Nejvyšší soud svým nedávným rozhodnutím završil dlouhý právní spor Odborového svazu KOVO a jednoho ze zaměstnavatelů, u kterých působí, o legalitu seskupení členů a možnost jejich působení u zaměstnavatele. Tato úspěšná strategie Odborového svazu KOVO spočívá v zakládání organizačních jednotek, které nefungují v podobě základní organizace s vlastní právní osobností.

Zájemci o členství v odborech se namísto toho evidují přímo u odborového svazu. V jednání se zaměstnavatelem pak mohou vystupovat jak členové tohoto seskupení nebo například zaměstnanci nebo funkcionáři odborového svazu. Kromě toho, že identita členů odborů, kteří jsou v dané firmě zaměstnáni, zůstává důsledně skryta, je tato forma odborového sdružování i méně náročná na administrativu a hospodaření. Další výhodou je, že i tam, kde odbory působí zcela nově, mohou být do jejich působení zapojení zkušení profesionálové.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je ve vztahu k této strategii — a k odborovým organizacím obecně — zásadní z několika důvodů. Konstatovalo zvláštní povahu odborů jako sdružení osob založených s cílem chránit a prosazovat hospodářské a sociální zájmy svých členů. Vznikají nezávisle na státu, a je nepřípustné regulovat či omezovat jejich počet. Dále je zásadní, že odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jestliže alespoň tři zaměstnanci zaměstnavatele jsou členy odborové organizace, je k jednání oprávněna podle stanov, a zaměstnavateli splnění těchto podmínek oznámila.

Zaměstnavatel nemá právo požadovat informace o tom, kdo konkrétně je členem odborové organizace, a rovněž neexistuje právní povinnost předkládat zaměstnavateli stanovy, zejména ne k posuzování toho, zda je odborová organizace oprávněna zastupovat své členy při ochraně jejich hospodářských a sociálních zájmů.

Obavy a komplikace

Podle informací OS KOVO iniciovaly v roce 2013 zavedení možnosti zakládat seskupení členů také obavy zaměstnanců z možných represí zaměstnavatelů vůči odborářům. Ani proces zakládání odborové organizace, její administrativa a hospodaření nejsou bez obtíží. Rovněž se ne vždy daří najít vhodného a ochotného kandidáta nebo kandidátku do předsednické funkce.

Tyto problémy, které pochopitelně dobře známe i v jiných odborových svazech, pomáhá strategie seskupení členů účinně odstraňovat. Nepochybně se zde tedy mohou v mnohém inspirovat i jiné svazy. Tato strategie ovšem není přenositelná bez dalšího — vyžaduje vyhovující vnitřní strukturu svazu, personální zázemí a pochopitelně odpovídající stanovy a další dokumenty.

Nad jedním z důvodů, pro které vlastně strategii anonymního členství potřebujeme, je dle mého názoru nezbytné se pozastavit. Strach potenciálních odborářů z možného postihu od zaměstnavatele je reálný, a bohužel odůvodněný, a to i přesto, že by k němu důvody existovat neměly. Ačkoli tomu tak v některých jiných zemích být nemusí, v našem prostředí jsou odbory a zaměstnavatelé primárně vnímáni jako dva bojovníci stojící na opačných stranách barikády. Takový náhled ale není nevyhnutelný. Zájmy obou skupin se do jisté míry prolínají či jsou společné, dobrá spolupráce je nejen možná, ale i reálně uskutečňovaná.

V právní rovině je pak nutné zdůraznit, že rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrdilo dosavadní výklad právní úpravy zastávaný odboráři. Zaměstnavatel nemůže legitimitu odborů posuzovat a nabourávat a nemá právo zjišťovat, kteří z jeho zaměstnanců jsou členy odborové organizace. Nadto náš právní řád zakotvuje výslovný zákaz postihovat zaměstnance za jejich členství v odborech. Přesto tento postih existuje a zaměstnavatelé se ho dopouštějí nejrůznějšími způsoby včetně ukončování pracovních poměrů.

V situaci, kdy ale proti takovému postihu v zásadě neexistuje jiná možnost individuální obrany než prostřednictvím soudního řízení a pracovněprávní spory včetně těch o neplatnost výpovědi trvají řadu let, jsou pak obavy potenciálních odborářů snadno pochopitelné.

Strategie budoucnosti?

K širší společenské akceptaci odborů jako solidního partnera v práci i v sociálním dialogu povede ještě dlouhá cesta. Přiblížení se tomuto cíli napomůže, když odbory budou působit u čím dál většího množství zaměstnavatelů, budou nabírat další nové členy, vychovávat kvalitní, vzdělané a odborně zdatné funkcionáře.

Strategie seskupení členů je v tomto ohledu velice účinná a inspirativní a kolegům z Odborového svazu KOVO náleží srdečná gratulace. Společně si však přejme, abychom anonymní členství v odborech potřebovali čím dál méně a abychom se v rámci komunikace mezi odbory a zaměstnavateli nemuseli prostřednictvím dlouhých právních sporů vzájemně ujišťovat o základních věcech.