Nejvyšší soud svým nedávným rozhodnutím završil dlouhý právní spor Odborového svazu KOVO a jednoho ze zaměstnavatelů, u kterých působí, o legalitu seskupení členů a možnost jejich působení u zaměstnavatele. Tato úspěšná strategie Odborového svazu KOVO spočívá v zakládání organizačních jednotek, které nefungují v podobě základní organizace s vlastní právní osobností.

Zájemci o členství v odborech se namísto toho evidují přímo u odborového svazu. V jednání se zaměstnavatelem pak mohou vystupovat jak členové tohoto seskupení nebo například zaměstnanci nebo funkcionáři odborového svazu. Kromě toho, že identita členů odborů, kteří jsou v dané firmě zaměstnáni, zůstává důsledně skryta, je tato forma odborového sdružování i méně náročná na administrativu a hospodaření. Další výhodou je, že i tam, kde odbory působí zcela nově, mohou být do jejich působení zapojení zkušení profesionálové.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je ve vztahu k této strategii — a k odborovým organizacím obecně — zásadní z několika důvodů. Konstatovalo zvláštní povahu odborů jako sdružení osob založených s cílem chránit a prosazovat hospodářské a sociální zájmy svých členů. Vznikají nezávisle na státu, a je nepřípustné regulovat či omezovat jejich počet. Dále je zásadní, že odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jestliže alespoň tři zaměstnanci zaměstnavatele jsou členy odborové organizace, je k jednání oprávněna podle stanov, a zaměstnavateli splnění těchto podmínek oznámila.