Zápas o Černínský palác má domácí i zahraniční rozměr
Lukáš JelínekNa západ, nebo na východ? Na obsazení postu ministra zahraničí závisí mnohé, a proto jak premiér, tak prezident pečlivě zvažují všechny dopady z hlediska svých zájmů. Projde Miroslav Poche jejich specifickým výběrem?
„Ten chlap se stane ministrem jen přes mou mrtvolu,“ pravil prezident. „No co se dá dělat…“, odvětil předseda. Imaginární rozhovor imaginárních mužů. Jak probíhala úterní schůzka předsedy ČSSD Jana Hamáčka s prezidentem Milošem Zemanem, nevíme. Aktéři o jejím obsahu mlčí. Ví se však, že nejspornějším bodem mezi nimi je obsazení ministerstva zahraničních věcí.
Není se co divit. Jde o citlivý resort, v němž se střetávají zájmy a vlivy vnitropolitické i diplomatické. Šéf Černínského paláce je významný hráč. Jeho slovo je bráno všude vážně. V mezinárodních strukturách, v byznysu, v parlamentu, v politických stranách. Také má šanci bodovat v žebříčcích popularity. Zpravidla vystupuje nekonfliktně, je vždy pečlivě upraven, hotový lev salonů.
Ještě větší dopad může mít osoba ministra na vztahy s okolním světem. Bude oddaným stoupencem evropské integrace? Hodlá akcentovat transatlantické vazby? Jak chce řešit migraci? Bude mít pochopení pro Moskvu? Jak se postaví k Číně? A co třeba jeho pohled na blízkovýchodní konflikt?
Když budeme konkrétní — kdyby ČSSD nominovala Hynka Kmoníčka (současného velvyslance v USA), věděla by, že dovede umetat cesty do Washingtonu, Pekingu i Moskvy, kdyby sáhla po Janu Kohoutovi (ministrovi v Rusnokově vládě), mohla by kalkulovat s jeho těsnou vazbou na Čínu.