Pověstně prostořeký americký prezident se minulý týden omezil na neobvykle mírné prohlášení, že americko-turecké vztahy momentálně „nejsou v dobré kondici“. Reagoval tak na stupňující se roztržku mezi oběma zeměmi, která vyústila ve vzájemné zavedení sankcí, a jež je podle tureckého prezidenta Recep Tayyip Erdoğan příčinou nejhorší domácí ekonomické krize od roku 2001.

Bezprostředním motivem současného konfliktu je pokračující zadržování amerického pastora Andrewa Brunsona, jehož Turecko vězní již druhým rokem kvůli údajné špionáži a napojení na „teroristy“ z povstalecké Kurdské strany pracujících (PKK) a z hnutí Fetullaha Gülena, obviňovaného ze zosnování pokusu o vojenský převrat. Brunson se stal mučedníkem amerických evangelikálů, kteří na jeho podporu sesbírali přes 600 tisíc podpisů.

Přestože současná americká administrativa zpravidla nejeví žádný zájem o turecké politické vězně a Trump sám opakovaně Erdoğanovi gratuloval k vítězství, díky vlivu evangelikálních křesťanů na Republikánskou stranu se stal zadržovaný pastor klíčovou postavou vztahů mezi Tureckem a Spojenými státy. Trump a jeho viceprezident Mike Pence už několik měsíců opakovaně požadují propuštění (prezidentovými slovy) „našeho úžasného pastora“, přičemž vyjednávání dosud vázla hlavně na neochotě americké strany vyměnit Brunsona za někoho z Turků ve Spojených státech.

Malý zájem o dohodu

Největší tureckou výhrou by samozřejmě bylo vypovězení samotného Gülena, jehož by bezpochyby doma čekal nejvyšší možný trest. Erdoğan by se ale zřejmě spokojil i s propuštěním Hakana Atilly ze státní banky Halk Bankası, který si v USA odpykává 32 měsíců vězení za pokus obcházet protiíránské sankce.