K letošním velkým osmičkovým výročím se vztahuje i připomenutí událostí, které jim předcházely. Invazi v srpnu 1968 předcházela vojenská příprava, jejíž součástí byla společná cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Před půl stoletím proběhlo takové cvičení na území Československa pod názvem „Šumava“. Uplatnění doktríny omezené suverenity totiž mělo v blokově rozdělené Evropě jasný vojenský rozměr. Většina satelitů Moskvy měla už na svém území tehdy umístěné sovětské jednotky. A tak byla představa socialismu s lidskou tváří, socialismu bez cizích tanků, právě zde nejviditelněji konfrontována s mocenskou realitou světa studené války.

Udržet tehdejší režim v sovětském bloku znamenalo bránit ho i vojensky. Ozbrojené složky tak měly v mocenské architektuře tehdejšího režimu významné postavení. To platilo zejména pro velmocenský pilíř systému, pro SSSR. S reformami se hledala cesta, jak skloubit v rozumné formě potřeby armády s novými požadavky společnosti. Armáda sama tehdy řešila především dislokaci svých jednotek a systém velení. Naši politici ale čelili rostoucímu tlaku Moskvy dostat její jednotky konečně i na území ČSSR. Uvolňování ze struktur Varšavské smlouvy bylo v zájmu kontroly geopolitického prostoru tabu. A útočná strategie nejvyššího velení potřebovala koncentrovat síly na západě.

Šlo nejen o zajištění kontroly mocensko-politické, ale i o organizování hegemonie velení v struktuře spojeneckých vojsk. Sovětské velení přitom argumentovalo především obavami z odkrytí západní hranice společenství. Na jaře1968 vydal ministr obrany SSSR maršál Grečko direktivu pro sovětská vojska, rozmístěná v NDR, Polsku a Maďarsku, aby začala rozpracovávat operaci DUNAJ pro kontrolu nad územím ČSSR. Do Prahy přiletěl hlavní velitel Spojených ozbrojených sil maršál I. I. Jakubovskij v doprovodu velitele vojenské inspekce I. S. Koněva a ministra A. A. Grečka, aby se u nás v květnu 1968 konalo rozšířené cvičení vojsk Varšavské smlouvy (tedy naší ČSLA s vojsky SSSR, NDR a Polska).

Tehdejší československý ministr národní obrany Martin Dzúr se návrhu na toto cvičení z počátku bránil s odkazem na přípravu reorganizace naší armády. Přesto dostal pokyn, aby s jeho přípravou přes výhrady začal. V květnu při návštěvě Moskvy nakonec naše vedení vyslovilo s konáním cvičení na území Československa souhlas. Ministerstvo obrany se jej snažilo oddálit aspoň na září. Cvičení v Československu bylo nakonec dohodnuto na konec června. Jeho řízení přešlo z ministra národní obrany ČSSR na hlavního velitele vojsk Varšavské smlouvy.

Obecně šlo o to demonstrovat vojenskou moc Varšavské smlouvy. Už v květnu se konalo na území NDR dvoustranné operačně taktické cvičení gardové tankové armády ze Skupiny sovětských vojsk v Německu a dvě divize NDR. Celkem asi 60 tisíc vojáků a 1800 tanků. Ve stejné době proběhlo v Polsku taktické cvičení sovětské motostřelecké divize s polskou tankovou divizí. Námětem cvičení byl již klasický scénář procvičovaný řadu let, tedy odražení agrese ozbrojených sil NATO v Evropě. První sovětské jednotky přišly na československé území již 27. května 1968.

Vedle procvičení zastavení nepřítele a jeho odražení ve směru Norimberk—Praha, popřípadě Vídeň—Ostrava, šlo o manifestaci hrozby domácím „rozvratníkům“ a podpory „zdravým silám“. Celkem se cvičení ŠUMAVA na československém území zúčastnilo okolo 24 tisíc vojáků pěti armád. Celkový počet vojáků zapojených do cvičení na území NDR, Polska, SSSR a Maďarska se odhadoval na 40 tisíc. Diskuse o tom, že strategie hegemona nerespektuje dostatečně potřeby jednotlivých členů Varšavské smlouvy, byla v takových podmínkách samozřejmě nereálná.

Potenciální rozepře uvnitř bloku měly být v zárodku potlačeny. Nad propagandou mírové politiky zvítězila vojenská logika. Ukončení cvičení a odjezd vojsk se neustále oddalovaly — původní termín byl 30. června. Zatímco vojáci z Maďarska, Polska a z dalších zemí opustili Šumavu hned po cvičení na počátku července, poslední sovětská vojska opustila Československo ve směru na Užhorod až v sobotu 3. srpna. Spojovací síť ze cvičení ŠUMAVA, zůstala v zájmu příprav provedení operace „DUNAJ“ i po jeho ukončení rozvinutá.

Když v létě 1968 opustili Československo poslední vojáci z cvičení vojsk Varšavské smlouvy ŠUMAVA, nikdo z občanů ještě netušil, že se pár dní na to, 21. srpna 1968, vrátí v mnohem větším počtu s nezvanými invazními jednotkami bez ohledu na platné mezinárodní právo. A jejich otevřeně mocensky motivovaný dočasný pobyt pak hluboce podlomil důvěru veřejnosti v perspektivu skutečného, demokratického socialismu.