mohla, ale nebude, protože se nenašlo 50 000 podpisů, které by kandidaturu některé z nich podpořily. Nejspíš si lidé myslí, že z ženské podstaty plyne, že žena nemůže mít vlastnosti v těchto pohnutých dobách pro prezidentku nezbytné.

Lidí, kteří si dělají nárok mít jiný gender než je ten, který by jim přisouzen při narození, je v populaci asi jedna desetina promile. Většina z této desetiny púromile chce být jednoznačně muži ženami. Někteří snad nechtějí ani jedno ani druhé.. O těch se moc neví, většinou jde spíše o myšlenkový experiment, nicméně právě na nich by se měla odhalovat pravá podstata mužství a ženství. A tak se vede diskuse o jevu, o kterém většina zúčastněných neví vůbec nic, zatímco to, čemu všichni nějak po svém rozumí, zůstává stranou pozornosti..

Čeština nemá určité a neurčité členy takže, když se napíše pro „polské feministické autorky se papež v reakci na jeho polskou návštěvu stal prostě konzervativním „vůdcem pravicových populistů“ není jasné, zda papeže z řad levice vyloučily ty dvě autorky pod článkem podepsané nebo všechny polské feministky. Z hlediska esencialismu je to ovšem jedno, protože esence feminismu a levice je beze zbytku vtělena do jakékoliv levicové feministky, stejně jako esence ženství do jakékoliv ženy., jinak by to nebyl podstata.

Zabývat se extrémními a neobvyklými případy je v vědě – zřejmě tedy včetně teologie – důležité. Například v roce 1919 vyčkávali teoretičtí fyzici s napětím výsledky Eddingtonova pozorování přechodu Merkuru přes zatmění slunce. Ohýbá se světlo působením sluneční gravitace o nepatrný zlomek stupně tak, jak předvídá obecná teorie relativity, nějak jinak či vůbec ne? Zeměměřiči byli v klidu, nehrozilo jim, že by museli ve svých měřeních působení gravitace zohledňovat.

Filip Outrata - Praha

Paní Hájkové Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 10:11:10

Co znamená "úplná harmonie"? Myslím, že v konkrétním lidském životě v tomto světě není nic takového možné. Úplná harmonie nevládne v žádných vztazích na žádné úrovni, a ani vládnout nemůže. Při vší úctě, nevím, k čemu taková otázka je.

Přece se myslím snadno shodneme, že není jen duchovní úroveň, ale i duševní a tělesná, a ty všechny společně tvoří realitu lidského života a vztahů.

Netvrdím, že znám reprezentativní počet křesťanských rodin, ale znám docela dost takových, ve kterých sice nevládne úplná harmonie, ale přesto tam převládá duch přijetí, vzájemné pomoci, péče a respektu. Se všemi nutnými lidskými nedokonalostmi.

Filip Outrata - Praha

Máte pravdu, pane Nusharte, Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 10:12:42

není to jen názor jedné osoby, vybral jsem ji jen jako příklad, média a youtube zvláště mají dnes velký vliv zvlášť na mladé lidi a děti. Děkuji za doplnění.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 10:52:18

Spojení slov "úplná harmonie" bylo opravdu nešikovné. Harmonie buďto je anebo není. Asi jsem měla říct "všeobecná harmonie".
Mimochodem, pro mě je harmonií už to, když "převládá duch přijetí, vzájemné pomoci, péče a respektu se všemi lidskými nedokonalostmi". A jistě se vyskytuje i v rodinách, které nejsou křesťanské.
Ale máte pravdu: K čemu je dobrá taková otázka?

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 11:15:15

Určitě se vyskytuje i v rodinách, které nejsou křesťanské. Také takové znám.

S tou otázkou... podle mě je odpověď na ni příliš jednoduchá. Ta nedokonalost lidské harmonie a vztahů je dána jednoduše tím, že jsme lidé. Na tom, jaké kdo vyznává náboženství, tolik nezáleží, v tomto jsou všichni lidé na tom stejně.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pokud někdo tvrdí, že Bůh neexistuje, je to celkem pochopitelné, Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 11:26:1

"nikdo ho nikdy neviděl", jak říká Ivana Chýlková ve slavné hlášce z filmu "Dědictví aneb Kurvahošigutntág".

