Existuje určitá skupina, s níž se papež dostává pravidelně do křížku: křesťané. Tedy jejich určitá frakce.

Konzervativní americké katolíky zneklidňuje jeho nedostatečné vměšování do záležitostí, které jeho ovečky provádějí v ložnici. Ještě konzervativnější čtveřice kardinálů papeže vyzvala, aby vysvětlil svůj vstřícný vztah k rozvedeným. A tradičně (respektive poslední dva roky) křesťanskou Českou republiku popudil František v nedávných dnech.

Na italské univerzitě si totiž dovolil tvrdit, že Evropa vznikla z migrací a že takové posuny jsou příležitostí k růstu. Vyjádřil své pochopení nad obavami, nicméně dodal, abychom mysleli na to, že příchozí prchají před válkou a hladem.

Migraci nezastaví zdi a žiletkové dráty, ale nastolení míru a důstojných podmínek pro život v rozedraných oblastech. Navíc přece mezi islámem a terorismem neexistuje rovnítko, dovolil si drze upozornit na poučení z empirických faktů. A nakonec se zřejmě otevřely jámy pekelné a papež — ó, hrůzo! — doporučil inspirovat se Švédskem a jeho přístupem k integraci.

To samozřejmě vybudilo mocného ducha inkvizice. Internet počal chrlit: „papež je směsicí nejhorších lidských vlastností“, „klerofašistický magor“, a nakonec prohřezlo to, co evidentně sžírá nejednoho z růžolících křesťanů: „Není zrovna on ten antikrist, který měl přijít?“