Britští „Rebelové proti vymírání“ chtějí vyhrát maraton sprintem

Radek Kubala

Radek Kubala promýšlí politickou strategii a protestní taktiku nového britského hnutí Extinction Rebellion, které poslední měsíc plní stránky západních novin. Jeho politická strategie je podle něj naivní a taktika neudržitelná.

Běžíte maraton. Zezadu vás nahání auto, které nevidíte, ale víte, že se postupně blíží. Máte pořád dost času doběhnout do cíle, pokud poběžíte dostatečně rychle, ale nejhorší možností je začít sprintovat a přinutit k tomu co největší množství lidí. Sice na sebe na chvíli upoutáte pozornost, protože budete první, nicméně vyčerpáte sebe i ostatní, a navíc zcela jistě nedoběhnete.

Přesně pro tuhle strategii se rozhodla britská klimatická skupina Extinction Rebellion (Rebelie proti vymírání), která má za sebou dvě úctyhodné několikatisícové mobilizace na nenásilné akce občanské neposlušnosti v centru Londýna. Během posledních dvou víkendů stihli paralyzovat dopravu zablokováním klíčových mostů či se přilepit k vládním budovám.

Taktiku hnutí varujícího před drastickými dopady změn klimatu, za které se v otevřeném dopise postavily stovky vědců i komentátorů včetně populárního Georga Monbiota, vysvětluje ve videu pro Guardian jeden ze zakladatelů hnutí Roger Hallam.

„Na akci jako takové příliš nezáleží, důležité je nechat se zadržet. Výhledově potřebujeme alespoň čtyři sta lidí ve vězení a přes dva tisíce lidí, kteří se nebudou bát nechat zadržet. Nechceme blokovat, chceme být zadržení, abychom mohli vládě ukázat, že tisíce lidí se nebojí ztratit svobodu, protože chtějí změnu,“ říká v různých částech videa Hallam.

Historie změn klimatu není historií morálního selhání. Foto FB Extinction Rebellion
×
Diskuse
JK
November 27, 2018 v 19.49
Selhání klimatických hnutí
Někde jsem ale četl, že z těch 12 let je nutno zásadní a primární změny udělat hned v prvních dvou letech, ve kterých se rozhodne.

Výsledky dlouholetého maratónského běhu zkušených, moudrých a protřelých klimatických hnutí jsou takové, že tady asi všichni zhyneme v nějakých hurikánech nebo epidemiích. Možná by stálo za to si přiznat nepříjemnou pravdu, že strategie všech ekologických hnutí absolutně a katastrofálně selhala (při vší úctě a respektu k činnosti ekologických aktivistů).

Není náhodou vhodný čas na nějaké živelné hysterčení, chaos a šílenství? :)