Pokud ale někdo tvrdí, neexistuje ani biologické pohlaví, je to trochu na pováženou. Jaký smysl má pak v takovémto pojetí "reality" boj za ženská práva, když ženy jako biologické pohlaví údajně vůbec neexistují, ale existují jen jako sociální pohlaví, tedy jako jeden z desítek různých genderů, mezi kterými je možno opakovaně volně přecházet dle své vlastní volby? Pak už nejspíš nejde o otázku diskriminace, ale o otázku zdravého rozumu.

Ostatně... někteří antifundacionalističtí filozofové tvrdí, že lidský rozum také neexistuje ((nejspíše mají na mysli rozum v Kantově osvícenském smyslu, který odhaluje a akumuluje trvalé pravdy morálního světa)).

Tomuto tvrzení o neexistenci rozumu jsem nakloněn věřit o mnoho více, než tvrzení o neexistenci biologického pohlaví.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 15:00:18

Jen tak pro zajímavost (mnozí to už asi také slyšeli): právě včera německý ústavní soud rozhodl, že německé matriky musí vytvořit možnost zápisu "intersexuálního pohlaví". Protože současný stav porušuje osobnostní práva těchto lidí, kteří se nemohou identifikovat ani s jedním, ani s druhým z obou "oficiálních" pohlaví.

Ostatně, tato jejich neschopnost identifikace není jenom jakýmsi jejich výmyslem či "roupem" - nýbrž stojí za ní zcela objektivní lékařsky ověřitelný stav organismu.

A takovýchto osob je v Německu nějakých 160 000 - čili opravdu nijak zanedbatelný počet.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 20:13:0

To číslo 160 000 není počet lidí, kteří by chtěli, aby byli uznání za "třetí pohlaví", ale velmi hrubý odhad počtu lidí, kteří jsou v nějakém smyslu biologicky intersexuální. Záleží na kritériu, protože je to velmi různorodá skupina.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Myslím, pane Poláčku, že proti vstřícnému postoji Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 20:18:47

k lidem, s intersexuálním pohlavím, nebo obecně s jakýmkoliv pohlavím a jakoukoliv sexuální orientací a sebeidentifikací nikdo nic nenamítá.

Námitky vůči autoritativnímu prosazování genderového přístupu (obecně) jsou vznášeny z jiných důvodů.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 20:23:48

Například muži s Klinefelterovým syndromem (XXY v 23. chromosomu) se většinou sami poivažují za muže , ženy s Turnerovým syndromem (chybí x chromosom zcela nebo mosaikově) za ženy.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 20:37:27

Tomu nálezu německého ústavního soudu by bylo možno vyhovět i tak, že se pohlaví v matrikovém zápisu uvádět nebude u nikoho.

Pro transgender lidi by to vlastně bylo dobré řešení, protože by k změně pohlaví nepotřebovali žádný požehnání od státu stačilo by změnit, jak vystupují vůči okolí. U nás musí podstoupit dost drastické operace, aby jim to bylo umožněno, to ale již v Německu není.

Filip Outrata - Praha

Díky, pane Kubičko, Čtvrtek, 9.Listopadu 2017, 21:22:35

za zajímavé zasvěcené poznámky k věci. Přes svůj postoj popsaný v článku si myslím, že nikomu nelze bránit v tom, aby se považoval za ženu či muže, nebo za bezpohlavní bytost.

Skutečně by možná šlo neuvádět pohlaví v matrikových zápisech. Realita biologického pohlavního rozlišení by se tím ale nezrušila, protože mezní případy ji neruší, ale doplňují (podle mě).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Identita Pátek, 10.Listopadu 2017, 00:33:51

Nikomu samozřejmě nelze bránit, aby se považoval za kohokoliv. Nikomu druhému ale také nelze nařizovat, aby jiného člověka považoval přesně za to, za co se považuje on sám. Musí zde být nějaká shoda mezi vlastním prožíváním své identity a míněním okolí. Jestliže nějaký typický Vietnamec bude vietnamskou češtinou tvrdit, že je Čech jako poleno, možná mi nějaký soud v budoucnu nařídí, že si o tom Vietnamci MUSÍM myslet, že je Čech, ale zatím se s podobnými problémy člověk setkává jen v psychiatrické léčebně.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Kdo si co má myslet, Pátek, 10.Listopadu 2017, 10:14:46

soudy zpravidla neřeší, bylo by to stejně celkem k ničemu. Ten německý soud řešil, co se kam má psát, což je úplně normální, zejména pokud jde o úřední věci.

