V jarním ovzduší roku 1968, kdy obrodný proces v KSČ vyvolal proces změn v celé tehdejší československé společnosti, vyvstala spontánní snaha o obnovu toho, co komunisté po Únoru 1948 násilně zrušili. Vedle Československé sociální demokracie, kterou zde připomněl svým článkem Karel Hrubý, se probouzely rovněž mládežnické organizace (Junák), tělovýchovné organizace (Sokol, Orel) a mnohé další.

Volání po obnově Země Moravskoslezské, kterou v roce 1948 zrušili komunisté po stalinsku jako „obtížně kontrolovatelnou“, se výrazně projevilo už v dubnu 1968. Patří sem prohlášení pracovníků Moravského muzea v Brně, novinářů z Jihomoravského i Severomoravského kraje na sjezdu v Olomouci, diskuse na Jihomoravském KV KSČ, vznik Přípravného výboru pro Slezsko v Opavě či obnovení Slezské národní rady v Ostravě.

Masové občanské hnutí za rehabilitaci moravské a slezské samosprávy, dnes bychom použili slovo iniciativa, vzniklo půlstoletí po zániku více než sedmisetletého Moravského markrabství a dvacet let po zrušení Země Moravskoslezské v rámci unitární Československé republiky. V jejím čele stanul rektor brněnské univerzity, rodák z hanáckých Morkovic profesor Theodor Martinec. Dalšími významnými osobnostmi Společnosti byli prorektor Vysokého učení technického docent Miroslav Nechleba, psycholog Boleslav Bárta nebo bývalý děkan právnické fakulty a spoluautor národně-socialistického předúnorového návrhu ústavy profesor Vladimír Kubeš.