„Ten chlap se stane ministrem jen přes mou mrtvolu,“ pravil prezident. „No co se dá dělat…“, odvětil předseda. Imaginární rozhovor imaginárních mužů. Jak probíhala úterní schůzka předsedy ČSSD Jana Hamáčka s prezidentem Milošem Zemanem, nevíme. Aktéři o jejím obsahu mlčí. Ví se však, že nejspornějším bodem mezi nimi je obsazení ministerstva zahraničních věcí.

Není se co divit. Jde o citlivý resort, v němž se střetávají zájmy a vlivy vnitropolitické i diplomatické. Šéf Černínského paláce je významný hráč. Jeho slovo je bráno všude vážně. V mezinárodních strukturách, v byznysu, v parlamentu, v politických stranách. Také má šanci bodovat v žebříčcích popularity. Zpravidla vystupuje nekonfliktně, je vždy pečlivě upraven, hotový lev salonů.

Ještě větší dopad může mít osoba ministra na vztahy s okolním světem. Bude oddaným stoupencem evropské integrace? Hodlá akcentovat transatlantické vazby? Jak chce řešit migraci? Bude mít pochopení pro Moskvu? Jak se postaví k Číně? A co třeba jeho pohled na blízkovýchodní konflikt?

Když budeme konkrétní — kdyby ČSSD nominovala Hynka Kmoníčka (současného velvyslance v USA), věděla by, že dovede umetat cesty do Washingtonu, Pekingu i Moskvy, kdyby sáhla po Janu Kohoutovi (ministrovi v Rusnokově vládě), mohla by kalkulovat s jeho těsnou vazbou na Čínu.