Otevřená vzpoura proti papeži
Ivan ŠtampachPapež František obdržel dopis šedesátky římských katolíků, kteří ho kritizují za to, že „šíří hereze“. Kdo má pravdu?
V sobotu byla publikována shrnující zpráva o rozsáhlém dokumentu, pětadvacetistránkovém dopisu šedesáti dvou římských katolíků papeži Františkovi, který je formulován jako „synovské napomenutí“ ohledně toho, že podle mínění signatářů papež šíří hereze.
Okrajově dopis papeži vyčítá i jeho ocenění Martina Luthera u příležitosti letošního pětistého výročí jeho prvního reformačního vystoupení. Označují Luthera jako „heresiarchu“, tedy dejme tomu hlavu všech kacířů. Vyslovují údiv a smutek nad papežovými kroky vstříc luterským křesťanům.
Hlavní bludy papeži vytýkané se mají týkat jeho exhortace (povzbuzení) vydané po skončení synody o rodině pod názvem Amoris Laetitia (Radost lásky) z 19. března 2016 a praktických pokynů na základě tohoto papežského textu. V době, kdy biskupská synoda o rodině po přípravném šetření ve farnostech po celém světě probíhala, se papež pokoušel prosadit humánnější, a proto křesťanštější vztah církevní autority k lidem, kteří žijí v jiném partnerském svazku, než je tradiční manželství. Šlo například o nové partnerství, když se řádně uzavřené manželství rozpadlo. Dokonce se uvažovalo i o nějakém prostoru pro svazky osob stejného pohlaví.
Reformní návrhy získaly v diskusi a hlasování na synodě většinu hlasů, nebyla to však kvalifikovaná většina. Papež, i když nemusel, výsledky diskuse respektoval a úpravy aplikace dosavadního církevního práva a zpovědní praxe, které z toho vzešly, jsou docela skromné. Nehumánní přístup k sexualitě a k partnerským vztahům nadále jako závazná norma trvá. Pouze je možné její naplňování někdy, řekněme, pozdržet. Oceňuje se i částečné a nedokonalé naplnění zákona.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24565
Připadá mi, jako ten dobrý pastýř, o němž tehdy kázal - "pastýř, který se drží Ježíše a nikoli moci, peněz či spolků" a který bude na konci života zklamán, nikoli však zahořklý.
Dovedu si tedy docela dobře představit, že následky prosazování jednoznačně pozitivní změny mohou být jednoznačně negativní.
Nezáleží jen na tom, CO prosazuji, ale i na tom, JAKÝM ZPŮSOBEM to dělám. Ten "způsob" může to "co" znehodnotit. (((Jsem proto zavilým:-)) odpůrcem rčení "účel světí prostředky". Myslím, že se někdy bohužel stává i to, že za "prostředky, posvěcenými ušlechtilým účelem" se skrývá účel neušlechtilý.)))
Záměr jednání (uvědomovaný či dokonce neuvědomovaný) a skutečný výsledek jednání se tedy mohou dostat do rozporu. Pokusem, jak tento rozpor alespoň částečně odstranit, jsou (nejen křesťanské) ctnosti: například mírnost. Zdá se nemožné dosáhnout spravedlnosti bez mírnosti (a moudrosti a statečnosti).
(Pro věřící křesťany může být touto "kontaminací" prvotní hřích, odvrácení se od Boha a snaha "být sám jako Bůh"; vynoření se z harmonie "přírodou shůry dané" a snaha vtiskávat světu harmonii vlastní – bez uvědomění si svého místa ve světě; převzetí daru svobody a ignorování dárce...)
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=26438