Zákony vám snad nikdy nenařídí, abyste si o zmíněném Vietnamcovi *myslel*, že je Čech, ale mohou vám například zakázat mu říkat "Vietnamče", pokud jde o českého občana který se cítí být Čechem, a oslovení "Vietnamče" ho uráží.

To mi opět připadá celkem normální. Já mám například sousedku, které soukromě říkám "mrtvola" protože mi přijde, že se tak skoro pořád tváří, ale jenom proto ji nebudu oslovovat "Frau Leiche".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Názor sexuologa Petra Weisse na třetí pohlaví: Neexistuje Pátek, 10.Listopadu 2017, 10:23:49

https://praha.idnes.cz/rozhovor-zadne-treti-pohlavi-neni-bud-jste-zena-nebo-muz-rika-sexuolog-weiss-1wj-/metro.aspx?c=A140407_110804_co-se-deje_rab

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Identita a kdo si co má myslet Pátek, 10.Listopadu 2017, 10:45:57

Pravděpodobně existují třeba i lidé, kteří se cítí být například Karlem IV. Pokud jim řeknete, že nejsou Karlem IV., ale pacientem psychiatrické léčebny, dostanete se s nimi do neřešitelného sporu a jejich důvěra k vám bude zničena.

Nikdy jsem si ale nemyslel, že by jednou mohla přijít doba, kdy soud bude řešit podobné spory (s ohledem na antidiskriminaci) tím, že nařídí všem okolo oslovovat dotyčného tak, jak si on sám přeje (když už tedy soudní rozsudek nenařídí rovnou změnu smýšlení:-)

Filip Outrata - Praha

Genderový jednorožec Pátek, 10.Listopadu 2017, 11:25:13

Pomůcka při výuce genderové identity: http://www.transstudent.org/gender

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Odborné stanovisko ke genderovému zcitlivování dětí Pátek, 10.Listopadu 2017, 11:46:37

http://www.stridavka.cz/odborne-stanovisko-ke-genderovemu-zcitlivovani-deti.html

Filip Outrata - Praha

Díky, pane Nusharte, Pátek, 10.Listopadu 2017, 13:55:0

ta slovenská petice je zajímavá. K tomu "rozrývání a rozkývávání genderových stereotypů" bych ovšem řekl, že je to do velké míry zbožné přání určitých lidí, ve skutečnosti je vidět spíš jejich posilování, stačí se podívat např. do katalogů obchodních řetězců, kde jsou hračky, ale i oblečení a všechny doplňky pro děti důsledně "genderově" rozděleny na klučičí a holčičí.

Filip Outrata - Praha

Ovšem to "zcitlivování" Pátek, 10.Listopadu 2017, 13:56:45

je skvostná ukázka novodobého newspeaku.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 10.Listopadu 2017, 20:28:12

Kdyby mi nějaký Vietnamec vietnamskou češtinou říkal, že se cítí být Čechem jako poleno a že by byl rád, kdyby se ostatní Češi k němu takto chovali, asi bych mu vyhověla. Nenašla bych důvod, proč bych mu to měla odepřít. Nepotřebovala bych na to žádný zákon, který by to nařizoval. Stačilo by mi vědomí, že mu udělám radost a zpříjemním mu život mezi Čechy.
Podobně to vidím i s tím zatraceným genderem.

Filip Outrata - Praha

Paní Zemanová, Pátek, 10.Listopadu 2017, 21:32:37

v takové situaci bych tomu pánovi či paní velice rád potvrdil, že je opravdu Čech jako poleno. Ale s tím genderem je to přece jen jiná situace. Kdyby mi kupříkladu moje dcera zničehonic začala říkat, že chce být kluk, protože to mají v učebnici, a pak bych zjistil, že jim ta učebnice říká, že "gender" je něco, co si můžou vybrat, byl by to pro mě problém. A to docela zásadní.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Outrato, Sobota, 11.Listopadu 2017, 08:23:17

v takovém případě bych to potomkovi jistě vymlouvala taky.
Ale nikdy jsem o něčem takovém neslyšela. Pokud ti lidé o sobě mluví, pak vypovídají, že se vědomí jejich opačné pohlavní identity nedostavilo z vnějšího popudu. Říkají, že si od mala uvědomovali, že jejich tělo a jejich cítění sebe sama nejsou v souladu.
Μůžete namítnout, že takoví lidé se v našem civilizačním okruhu určitě vyskytovali i v minulosti a dokázali prožít svůj život bez nároků na uvedení své mysli a svého těla do souladu. Křesťanská morálka ostatně nic jiného nepřipouštěla.
Jenže dnes doufám převládá mínění, že může-li si člověk odpomoci od neštěstí tohoto druhu /a neštěstí to jistě je/, a jestli součástí jeho přání je i to, aby jeho identitu uznalo i okolí, budiž mu to přáno.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Outratovi Sobota, 11.Listopadu 2017, 11:10:8

Já bych neměla problém říct dítěti: To, co vás učí ve škole, není pravda.
Vy byste s tím asi problém měl (?)

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Sobota, 11.Listopadu 2017, 12:56:47

Je dost paradoxní domnívat se, že mužsko-ženská polarita je daná od přírody a zároveň se obávat, že se na ní něco změní v důsledku toho, co je v nějaké či učebnici. Na dodržování přírodních zákonů není potřeba dohlížet a nedají se zrušit rozhodnutím parlamentu.

Profesor Wais přehání s tím, že třetí pohlaví zcela jistě neexistuje. O klasifikaci se vlastně nedá říct, že existuje nebo ne, je to výtvor lidské mysli. Má ale pravdu v tom, že skoro všichni lidé se hlásí k identitě buď ženské nebo mužské. ta polarita funguje jako mocný atraktor a vymyká se jí strašně málo lidí, ani transgender lidé obvykle ne. Je v tom něco, čemu asi nikdo zatím nerozumí.

Možná je to něco podobného jako pravolevá dimenze. Tu by málokdo dokázal definovat, Co je to napravo? Zkuste si to definovat, aniž byste v té definici nalevo napravo použili.


Jelikož není známo, jak transsexualita vzniká, tak se u žádného rodiče nedá vyloučit, že se jeho syn začne považovat za holku. Kdyby se to dalo vymluvit, tak by skoro žádní transgender lidé nebyli, protože to skoro všichni jejich rodiče zkoušeli.

Pochybuji ale, že by zásadní změna pocitu genderové identtity mohla být způsobena učebnicí.

.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Sobota, 11.Listopadu 2017, 17:28:4

Není mi jasné v čem by měla spočívat nějaká rozdílnost v chování vůči Čechům a vůči Vietnamcům.

Nejde přece o rozdíly v chování, ale o svobodu v myšlení. (Nikoho samozřejmě neoslovuji "Vietnamče", natožpak "Čechu".) O našich vietnamských sousedech si nadále myslím, že jsou Vietnamci, a proto je občas zdravím "xin chào". Oni se smějí mé špatné výslovnosti a za Vietnamce mě nepovažují. Jejich vietnamská jména jsou pro Čechy nezapamatovatelná, a tak aby to Čechům usnadnili, nechají si říkat Honza a Maruška a nijak se proto nezlobí.

----------------------

Naproti tomu určitou rozdílnost v chování vůči ženám a vůči mužům přece jen vnímám a také jí pravděpodobně podléhám (jak pasivně od ostatních, tak i aktivně směrem k ostatním).
Považuji tyto rozdílnosti v chování k ženám a k mužům za kulturně i biologicky podmíněné. Snaha autoritativně rušit tyto kulturní vzorce chování mi nepřijde vůbec moudrá. Pokud jde o dalších několik desítek genderů, kultura logicky žádné rozdílnosti v chování vůči nim nevytvořila, neboť gender je poměrně nedávný (desítky let) lidský ... a teď bych řekl vynález, ale politicky korektně bych měl říci objev. No, a navíc je přece požadováno rozdíly v chování vůči rozličným genderům naopak stírat, tím prý uděláte ženě radost, když se k ní budete chovat jako ke chlapovi... Alespoň genderová ideologie to přece tvrdí.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Kubičkovi Sobota, 11.Listopadu 2017, 17:38:39

O co se tedy autoři těch učebnic snaží, když ne o změnu pocitu genderové identity?

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Nusharte, Sobota, 11.Listopadu 2017, 20:30:51

Vietnamce, který chce být považován za Čecha, jsem brala jen jako obrazné vyjádření touhy po uznání nesamozřejmé identity. Nepochybuju, že znáte mnoho Vietnamců, kteří svou vietnamskou identitu nemění za jinou.
Co se genderu týče, máte pravdu, že to je termín vynalezený poměrně nedávno. Podle mne se genderová teorie zabývá jevem, který existuje odedávna v mnoha různých civilizacích pod mnoha názvy.

Filip Outrata - Praha

Sobota, 11.Listopadu 2017, 20:38:21

Milá paní Hájková, s tím bych samozřejmě problém neměl, ale neměl bych z toho ani radost, kdybych musel dítěti říkat, že se učí hlouposti.

Filip Outrata - Praha

Panu Kubičkovi Sobota, 11.Listopadu 2017, 20:44:14

Také si myslím, že přírodní zákony nelze změnit tím, co se píše v nějaké učebnici. Konkrétně tedy, že ani kdyby učebnice dětem jasně tvrdily, že pohlavní identita je zcela věcí vlastní volby, nebude to znamenat, že se skutečně takovou stane. Ale myslím, že to může nadělat u některých dětí dost psychickou paseku.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Sobota, 11.Listopadu 2017, 22:31:13

Myslím, že existenci sociální složky pohlaví nikdo nezpochybňoval ani v době, kdy slovo "gender" znamenalo pouze gramatický rod.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Představa, že se kluk, který nemá problém s identitou, bude chtít změnit na holku Neděle, 12.Listopadu 2017, 07:14:5

po přečtení pár řádků v učebnici, je velmi zvláštní.
Podle mne se nanejvýš promile dětí, okolím braných za kluky, dozví, že se svým problémem, tj. vědomím, že jsou holky, možná nejsou samy. Co s nimi takové zjištění nadělá, nevím. Ale u většiny lidí podle mne vědomí faktu, že obdobnou potíž má pravděpodobně i někdo jiný, paseku nezpůsobí. Spíš pomáhá.
Pane Nusharte, vaší poslední poznámce nerozumím. Co v kontextu předchozí debaty myslíte tou sociální složkou pohlaví?

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Znojmo

S těmi Čechy a Vietnamci Neděle, 12.Listopadu 2017, 08:15:27

Díky za ten příklad s lidmi, kteří se hlásí k Čechům nebo Vietnámcům (nebo já konkrétně k Moravanům :-) a přitom jsme všichni občané ČR.
Podobně si myslím, že si můžu všímat, že biologicky čůrám převážně ve stoje a při tom si současně uvědomovat, že gender je hlavně sociální konstrukt.
Ostatně diskuse o výkladu a případných změnách ústavy bude taky probíhat, dokud se jí budeme chtít řídit.

Josef Poláček - Manuální pracovník

70 procent Čechů nejsou Češi Neděle, 12.Listopadu 2017, 10:54:6

Pane Nusharte, jestliže máte potíže uznat české (tj. v této zemi narozené, česky hovořící a českou státní příslušnost mající) Vietnamce za "pravé" Čechy, pak Vás musím upozornit, že podle nedávno zveřejněného genetického výzkumu ze všech Čechů jenom 35 (!!) procent je slovanského původu.

Další asi stejně velká skupina je původu germánsko-keltského (tyto dvě podskupiny nelze geneticky rozlišit), a deset procent je dokonce původu vikingského! Zbytek tvoří další národnosti, například židovská; ale byly zaznamenány i zdroje nemálo exotické, jako z Mezopotámie.

Takže, ze všech současných "Čechů" jen 35 procent je původu slovanského; když tedy z celé této skupiny odečteme všechny jiné slovanské národnosti, jako Slováky apod., vyjde nám nakonec, že "pravých" etnických Čechů je tu konec konců zřejmě nanejvýš 30 procent.

Jestliže tedy za normálních okolností považujeme bez jakýchkoli problémů za pravé a starousídlené Čechy i ty Vikingy - proč by to pak nemohlo jít s Vietnamci? Jenom proto že mají trochu tmavší pleť? - Však oni časem přirozeným míšením také trochu vyblednou...

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Neděle, 12.Listopadu 2017, 11:20:25

Zkuste vnímat, co Vám lidé odpovídají.
Pan Hajek Vám zcela jasně napsal, že Vám Ústavní soud nemůže nařídit, co si máte myslet. A Vy stále melete totéž.

Na druhou stranu musí Ústavní soud upozornit zákonodárce či instituce, kteří a které by toho nedbali, že naše Ústava definuje zcela výslovně národnost subjektivně (volbou), a tudíž je ten český občan s vietnamskými kořeny "Čech jako poleno", když to říká. A ty instituce i Vy se k němu mají podle zákona tak chovat.

Obdobně existuje dohoda, podle které uvádíme v matrikách, pasech atd. pohlaví (sexus, nikoli gender). V tomto případě je určení naopak objektivní (rozhoduje zápis porodníka, ne nositel falu či vlastnice vaginy).

A existují malé skupinky lidí, které se do těch kolonek nevejdou. V důsledku diagnostikovatelného stavu. Když se jim říká, že se vejít musí, pak se jim zároveň oznamuje, že jsou "divní", "pochybní" atd. Německý soud rozhodl, že je takový nátlak zbytečný, že případné obtíže, které s respektem k situaci těchto lidí vyvstanou, jsou snesitelnější, než jejich úřední ponižování.

Vím, je to pro Vás složité pochopit, ale ono to celé nemá nic společného s "genderovou ideologií" (jak píšu, jde v tomto případě o "sexus").

Jistě, v pedagogickém aktivismu se setkáte s neobyčejným množstvím pitomostí a asi nebude těžké najít mezi vzdělávacími dokumenty škvár, ve kterém se dočtete o problému "třetího pohlaví" řadu nesmyslu. Můžeme tomu říkat ideologie, ale...

Jistá učitelská husa pekáče dozrálá snížila mojí dceři známku z německé kompozice, protože psala o Vinohradském divadle jako o Theater in den Weinbergen, a nikoliv o Weinbergenes Theater. Když jsem se podivil, proč by měla používat ten absurdní patvar místo sto let zavedeného oficiálního německého názvu divadla, vysvětlila mi paní učitelka, že učí děti (aj brožurku mi k tomu ukázala), aby se domluvily a je tedy potřeba, aby používaly ty tvary, které dokážou se svoji znalosti gramatiky utvořit, i když jsou chybné.
Měl bych to vysvětlení považovat nikoliv za hloupost, ale za projev anti-grammar-nazis ideologie?

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Neděle, 12.Listopadu 2017, 11:27:31

Potíž je jen v tom, že my nevíme, co je to "slovanský původ". Tedy podle DNA. Slované byli -- díky Bohu -- od počátku své historie "pouliční směska" -- jen u nás pohltili v průběhu prvních třech století zbytky Germánů a Avary.

Dobře míněný rasismus.


Jan Konvalinka - biochemik

Cítit se Čechem Neděle, 12.Listopadu 2017, 20:34:52

Ještě poznámka k tomu Vietnamci, který se cítil Čechem, a některým diskutujícím to připadá bizarní: měl jsem na universitě spolužáka Jakuba, který se narodil na malém východočeském městě, jinak než česky neuměl, a byl černý jako bota. Každému, kdo by si myslel, že není Čech, by jednu ubalil, a měl by pravdu. Od té doby to dotáhl na velvyslance a všichni můžeme být rádi, že takového obhájce českých národních zájmů v diplomatickém sboru máme.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 13.Listopadu 2017, 14:05:36

Ten "slovanský původ", pane Profante, v tom výzkumu zřejmě znamenal to, že toho či onoho jedince je možno geneticky zařadit k jednomu z těch národů, které souhrnně počítáme mezi Slovany. Podrobněji k tomu v tom článku v Právu nic řečeno nebylo.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 13.Listopadu 2017, 15:59:29

Obávám se, že nikoliv. Občas se mi výsledky podobných výzkumu objeví doma a vesměs se pracuje s údajně poměrně homogenní oblastí zahrnující jihovýchodní část Ukrajiny a kus Ruska (z Ukrajiny plynule na severovýchod) -- jinými slovy, to území se "slovanskou DNA" v sobě zahrnuje jako svoji nemalou část někdejší území Krymského a Kazaňského chanátu.

Prostě národ a národnost jsou, právě tak jako jazyková skupina, kulturní, nikoliv biologické fenomeny.

Filip Outrata - Praha

Polemická reakce Petra Kratochvíla Úterý, 14.Listopadu 2017, 08:58:54

http://denikreferendum.cz/clanek/26494-jak-nepsat-o-genderu

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Jestliže identita nemá být věcí osobní vobly, má to být volbou lékaře, který ji určí z vnějšku na základě arbitrárních znaků? Úterý, 14.Listopadu 2017, 12:43:6

„Pokud někde existuje snaha prosadit do školních učebnic, že sexuální identita je zcela věcí osobní volby, je to podle mne z křesťanského hlediska nepřijatelné a pro děti velmi škodlivé.“

Pointa je ale v tom, že pohlaví/genderová identita je opravdu vrozená a není právě věcí volby. Volba ale na základě vnějších znaků proběhne po narození, lékařem. Nejvíc je to patrné u intersexuálních lidí, které ani binárně určitelné pohlaví nemají. Pointa je tedy v tom, aby byla uznána vrozená identita dané osoby, ne ta, která pro ni byla zvolena na základě anatomických znaků, které, jak víme, nemusí takové identitě odpovídat. Pokud daná osoba nemůže žít v souladu se svým vrozeným pohlavím, chcete-li, vede to k závažným stresům (polovina transgender lidí má zkušenost se sebevraždou). Věřím, že to je z křesťanského hlediska nepřijatelné.

Filip Outrata - Praha

Díky J. Procházkovi Úterý, 14.Listopadu 2017, 13:38:53

za důležité doplnění. I pro mě je nepřijatelné, pokud je člověk přiřazen k určitému pohlaví, které pro něj není vlastní a vrozené. Stejně jako považuji za nekřesťanskou "terapii" a převýchovu pro gaye a lesby.

2015-10-11_163720

Jiří Procházka - psycholog, Praha

Díky za upřesnění. Úterý, 14.Listopadu 2017, 13:48:25

Z mé zkušenosti – proto je důležitá edukace, jak samotných trans osob, tak blízkých a veřejnosti. Aby si mohli v učebnicích přečíst, že je to možné a dostat odpověď na to, co se s nimi děje. Tedy dostat vysvětlení. A to již od školky, protože dysforii své identity a jim určené zažívají většinou v zásadě od narození (respektive od chvíle, kdy je okolí začne tlačit do role, která pro ně není přirozená).

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Procházkovi Úterý, 14.Listopadu 2017, 19:39:25

Ono o svobodnou volbu jde. Bez ohledu na to, zda můžeme tuto volbu do jisté míry predikovat nějakou diagnostikou. Jde o to, moci si zvolit to, co je mi přirozené ("vlastní a vrozené" píše Filip Outrata, ale to je tuším příliš), zbaven jak zbytného byrokratického tlaku, tak alespoň trochu chráněn před nátlakem tradiční a náboženské konformity.

Jiná věc je otázka edukace -- měla by to být edukace, nikoliv asistence, je vhodná forma prostřednictvím učebnice a zda by se ta nehodila spíše pro ty, kdo onu dysforii neprožívají a v jiném věku (zralosti), než ve kterém potřebují asistenci ti první.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.